Zobrazení zdroje stránky FRIEDJUNG Heinrich 18.1.1851-14.7.1920

{{Infobox - osoba
| jméno = Heinrich FRIEDJUNG
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 18.1.1851
| místo narození = Roštín (u Kroměříže)
| datum úmrtí = 14.7.1920
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 53- Historik<br />68- Redaktor nebo žurnalista

| jiná jména = 
}}
'''FRIEDJUNG, Heinrich''', ''* 18. 1. 1851 Roštín (u Kroměříže), † 14. 7. 1920 Vídeň (Rakousko), historik, publicista, vydavatel, politik''

Byl synem nezámožného židovského kupce Bernharda
F. a Kathariny, roz. Hertzkové, ze Slavkova, F. sám byl pokřtěn.
Měl tři bratry a sestru. V šesti letech se s rodinou přestěhoval
do Vídně, studoval na Akademickém gymnáziu, v septimě
po konfliktu s profesorem přestoupil na Skotské gymnázium,
kde maturoval. Ve studiích pokračoval na univerzitách
v Praze, Berlíně a ve Vídni. Zapsal si filozofii, germanistiku
a historii, poslouchal přednášky mj. C. Höflera, A. Gindelyho,
Th. Gomperze, Th. Sickela a L. Rankeho, 1871/72 se stal i mimořádným
členem vídeňského Institutu für österreichische
Geschichtsforschung (PhDr. 1872). 1873–79 vyučoval dějepis
a němčinu na obchodní akademii ve Vídni, po udání kolegy
musel místo kvůli radikálně liberálním a krajně nacionalistickým
názorům opustit. Protislovanské postoje prosazoval už
jako student ve spolku Germania, ve studii ''Der Ausgleich mit''
''Ungarn'' (1877) napadl stávající podobu rakousko-uherského
hospodářského vyrovnání a politiku liberální vlády kritizoval
i na veřejných schůzích.

Po propuštění se věnoval historickému bádání, politické publicistice
a politické činnosti. Názory a postoje jej přivedly
do blízkosti G. Schönerera, s nímž se však rozešel poté, co
Schönerer začal nekompromisně prosazovat rasově motivovaný
nacionalismus (protižidovský paragraf ). F. se ještě 1882 podílel
na zpracování tzv. Lineckého programu (Linzer Programm),
manifestu německých nacionálních stran v Rakousku, požadujícího
politickou hegemonii Němců v Předlitavsku i výsadní
postavení němčiny jako státního jazyka. 1883–86 vydával
''Deutsche Wochenschrift'', který založil, a 1886–87 orgán Německé
nacionální strany ''Deutsche Zeitung''. Dále přispíval do jiných
rakouských a německých novin a časopisů, např. ''Tages-Post'',
''Nationalzeitung'', ''Münchner allgemeine Zeitung'', ''Vossische Zeitung''
a ''Augsburger allgemeine Zeitung''. V závěru politické kariéry
zasedal ve vídeňské obecní radě (1891–95). Německou nacionální
stranu opustil kvůli židovskému původu.

Poté se věnoval soukromé vědecké činnosti a své knihy publikoval
výhradně v německých nakladatelstvích. Zaměřoval se
na soudobé dějiny (''Das Zeitalter des Imperialismus 1884 až''
''1914''), největší hodnotu mají práce popisující první dvacetiletí
vlády Františka Josefa I., zejména zápas rakouské monarchie
a Pruska o dominanci v Německu (''Der Kampf um die Vorherrschaft''
''in Deutschland 1859 bis 1866''). V době anekční krize
se jako jeden z poradců ministra zahraničí Aloyse Lexy von
Aehrenthala zapojil do propagandistické kampaně vůči Srbsku.
V Neue Freie Presse 25. 3. 1909 uveřejnil článek popisující diverzní činnost v habsburské monarchii ve prospěch Srbského království, který byl založen na padělaných dokumentech,
jež F. obdržel od ministerstva. Pravost těchto dokumentů
zpochybnil Tomáš G. Masaryk v tzv. záhřebském procesu,
který posuzoval obvinění z vlastizrady u třiapadesáti jihoslovanských
politických a kulturních pracovníků. Představitelé
Srbů a Chorvatů v monarchii pak obžalovali F. z nactiutrhání.
Soud znovu prokázal nepravost posuzovaných dokumentů
a ministerstvo nechalo F. na holičkách. Řízení bylo sice 1910
zastaveno, avšak rakousko-uherská diplomacie utrpěla na své
věrohodnosti a bylo poškozeno F. vědecké renomé. Během první
světové války se F. stavěl za velkoněmecký koncept Střední
Evropy (Mitteleuropa). Po zániku monarchie podporoval připojení
Německého Rakouska k Německu.

Patřil k prvním moderním historikům, kteří se zabývali rovněž
orální metodou práce s historickým materiálem. Některé F. publikace
jsou znovu vydávány a jsou součástí povinné literatury
pro studenty historie na německých a rakouských univerzitách.
Získal čestný doktorát univerzity v Heidelbergu (1903),
Müllerovu cenu za historii ve Frankfurtu nad Mohanem
(1904), dále se 1909 stal korespondujícím členem a od 1919
řádným členem Akademie věd v Berlíně a Mnichově. Vlastní
rodinu nezaložil.

'''D:''' Kaiser Karl IV. und sein Antheil am geistigen Leben seiner Zeit, Wien
1876; Ein Stück Zeitungsgeschichte, Wien 1887; Anton Springer als
österreichischer Geschichtsschreiber, München 1891; Der Kampf um die
Vorherrschaft in Deutschland 1859 bis 1866, Stuttgart–Berlin 1897/1898;
Benedeks Nachgelassene Papiere, Leipzig 1901; Julius Freiherr von Horst,
österreichischer Minister für Landesverteidigung, Wien 1906; Österreich von
1848 bis 1860 1–2, Berlin 1908–1912; Der Krimkrieg und die österreichische
Politik, Stuttgart–Berlin 1907; Wilhelm Alter und seine Enthüllungen über den
Krieg von 1866, Leipzig 1913; Custoza und Lissa, Leipzig 1915; Historische
Aufsätze, Stuttgart–Berlin 1917–1919; Das Zeitalter des Imperialismus
1884–1914, 1–3, Berlin 1919–1922 (dokončil Alfred F. Pribram).

'''L:''' OSN 9, s. 706; OSND 2/1, s. 748; MSN 2, s. 876–877; ÖAW Almanach
71, 1921, s. 225–232; ÖBL 1, s. 362–363; NDB 5, s. 451–452; BL 1, s. 386;
A. Bettelheim, H. F. zum 60. Geburtstag, in: Österreichische Rundschau 26,
1911, s. 103–112; H. v. Srbik, H. F., in: Deutsches Biographisches Jahrbuch 2
(1917–1920), Berlin 1928, s. 535–545; K. Stolz, Die Männer des Linzer
Programms mit besonderer Berücksichtigung des Historikers Dr. H. F.,
Wien 1941; E. Zailer, H. F., tamtéž 1949 (phil. Diss.); F. Graf, H. F.
und die südslavische Frage, tamtéž 1950; H. Sirotković, Pravni i politički
aspekti procesa „Reichspost“ – F., in: Starine Hrvatske akademije znanosti
i umjetnosti 52, 1962, s. 49–183; A. Dechel, Das „Linzer Programm“ und
seine Autoren. Seine Vorgeschichte unter besonderer Berücksichtigung der
Rolle des Historikers H. F. 1–2, Salzburg 1975 (phil. Diss.); Češi a Jihoslované
v minulosti, V. Žáček (ed.), 1975, s. 570–571; H. Bachmann, H. F. (1851 až
1920), in: Die Juden in den böhmischen Ländern, F. Seibt (ed.), München–
Wien 1983, s. 201–209; H. Ritter, Progressive Historians and the Historical
Imagination in Austria. H. F. and Richard Charmatz, in: Austrian History
Yearbook 19–20, 1983–1984, s. 45–90; F. Fellner, H. F. – ein österreichischer
Ahnherr der „Oral History“, in: Deutschland und Europa in der Neuzeit,
R. Melville (ed.), Stuttgart 1988, s. 633–660; S. Beller, Wien und die Juden.
1867–1938, Wien 1993, s. 182; BJB, s. 58; Lexikon deutsch-jüdischer
Autoren 8, R. Heuer (ed.), München 2000, s. 103–110; F. Fellner, H. F., in:
týž, Geschichtsschreibung und nationale Identität, Wien 2002, s. 293–322;
G. Lind, Satiriker kontrollieren den Geschichtsforscher. Karl Kraus und
H. F., in: Mitteilungen des Instituts für österreichische Geschichtsforschung 114, 2006, s. 381–403; V. Štěpánek, Tomáš G. Masaryk a Srbové z království před první světovou válkou, in: V. Doubek – L. Hladký – R. Vlček a kol.,
T. G. Masaryk a Slované, 2013, s. 297–311.

'''P:''' H. F., Geschichte in Gesprächen. Aufzeichnungen 1898–1919, 1–2,
F. Adlgasser – M. Friedrich (eds.), Wien 1997; Haus-, Hof- und Staatsarchiv,
Wien, osobní fond (1 karton); Wienbibliothek im Rathaus, osobní fond
(8 kartonů, 677 inv. č.).

Miroslava Kyselá, Pavel Cibulka

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:53- Historik]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]

[[Kategorie:1851]]
[[Kategorie:Roštín]]
[[Kategorie:1920]]
[[Kategorie:Vídeň]]