Zobrazení zdroje stránky BENDA Jiří Antonín 30.6.1722-6.11.1795

{{Infobox - osoba
| jméno = Jiří Antonín BENDA
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 30.6.1722
| místo narození = Staré Benátky (Benátky nad Jizerou)
| datum úmrtí = 6.11.1795
| místo úmrtí = Bad Köstritz (Německo)
| povolání = 77- Hudební skladatel
78- Hudební interpret

| jiná jména = 
}}

'''BENDA, Jiří Antonín,''' ''* 30. 6. 1722 Staré Benátky (Benátky nad Jizerou), † 6. 11. 1795 Bad Köstritz (Německo), hudební skladatel''

Třetí syn Jana Jiřího B. (1686–1757) a Doroty Brixiové,
nejslavnější člen tohoto početného rodu hudebníků českého
původu. Od 1735 studoval piaristické gymnázium v Kosmonosech,
1739–42 pobýval v jezuitské koleji v Jičíně. V obou
učilištích se hudebně vzdělával, setkal se s pozdně barokním
školním divadlem a výrazovou deklamací, jejichž ohlasy lze
najít v pozdějších B. melodramech. V březnu 1742 odešel
s rodiči a dalšími sourozenci do Pruska ke dvoru Friedricha
II., kde se jako houslisté již uplatnili jeho dva starší sourozenci,
František (1709–1786) a Jan Jiří (1714–1752). Osm let
hrál v královské dvorní kapele vedle svých bratrů. Hluboce jej
ovlivnilo i prostředí osvícenství a náboženská tolerance dvora.
Aktivně se tam seznamoval i s dalšími hudebními formami
– operami a balety a stal se také pohotovým cembalistou-
-korepetitorem. Zásadní obrat v B. životě znamenalo přijetí
místa kapelníka durynského vévody Friedricha III. v Gothě
1. 5. 1750. Především díky jeho uměnímilovné manželce
Louise Dorothei patřil dvůr k centrům kultury a osvícenství,
na němž se udržovaly kontakty s významnými osobnostmi té
doby – J.-J. Rousseauem, D. Diderotem a Voltairem. V Gothě
se jako komorní pěvkyně usadila i B. sestra Anna Františka,
provdaná za houslistu českého původu Jana Dismase
Hattaše. B. přestoupil k protestantismu a stal se svobodným
zednářem. Pro potřeby dobře obsazené dvorní kapely začal
B. komponovat duchovní kantáty a instrumentální skladby,
komorní a jevištní hudbu. Teprve 1765 uvedl svoji jedinou
operu ''Xindo'' ''riconosciuto''. Další podněty pro operní tvorbu
na dvoře nenašel, 1765–66 podnikl proto studijní cestu do
Itálie, kde navštívil Benátky, Bolognu, Florencii a Řím a seznámil
se s italskou operou (B. Galuppi, G. Paisiello, Ch. W.
Gluck ad.), která pak ovlivnila jeho další skladatelskou práci.
Jako bezprostřední ohlas na italskou cestu složil dvě intermezza.
V srpnu 1770 získal oficiální titul dvorního kapelníka.
Od 1774 začala v Gothě vystupovat Seylerova divadelní
společnost, pro niž B. napsal úspěšné scénické melodramy
''Ariadna'' ''na Naxu'' (premiéra 27. 1. 1775), ''Der Dorfj'' ''ahrmarkt''
(premiéra 10. 2. 1775), ''Medea'' (premiéra 1. 5. 1775), ''Walder''
(1775), ''Romeo a Julie'' (premiéra 25. 9. 1776), ''Der Holzhauer''
(1777). B. melodramy získaly evropský věhlas i uznání W. A.
Mozarta. 70. a 80. léta patřila ke skladatelovu vrcholnému
tvůrčímu období. Patrně kvůli sporům s divadelním kapelníkem
A. Schweitzerem opustil B. v dubnu 1778 Gothu. Kratší
dobu pobýval v Hamburku, Mannheimu, Vídni a Berlíně. Ve
Vídni složil poslední melodramy ''Philon und'' ''Theone'' (1779) a ''Pygmalion'' (premiéra 20. 9. 1779). Zklamán se vrátil zpět
do Gothy, kde od vévody dostal skromnou doživotní penzi,
přerušil společenský život a usadil se v nedaleké vsi Georgenthal.
1781 se ještě vydal do Paříže, kde řídil provedení své
''Ariadny''. Pomalu přestával komponovat, své dílo definitivně
uzavřel kantátou ''Bendas'' ''Klagen'' (1792). Poslední léta života
trávil v malých místech Ohrdruf, Ronneburg a konečně
Köstritz. Zajímal se o události ve Francii a věnoval se filozofii.
Všech pět B. dětí z manželství s Christinou E. Leichnerovou
se podobně jako otec věnovalo hudbě a divadlu.

B. dílo je velmi rozsáhlé, vedle singspielů a melodramů zahrnuje
početné komorní skladby, např. 2 cembalové koncerty,
6 sonát pro cembalo, houslový koncert a na 30 symfonií,
dodnes nejsou všechna B. díla známa. Jen malá část skladeb
byla psána na objednávku, většinou vznikaly spontánně z B.
vnitřní potřeby. B. přestal komponovat, když sám cítil, že už
jeho práce přestávají odpovídat měnícím se dobovým estetickým
měřítkům. B. ''Ariadna'' a ''Medea'' se staly vzorem pro další
skladatele. Hudba pouze nedoprovázela mluvené slovo, ale
vlastními výrazovými prostředky popisovala to, co slova nedokázala
vyjádřit, vnitřní dění jednající postavy a její psychologické
odstínění. Právě tak jako jeho bratr František, byl B.
skladatelem 2. poloviny 18. století, přelomu dvou hudebních
epoch baroka a raného klasicismu. Jeho talent však byl hlubší
a rozmanitější a je pokládán za významného a osobitého skladatele
evropského formátu.

'''D:''' soupis hudebního díla in: R. Eitner, Biographisch-bibliographisches
Quellenlexikon der Musiker und Musikgelehrten 1, Leipzig 1900, s. 436/
39; HS 1, s. 76n.; MGG 2, s. 1063n.; teoretické dílo: Ueber das einfache
Recitativ, in: Magazin der Musik, 1783 (český překlad O. Hostinský, J. B.
o recitativu, in: Dalibor, 1880).

'''L:''' OSN 3, s. 728; MSN 1, s. 415; Wurzbach 1, s. 261; K. M. Komma, Georg
B., in: Lebensbilder zur Geschichte der böhmischen Länder 1, München-
-Wien 1974, s. 105n.; HS 1, s. 76 (kde soupis literatury); MGG 2, s. 1062n.
(kde soupis literatury); A. H. F. Schlichtergroll, Georg B., in: Nekrolog auf
das Jahr 1795, Gotha 1798, s. 290n.; K. Hůlka, J. B. Studie o starším českém
hudebníkovi, 1903; Vl. Helfert, K dějinám melodramatu, in: Dalibor
30, 1908, s. 296; týž, J. B., in: Naše doba 26, 1909; týž, J. B., I. Základy,
1929, 1934; Z. Pilková, Das Melodram J. B. im Zusammenhang mit der
Mozartproblematik, in: Internationale Konferenz… Prag 1965, s. 85n.;
táž, Dramatická tvorba J. B., 1960; R. Pečman, Ästhethisch-theoretische
Ausgangspunkte und stilistische Verwandtschaft im Schaffen von J. B. und
L. van Beethoven, in: SPFFBU 16, 1967, H 2, s. 43n.; týž Benda’s Th e Village
Market as a precursor of Fidelio, in: tamtéž 19, 1970, H 2, s. 141n.; Z.
Pilková, J. B. Berliner Jahre und ihr Einfluß auf seine Melodramen, Potsdam
1984 (ed. F. Beinroth), s. 67n.; táž, Die Mittel der mus. Mitteilung in den
Cembalokonzerten von J. B. (ed. R. Pečman), 1989, s. 221n.; F. Lorenz, Die
Musikerfamilie Benda, II. G. A. Benda, Berlin-New York 1971.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/1770 Bibliografie dějin Českých zemí]

Marie Makariusová

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
[[Kategorie:1722]]
[[Kategorie:Benátky nad Jizerou]]
[[Kategorie:1795]]
[[Kategorie:Bad Köstritz]]