Biografický slovník
HIRSCH Hans 27.12.1878-20.8.1940
| Hans HIRSCH | |
 | |
| Narození | 27.12.1878 |
|---|---|
| Místo narození | Zwettl (Rakousko) |
| Úmrtí | 20.8.1940 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání | 53- Historik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 619-620 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77950 |
HIRSCH, Hans, * 27. 12. 1878 Zwettl (Rakousko), † 20. 8. 1940 Vídeň (Rakousko), historik, diplomatik, pedagog
Maturoval 1897 na gymnáziu ve Wiener Neustadtu; historii vystudoval na univerzitě ve Vídni a absolvoval Institut für österreichische Geschichtsforschung (Ústav pro rakouský dějezpyt; 1903 Dr.Phil.). V Berlíně se 1903–14 věnoval diplomatice, zpracovával štaufské listiny z 12. století pro rozsáhlou edici pramenů německých dějin Monumenta Germaniae Historica. 1908 se ve Vídni habilitoval pro dějiny středověku a pomocné vědy historické a 1913 byl jmenován mimořádným profesorem. Během první světové války sloužil jako důstojník u dělostřelectva. V jejím závěru odešel do Prahy, kam byl povolán jako řádný profesor pražské Německé univerzity; 1924/25 zvolen děkanem její filozofické fakulty. 1926 odešel jako řádný profesor a nástupce Emila v. Ottenthalse na univerzitu do Vídně, H. nástupcem v Praze se stal Theodor Mayer. H. působil ve Vídni do konce života. 1929 vystřídal ve vedení Ústavu pro rakouský dějezpyt Oswalda Redlicha, 1936/37 zastával úřad děkana filozofické fakulty. 1931 se stal členem rakouské akademie věd, 1938 tajemníkem její filozoficko-historické třídy, 1939 vykonával funkci prorektora univerzity ve Vídni. Zajímal se o dějiny vrcholného středověku, patřil k jejich vynikajícím znalcům, v pomocných vědách historických, resp. diplomatice, navazoval na metody svých předchůdců Theodora v. Sickela a Julia Fickera; vychoval řadu schopných pokračovatelů. Dopisujícím či řádným členem ho jmenovaly pruská a bavorská akademie věd, pražská Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen (Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách) a další evropské instituce.
H. další badatelský zájem směřoval k dějinám středoevropského prostoru. Náležel k vyhraněným velkoněmeckým nacionalistům. Po vzniku ČSR podporoval návrh, aby pražská Německá univerzita byla přeložena do města s vyšším zastoupením Němců, např. do Liberce či do Litoměřic. V Liberci se H. připojil k iniciativě E. Gieracha, pod jehož vedením tam 1925 vznikl Anstalt für sudetendeutsche Heimatforschung (Ústav pro sudetoněmecký vlastivědný výzkum), zabývající se široce pojatými sudetoněmeckými studiemi. Rok po jeho založení však H. odešel do Vídně. Po anšlusu Rakouska v březnu 1938 požádal o přijetí do NSDAP. Po vypuknutí druhé světové války jeho sympatie k nacionálnímu socialismu poněkud ochladly.
D: výběr: Die Klosterimmunität seit dem Investiturstreit. Untersuchungen zur Verfassungsgeschichte des deutschen Reiches und der deutschen Kirche, Weimar 1913; Die hohe Gerichtsbarkeit im deutschen Mittelalter, 1922; Zur Entwicklung der böhmisch-österreichisch-deutschen Grenze, in: Jahrbuch des Vereins für die Geschichte der Deutschen in Böhmen, 1926, s. 1–32; Das Recht der Königserhebung durch Kaiser und Papst im hohen Mittelalter, in: Festschrift Ernst Heymann 1, Weimar 1940, s. 209–249; A. Lhotsky, Geschichte des Instituts für österreichische Geschichtsforschung, 1954, rejstřík; Geschichte der Prager Universität, in: Bohemia. Jahrbuch des Collegium Carolinum 2, München 1961, s. 9–16; Die Geschichte des deutschen Rechtes in den böhmischen Ländern, in: tamtéž, s. 17–26; M. Stoy, Das Österreichische Institut für Geschichtsforschung 1929–1945, 2007, rejstřík (recenze: K. Hruza, in: hsozkult.de/publicationreview/id/reb-9686, stav k 20. 1. 2021).
L: NDB 9, s. 215–216; ÖBL 2, s. 329–330 (s bibliografií a další literaturou); H. Zatschek, H. H. – Der Gelehrte und sein Werk, in: Zeitschrift für sudetendeutsche Geschichte 4, 1940, č. 2–3, s. 213–216; J. Pfitzner, H. H. als Lehrer und Mensch, in: tamtéž 1940/41, Bd. 4, s. 204–212; A. Dopsch, Nachruf. H. H., in: ÖAW Almanach 91, 1941, s. 241–245; E. E. Stengel, H. H. Ein Nachruf, in: Deutsches Archiv für Geschichte des Mittelalters 5, 1942, s. 178–189; A. Loehr, In memoriam H. H., 1878–1940, Wien 1953; BL 1, s. 632; DUK 4, rejstřík; Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, s. 173; Czeike 3, s. 196; A. H. Zajic, H. H. (1878–1940). Historiker und Wissenschaftsorganisator zwischen Urkunden- und Volkstumsforschung, in: Österreichische Historiker 1900–1945. Lebensläufe und Karrieren in Österreich, Deutschland und der Tschechoslowakei in wissenschaftsgeschichtlichen Porträts 1, K. Hruza (ed.), Wien–Köln–Weimar 2008; s. 307–417; Die „sudetendeutsche Geschichtsschreibung“ 1819–1960, S. Albrecht – J. Malíř – R. Melville (eds.), München 2008, rejstřík a zvl. s. 131–132; P. Kolář, Geschichtswissenschaft in Zentraleuropa. Die Universitäten Prag, Wien und Berlin um 1900, 1–2, Berlin 2008, rejstřík a zvl. s. 171–185; M. Josefovičová, Německé vědecké instituce v Liberci 1923–1945. Od vlastivědy k nacistickému „bádání o zemi a lidu“, 2014, s. 42 a passim; de.wikipedia.org (s další literaturou, stav k 20. 1. 2020); http://agso.uni-graz.at/spannkreis/biografien/h/hirsch_hans.html (se soupisem díla, stav k 8. 8. 2020).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marie Makariusová
