ČVANČARA František 10.11.1903-27.2.1962

Z Personal
František ČVANČARA
Narození 10.11.1903
Místo narození Žižkov (Praha)
Úmrtí 27.2.1962
Místo úmrtí Praha
Povolání 85- Filmař nebo filmový podnikatel
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 100-101
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136700

ČVANČARA, František, * 10. 11. 1903 Žižkov (Praha), † 27. 2. 1962 Praha, filmový podnikatel, průkopník české kinematografie

Po ukončení měšťanské školy pracoval od patnácti let v různých manuálních profesích. Záhy však začal praktikovat u svého bratra Ferdinanda Č. (1898–1965), jemuž 1921–23 vypomáhal v biografu ve Skutči a v pražském zahradním kinu Legionářů-invalidů na Žižkově. 1922 složil promítačské zkoušky a po krátkém zaměstnání v sokolském biografu v Kostelci nad Černými lesy pracoval 1924–33 v žižkovském kinu Balkán. Spolu s bratrem budoval od počátku 20. let široce koncipovaný filmový archiv, 1928–40 s ním vlastnil půjčovnu filmů v Praze-Žižkově a 1936–38 vydával vlastní zvukový filmový magazín Ze všech končin světa, komponovaný z nejzajímavějších šotů světových i domácích filmových týdeníků. Na začátku protektorátu se půjčovny a archivu zmocnili němečtí okupanti a většinu fondů odvezli do Říšského filmového archivu v Berlíně, kde se část z nich 1945 stala sovětskou válečnou kořistí; menší část se podařilo do konce války ukrýt. Společně se bratři Č. podíleli i na zřizování a provozování biografů v Praze a na venkově: 1934–39 provozovali žižkovské letní kino Republika s poutavě komponovaným programem (ozvláštněným živými vystoupeními trampských hudebních souborů), 1935–45 vedli kino v Dolních Měcholupech, v Jankově u Votic, v Dohalicích u Hořic a v Předhradí u Velimi. V podnikatelských aktivitách projevoval Č. větší ambicióznost a průbojnost než poněkud konzervativnější bratr Ferdinand. 1939–45 samostatně provozoval kino v Bříšťanech u Hradce Králové, 1939 vybudoval vlastní biograf v Praze-Hrdlořezích (Pod Táborem) a 1941–42 (se společníkem Antonínem Lachmanem) nové reprezentační kino s celotýdenním provozem v Praze-Michli (bio Kačerov), jež zahájilo provoz v srpnu 1942. Po válce spolu s bratrem daroval většinu za okupace ukrytých dokumentárních filmů Kanceláři prezidenta republiky (kolekci filmových záběrů E. Beneše), Vojenskému historickému ústavu, Ústavu T. G. Masaryka (soubor filmových masarykian) a Československému filmovému ústavu, s nímž navázal spolupráci a pro nějž na počátku 1946 organizoval retrospektivní promítání předválečných filmů v kinu Olympic v pražské Spálené ulici. Zbývající část archivu, kterou si bratři Č. chtěli ponechat, jim byla po únoru 1948 zabavena a předána Československému filmovému ústavu, jen některé materiály se podařilo ukrýt. V důsledku znárodnění veškerého filmového podnikání se František Č. stal 1945 zaměstnancem Československého státního filmu; 1945–48 vedl své bývalé biografy v Hrdlořezích a na Kačerově, 1948–50 pracoval jako promítač ve vinohradském kině Maceška, 1950–53 postupně v libeňských biografech Humanita a Dukla. V 50. letech byl perzekvován a Státní bezpečnost u něho opakovaně vykonala domovní prohlídky, při nichž pátrala po dokumentárních filmových materiálech. 1953 byl nuceně přeřazen do výroby a 1953–57 pracoval ve strojně zámečnickém a klempířském družstvu Kovodružba v Praze. Vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu odešel 1957 do invalidního důchodu. Byl otcem filmového pracovníka a historiografa Miroslava Č. (* 1934) a publicisty a hudebníka Jaroslava Č. (* 1948), autora dokumentárních prací o domácím odboji za druhé světové války a tvůrce unikátního fotografického archivu k historii rezistence.

P: Osobní archiv Miroslava a Jaroslava Č. Praha.

Josef Tomeš