Zobrazení zdroje stránky FUČÍK Julius 18.7.1872-25.9.1916

{{Infobox - osoba
| jméno = Julius FUČÍK
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 18.7.1872
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 25.9.1916
| místo úmrtí = Berlín (Německo)
| povolání = 77- Hudební skladatel

| jiná jména = 
}}

'''FUČÍK, Julius,''' ''* 18. 7. 1872 Praha, † 25. 9. 1916 Berlín (Německo), vojenský kapelník, skladatel''

Nejstarší dítě Jaroslava F. (1843–1906), řemeslníka, později
dozorce potravní daně; bratr Karla F. (1876–1951), zpěváka
a divadelního inspicienta. Byl určen pro řemeslo, ale díky
velkému talentu a přímluvě učitele hudby začal 1885 studovat
na konzervatoři; nejprve housle, fagot a tympány, později
skladbu u A. Dvořáka. 1891 nastoupil vojenskou službu jako
hudebník u 49. pěšího pluku v Kremži v Dolním Rakousku.
Po návratu do Prahy následovalo několik krátkých angažmá
(1894 fagotista orchestru pražského Německého divadla; 1895
fagotista orchestru Národopisné výstavy českoslovanské s dirigentem
K. Kovařovicem; 1896 dirigent divadelního orchestru
v Chorvatsku). 1897 byl vybrán mezi několika uchazeči
na místo kapelníka 86. pluku v Sarajevu; 1900 odvelen
do Budapešti. Ve velkém městě nedaleko Vídně měl mnoho
příležitostí uplatnit své schopnosti a jeho skladby získávaly
popularitu. Pokusil se představit na koncertním pódiu i dílem
z oboru vážné hudby (1907 uvedla Česká filharmonie jeho
symfonickou suitu ''Život''), mělo však jen průměrný ohlas.
1910 byl jmenován kapelníkem 92. pluku v Terezíně. V zimním
období vystupoval orchestr v Praze, v létě cestoval po Čechách,
zvláště po lázeňských městech. 1913 F. odešel z armády a usadil se v Berlíně, kde založil orchestr z českých hudebníků
(pro český kroužek v Berlíně vystoupil i jeho bratr Karel)
a krátce působící nakladatelství Tempo. S českou kulturou
nebyl F. výrazněji spojován (na rozdíl např. od F. Kmocha);
jako kapelník šířil v zahraničí českou hudbu, nevstoupil však
do kontextu domácího národního hnutí. Zemřel předčasně
po krátké chorobě, pochován byl v Praze na Vinohradském
hřbitově.

Mezi vojenskými kapelníky své doby se zařadil k vynikajícím
osobnostem, jež pozvedly profesionální úroveň oboru a dosáhly
proslulosti v řadě zemí. Měl bohatou invenci a velké
instrumentační nadání. Upravoval a parafrázoval cizí skladby
(pro vojenské hudby upravil i katolické zpěvy). Patřil k prvním
středoevropským autorům, kteří sahali k melodickým a rytmickým
inspiracím z Latinské Ameriky. Napsal více než tři
sta skladeb pro vojenské orchestry, které se vydávají dodnes.
Především komponoval pochody, z nichž nejúspěšnější (zvl.
''Vjezd gladiátorů'', op. 68; ''Děti pluku'', op. 169; ''Florentinský pochod'',
op. 214) dosáhly stotisícového nákladu a dodnes zůstaly
součástí světového repertoáru, dále komorní skladby (písně,
tria, drobné instrumentální skladby, mezi nimi sólo pro fagot
a orchestr ''Starý bručoun''). Popularitu získaly i valčíky (''Ideály'',
op. 69) a předehry (zvl. ''Marinarella'', op. 215). Během F. života
vydávaly jeho skladby v Praze nakladatelství Johanna
Hoffmanna a rodina Urbánkova, v zahraničí firma Bosworth
(Londýn, Lipsko). Po F. smrti se originální znění i úpravy objevily
i v řadě jiných evropských firem.

'''D:''' opereta: Dvorní intendant, 1915. Opera: Osud (libreto R. Batka),
nedokončena.

'''L:''' Pazdírek 2, s. 292 (se soupisem díla); HS 1, s. 350 (se soupisem díla
a literatury); Grove 7, s. 5–6 (se soupisem díla); LDM 1, s. 389; W. Suppan –
A. Suppan, Das neue Lexikon des Blasmusikwesens, Freiburg–Tiengen
1994, s. 262; MGG 7, 2002, sl. 236–237 (se soupisem díla a literatury);
J. Branberger, Konservatoř hudby v Praze, 1911, s. 246 (seznam
absolventů); G. Wichart, Österreichische Militärkapellmeister, in: Studien
zur Musikwissenschaft 39, 1989, s. 166 (se soupisem literatury); J. Kotek,
Dějiny české populární hudby a zpěvu 19. a 20. století 1, 1994, zvl. s. 138;
Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, J. Bajgarová (ed.), 2007,
rejstřík, a zvl. J. Majer, Vojenský kapelník J. F., s. 179–184; D. Svobodová,
Notová pozůstalost hudebního skladatele J. F. v Národním muzeu – Českém
muzeu hudby, s. 185–196; E. Vičarová, Rakouská vojenská hudba 19. století
a Olomouc, 2002, rejstřík; D. Svobodová, 90. výročí úmrtí skladatele J. F.,
město Terezín, http://www.terezin.cz/90-vyroci-umrti-skladatele-julia-fucika/
d-77347 (stav k 30. 6. 2015).

'''P:''' NK, Praha, Hudební oddělení; NM – České muzeum hudby, Praha,
notový materiál; Österreichisches Staatsarchiv – Kriegsarchiv, Wien,
Militärkapellmeister-Pensionsverein. Grundbuch III/125.

Jitka Ludvová

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]

[[Kategorie:1872]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1916]]
[[Kategorie:Berlín]]