StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HIRSCH František 14.7.1842-27.7.1926

František HIRSCH
Narození	14.7.1842
Místo narození	Číměř (u Jindřichova Hradce)
Úmrtí	27.7.1926
Místo úmrtí	Rokycany
Povolání	28- Strojař nebo elektrotechnik
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 618
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=79699

HIRSCH, František, * 14. 7. 1842 Číměř (u Jindřichova Hradce), † 27. 7. 1926 Rokycany, podnikatel v železářském průmyslu

Pocházel z česko-německého jazykového pomezí. 1856 nastoupil jako praktikant do podniku strýce Ignaze H. v Cerhovicích (u Hořovic), založeného 1842. Ten kromě obchodu s železářským zbožím prodával i koloniální zboží a měl dílnu na výrobu hřebíků a cvočků, které rovněž vykupoval od domáckých výrobců. 1864 byl H. strýcem vyslán na zkušenou: navštívil Uhry, Halič, alpské země a Balkán, pracoval ve Vídni a praktikoval v železářských provozech v Norimberku a Berlíně. Po návratu a po těžké strýcově nemoci převzal 1876 podnik. Díky zavedení hromadné strojní výroby hřebíků, cvočků a zámků rychle expandoval a brzy se stal největším, v podstatě monopolním výrobcem žehliček v Rakousku-Uhersku; dodával i další kovové zboží (rošty, plotny, dvířka ke kamnům). Firma měla zastoupení v Praze, Vídni, Terstu, Budapešti a exportovala na Balkán a do Ruska. 1887 koupil H. v Rokycanech bývalou jirchářskou valchu a přenesl do ní výrobu z Cerhovic, kde nebylo možno závod rozšířit. Na volných pozemcích zřídil slévárnu šedé litiny se zámečnickou dílnou, brusírnou, niklovnou a montovnou. H. postavil další výrobní budovy, a tak postupně vznikla moderní železářská továrna s téměř dvěma sty pracovníky. 1892 vyrostla v jejím sousedství i novorenesanční rodinná vila zvaná Zámeček, která sloužila jako ředitelství. Oženil se s Emilií, roz. Svobodovou (1857–1919), z Kladna, manželé měli čtyři děti. Pohřben byl v rodinné hrobce v Rokycanech.

Syn František H. ml. (* 1. 8. 1877 Cerhovice, † 12. 8. 1959) rodinný podnik 1909 převzal. Mimo tradiční žehličky dodával stroje pro metalurgický průmysl a rozšířil slévárenský sortiment o svěráky a další zboží. Postavil novou kuplovnu a modelárnu. V době krize ve třicátých letech výrobu omezil, ale nezastavil, ta fungovala i v období německé okupace. V rodinné firmě pracovali také jeho synové František H. nejml. (1912–1988), který po studiu vysoké školy slévárenské v Paříži vedl obchodní oddělení, a Vladimír H. (1918–2010), ten se věnoval technickému oddělení. Podnik byl 1948 znárodněn a stal se součástí národního podniku Buzuluk Komárov. Kvůli nedostatku prostoru na rozvoj byla uzavřena slévárna, výroba slévárenských strojů však pokračovala až do 1966. Po 1955 se závod stal součástí plzeňské Škodovky a vyráběly se v něm komponenty pro železniční dopravu. 1992 rodina továrnu získala zpět v restituci a pronajímá ji dalším firmám.

L: Myška 1, s. 174; J. Hučka, Z historie Železáren F. H. v Rokycanech, in: Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka, Rokycany 11, 1999, s. 28–41; D. Hradilová – R. Křížková Červená, Rodina F. H., rodina podnikatelů v železářském průmyslu, in: tamtéž 16, 2004, s. 121–124.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Tomáš Burda