Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DEYL Rudolf 6.4.1876-16.4.1972

{{Infobox - osoba
| jméno = Rudolf DEYL
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 6.4.1876
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 16.4.1972
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec<br />63- Spisovatel

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 191-192
}}
'''DEYL, Rudolf''', ''* 6. 4. 1876 Praha, † 16. 4. 1972 Praha, herec, dramatik, prozaik''

Narodil se v rodině staroměstského jircháře Na Františku,
pokřtěn byl v kostele sv. Haštala. Matka Kateřina byla roz.
Jakoubková. Dvě třídy obecné školy vychodil u sv. Jakuba na
Starém Městě, ostatní ve škole ve Vladislavově ulici. V studiích
pokračoval na reálce v Ječné ulici. Československou
obchodní akademii zakončil maturitou 1894. Krátce byl zaměstnán
v kanceláři továrny na výrobu rukavic, kterou založili
jeho otec a strýc, po strýcově návratu z Ruska. Zálibu
v divadle zdědil po otci, touhu po umělecké dráze u něho
vzbudil domácí učitel, básník Karel Hlaváček. Na jeviště vystoupil
prvně na scéně Bozděchova ochotnického divadla.
Herecky se počal uplatňovat od studií, začínal ve smíchovské
Aréně. K divadlu natrvalo odešel 1895. Nejprve se stal členem
rodinného souboru Ondřeje Červíčka, od 1896 kočoval
s divadelní společností Viléma J. Suka. 1897 po krátkém
působení u Pavla Švandy ml. odešel za studiem do Vídně na
Ottovu dramatickou školu a byl tam mimo jiné žákem proslulého
profesora Alexandra Strakosche. 1898–1902 získal
angažmá pro role milovníků u zemského divadla v Lublani
a 1902–05 u tehdy otevřeného Městského divadla v Plzni, jehož
ředitelem byl Vendelín Budil. V prosinci 1905 se vrátil
do Prahy a s podporou F. A. Šuberta se stal členem stálého
souboru Národního divadla. Na jeho scéně působil do svého
penzionování v březnu 1943, poté ještě dlouho pohostinsky.
V době předsednictví E. Vojana vykonával funkci jednatele
spolku Ústřední jednoty českého herectva. 1927/28–34/35
byl smluvním profesorem deklamace a studia úloh na dramatickém
oddělení Státní konzervatoře hudby v Praze. 1927
uspořádal ''Památník Spolku divadelních ochotníků'' a od 1936
počal v ''Národní politice'' uveřejňovat své herecké vzpomínky.
Statě, mj. o Karlu Burianovi, Eduardu Vojanovi, Antonínu
Puldovi, Bohuši Zakopalovi, Haně Kvapilové, Jindřichu
Mošnovi, Miloši Novém, Františku Šírovi vydal na podnět
nakladatele J. R. Vilímka knižně s titulem ''Jak jsem je znal''
1936. Po úspěchu první knihy a vzápětí i jejího druhého vydání
otiskl 1938 vzpomínky na největší osobnosti české divadelní
minulosti (J. Mošna, E. Vojan, M. Hübnerová, K. Želenský
a o Stavovském divadle 1920) ''Sláva – tráva'' rovněž u J. R.
Vilímka. 1938 kandidoval na ředitele plzeňského divadla.
1939 se pokusil o svůj jediný román ze současnosti ''Kruhy na''
''vodě'' (1940), příběh dívky z venkovského statku, procházející
na cestě k herecké slávě řadou štací. Úspěšnou se stala teprve
další kniha vzpomínek, kterou věnoval Vendelínu Budilovi
a době Kollárově, Šamberkově, Šmahově a Lierově ''Milován''
''a nenáviděn'' (1941). Následně publikoval: ''Humor plátěného''
''světa'' (1942), ''Opona spadla'' (1946), kde podal autobiografickou
výpověď, ''Divadelní všehochuť'' (1948) či ''Vojan z blízka''
(1953), monograficky zpracovaný život herce, ''Písničkář Karel''
''Hašler'' (1968), romaneto o pražském šansoniérovi, a ''O čem já''
''vím'' (1971), monografii o J. Kvapilovi, napsanou z popudu
profesora Alberta Pražáka. Posmrtně vyšla D. vzpomínková
autobiografie ze života staré Prahy a ovzduší kočovných společností
''Kluk z Františku'' (1973, ed. H. Běhounková) a herecké
podobizny ''Vavříny s trny'' (1973). Od třicátých let přispíval
D. články a vzpomínkovými statěmi o činoherních i operních
hercích do časopisů a novin (''Lidová demokracie'', ''Divadlo'',
''Československé divadlo'', ''Večerní Praha'', kde 1957 uveřejnil
cyklus hereckých fejetonů, ''Svobodné Slovo'', aj.). Několik D.
veseloher bylo uvedeno jen jednou (aktovka ''Hledali tatínka'',
1896, dramatický žert ''Po bouři'', 1896, hra ''Odříkaného chleba''
''největší kus'', 1939, ''Domeček z karet'', 1948). V rukopise zůstala
řada memoárových prací, mj. ''Herec s loutnou'' o Hašlerovi,
''Herci pražských arén'' (39 medailonů zapomenutých českých
a pražských herců), ''Stará garda Národního divadla'', ''O hereckém''
''tvoření'', z něhož byly části vysílány 17. 3. 1934 v pražském
rozhlase.

D. byl však především hercem. V počátcích ho ovlivnil
V. Budil a J. Kvapil. Vlastní herecké umění formovala éra
osobností: Seiferta, Mošny, Kvapilové, Vojana. S Mošnou
hrál mj. ve ''Třech sestrách'', s Vojanem ve hře ''Smrt Pavla I.''
Do D. repertoáru patřily role od Švandy v ''Strakonickém''
''dudákovi'' přes Alvinga v ''Příšerách'' až po otce Desdemony
v ''Othellovi''. V hereckou osobnost vyzrával jako představitel
jevištního realismu, úspěšný byl zejména v interpretaci hrdinů
ibsenovského repertoáru. Po první světové válce, v době
překonaného jevištního realismu, se ocitl ve stínu velkých
hereckých osobností. Vynikal zejména v rolích hrdinských
psychologických postav Shawova ''Caesara'', Goethova ''Fausta'',
Čapkova ''Loupežníka''. Úspěchy slavil např. 1936–38, kdy
ztvárnil Arnošta z Pardubic ve Vrchlického ''Noci na Karlštejně''
i v jeho protipólu v Shakespearově Prosperovi, nebo jako otec
v Salacrouově komedii ''Muž jako muž'', jako okázalý diplomat
v Němečkově ''Mostu'', prezident soudu v Synkově ''Velkém případu''
či jako otec italského odbojníka v Alessiho hře ''Hrabě Orel''
nebo jako okresní školní inspektor Svoboda ve hře V. Štecha
''Habada a Jordán''. Mezi nejslavnější role patřily Faëthon
v Theerově stejnojmenné dramatické básni, Goethův Faust,
Karel IV. z Vrchlického veselohry. Na jevišti býval jedním
z nejčastějších partnerů Eduarda Vojana. Úspěšně ztvárňoval
i šermířské role. Byl umělcem velké píle, příkladného přímého
charakteru. Své divadelní postavy i jejich osudy dovedl
vnitřně prožívat. Měl zvučný, silný, ale melodický hlas, určený
pro široká prostranství, který využíval i mimo divadelní
scény k deklamacím, recitacím básníků apod. Za svého působení
v Národním divadle, které ukončil v úloze výměnkáře
Dubského z ''Našich furiantů'' v den svých osmdesátin, absolvoval
přes pět set premiér a bezmála šest tisíc vystoupení. S obecenstvem
se také rozloučil 8. 4. 1956 na slavnostním večeru
v Městské knihovně.

Méně D. talentu využil, i z generačních důvodů, film. Svou
vlastně jedinou hlavní roli, stavitele Petra, jenž se upsal ďáblu,
zahrál ještě v němé éře v Deglově filmu ''Stavitel chrámu''
(1919). Později ztvárňoval především menší role generálů,
továrníků či ministerských úředníků, mihl se ale i třeba jako
Stanislav ze Znojma ve Vávrově velkofilmu ''Jan Hus'' (1954);
větší roli dostal jen v komedii H. Haase ''Kvočna'' (1937).

Za herecké výkony byl oceněn 1928 a 1929 státní cenou za
herectví, 1941 Národní cenou, 1953 se stal nositelem Řádu
práce, 1961 byl vyznamenám titulem Zasloužilý umělec
Národního divadla a konečně roku 1968 i titulem národního
umělce. Byl ženatý s herečkou Otýlií Spurnou (1878–1938)
a byl otcem herce Rudolfa D. ml. (1912–1967) a herečky Evy
Deylové-Skálové (1910–1987). Jeho vnukem je Marcel D.
(* 16. 7. 1935) libretista, historik umění, literární vědec.

Pohřben je na pražském hřbitově na Vyšehradě. Byl i známým
příznivcem dostihového sportu, na závodišti v Chuchli je na
jeho počest dodnes pořádán Memoriál R. D.

'''L:''' A. Veselý, Hovory s herci, 1926; J. Teichman, Postavy českého divadla
a hudby, 1941; p, Herec o herci, in: Lidové noviny 50, s. 133, 14. 3. 1942;
K. Engelmüller, O slávě herecké 2, 1947, passim; V. Palivec, Literární místopis
Berounska, 1957, s. 36; k životním a pracovním výročím: Venkov 3. 4.
1938 a 6. 4. 1938; Lidové noviny 4. 7. 1938; Venkov 17. 11. 1940; Právo
lidu 6. 4. 1946 a 6. 4. 1948; Národní osvobození 6. 4. 1946; Rudé právo
6. 4. 1946; Zemědělské noviny 18. 7. 1946; Literární noviny, 1956, č. 14;
Lidová demokracie 25. 3. 1956 a 1. 4. 1956; Národní divadlo, 1961, č. 4;
Tvorba, 1972, č. 16; LČL 1, s. 541–542; M. Fikejz, Český film. Herci a herečky
1, 2006, s. 191–193; ND a jeho předchůdci, s. 73 (kde další literatura);
http://archiv.narodni-divadlo.cz (kde soupis rolí); http://www.cfn.cz/osoba/29094-rudolf-st-deyl (soupis filmových rolí)

'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha; Divadelní ústav Praha, dokumentace.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/231073 Bibliografie dějin Českých zemí]

Marcella Husová

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]

[[Kategorie:1876]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1972]]
[[Kategorie:Praha]]