Zobrazení zdroje stránky GAHURA František Lydie 10.10.1891-15.9.1958

{{Infobox - osoba
| jméno = František Lydie GAHURA
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 10.10.1891
| místo narození = Zlín-Kudlov
| datum úmrtí = 15.9.1958
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 74- Architekt
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

| jiná jména = 
}}

'''GAHURA, František Lydie,''' ''* 10. 10. 1891 Zlín-Kudlov, † 15. 9. 1958 Brno, architekt, sochař, pedagog''

Byl synem cihláře Františka G. a Apolonie, roz. Křupalové.
1905–09 se vyučil u sochaře a štukatéra A. Amorta v Uherském
Hradišti, rok se soukromě vzdělával v kreslení, modelování
i v hudbě a připravoval se ke zkouškám na pražskou
UMPRUM, 1910–13 na ní studoval všeobecnou školu pro
modelování u J. Drahoňovského, 1913/14 speciální školu pro
dekorativní modelování u C. Kloučka a 1914–17 školu pro dekorativní
architekturu u J. Plečnika. 1919–23 navštěvoval školu
architektury na pražské AVU u J. Kotěry. Po sňatku se spolužačkou
Lydií Rousovou (1894–1964) přijal 1916 její křestní
jméno a ona jeho. Spolu vychovávali dceru Kazi (1919–1934)
a syny Františka (1929–1934) a Jana (* 27. 8. 1938 Zlín),
který byl technikem a autorem vzpomínek na otce.

Už 1917–19 G. působil jako projektant ve Zlíně, kde pracoval
na samostatných zakázkách i na úkolech pro firmu Baťa, která
ho externě zaměstnávala i během studií na AVU. Po absolutoriu
se do rodiště vrátil. 1924–33 vedl stavební kancelář firmy
Baťa a souběžně pracoval jako samostatný projektant, 1933–45
byl hlavním městským architektem, čili vedoucím stavebního
úřadu města Zlína a členem stavebního odboru. Spoluzaložil
Školu umění ve Zlíně, kde učil estetiku a stavbu měst. Zároveň
1938–45 vyučoval na tamní Vyšší odborné škole průmyslové
(stavební) a mistrovské. Po druhé světové válce byl jako jeden
z nejbližších spolupracovníků Baťovy rodiny nucen opustit
Zlín. Odešel do Brna a 1946–56 byl zaměstnán jako plánovač
Zemského národního výboru pro okresy Uherské Hradiště
a Uherský Brod, 1956–58 působil ve Výzkumném ústavu
architektury a územního plánování v Brně, kde dožil.

Patřil k představitelům zlínského funkcionalismu a tvůrcům
baťovského Zlína, byl autorem urbanistické koncepce průmyslového
města v zeleni, kterou firma Baťa později uskutečnila
na několika místech v zahraničí. Vyprojektoval typické čtvrti
dělnických rodinných domků a velké veřejné budovy zlínského
městského centra. Zavedl zlínský monolitický železobetonový
skelet 6,15 x 6,15 metrů se sloupy kruhového průřezu a vyplněný
režnými cihlami, jež se stal typizovanou konstrukční formou staveb ve městě. G. sochařskou tvorbu charakterizovalo
lyrické pojetí, zejména u ženských a dívčích figur. Byl členem
Sdružení stavební tvorby, Sdružení architektů, Asociace
akademických architektů, Federace architektů, Spolku Koliba,
SVU Mánes i Aleš, Bloku výtvarných umělců moravsko-slezských,
Syndikátu výtvarných umělců a Svazu architektů ČSR.
Spolu s rodinou byl pohřben na zlínském Lesním hřbitově.

'''D:''' architektura a urbanismus: Zlín: spolupráce na doplněném regulačním
plánu pro stavbu dělnické kolonie firmy Baťa (projekt J. Kotěry z 1915),
1918; návrh na sokolovnu, 1920; regulační plán města, 1920–1921; radnice,
1920–1924; obytná kolonie Domov, Tyršovo nábřeží, ul. Ve Stráních
(dokončení projektu J. Kotěry), 1923; návrh na společenský dům pro
zaměstnance firmy Baťa, návrh na obecné školy, obojí 1924; vila D. Čipery,
typizované rodinné domy firmy Baťa, obojí 1925; návrh na biograf Baťa,
1926; domy lékařů v areálu Baťovy nemocnice, vila ředitele nemocnice,
obojí 1926–1927; typizované rodinné domky ve čtvrtích Letná a Zálešná;
Baťova nemocnice, 1926–1936; regulační a situační plány čtvrtí Letná, Nad
Ovčírnou, Podvesná, Padělky, Kúty, Lešetín, Díly, Zadní Díly, 1926–1938;
regulační plán Zlína, 1927; Masarykovy pokusné školy, nám. Práce; obchodní
dům, 1930–1931; návrh na Společenský dům, 1931; návrh na kino a divadlo
Baťa, nám. Práce; zastavovací studie Lesního hřbitova, 1932; návrh na kapli
na Lesním hřbitově, 1932–1935; regulační plány integrovaných obcí
Malenovice, Prštné, Mladcová, 1932–1940; ideový plán na Velké kino,
nám. Práce, 1933; Památník T. Bati; soutěžní návrh na Společenský dům,
Otrokovice, 1934; regulační plán Zlína a Velkého Zlína, 1934 a 1946;
návrh na řešení nám. Práce, 1935; návrh na obřadní síň na Lesním hřbitově;
regulační návrh a studie dostavby nám. Práce, 1936, 1939, 1941; návrh
na Společenský dům, divadlo, kino a Dům služeb, nám. Práce, 1936–1937;
návrh na řkt. kapli a vstupní bránu na Lesním hřbitově, 1938; návrh
na divadlo, kino, nám. Práce, 1939; rekonstrukce Velkého kina na divadelní
sál; soutěžní návrh na řkt. kostel a památník T. Bati, Otrokovice, 1940; návrh
na kino a Divadlo pracujících; návrhy na obytné domy lékařů a personálu,
svobodáren pro ošetřovatelky a ošetřovatele v areálu Baťovy nemocnice, 1944;
návrh na kolumbárium na Lesním hřbitově, 1945; další návrhy a realizace:
penzion, Sliač (Slovensko); prodejna Baťa, Český Těšín; obchodní dům Baťa,
Brandýs nad Labem, 1926–1928; soutěžní návrh na obchodní dům firmy
Baťa, Brno, Kobližná ul., 1927–1928; Pavilon Okres a město Zlín na Výstavě
soudobé kultury v Československu, Výstaviště, Brno-Pisárky, 1928; obchodní
dům Baťa, Praha, Václavské nám. (s L. Kyselou a J. Gočárem), 1928–1929;
projekt sokolovny, Fryšták, 1930; regulační plány závodů a sídlišť firmy Baťa.
V zahraničí: Ottmuth (Německo; dnes č. o. Krapkowice, Polsko), Chelmek
(Polsko), Vukovar-Borovo (Chorvatsko), Batizovce (dnes Svit, Slovensko),
Batanagar (Indie), 1931–1932. Sochařské studie, návrhy a realizace: busta
A. Bati, 1909; busta A. Bati, návrh na kašnu a sochu před vilou T. Bati,
Zlín, vše 1916; návrh figurálních plastik Těžký sen a Kain, 1917; kříž u kaple,
Zlín-Kudlov, 1927; busta T. Bati, 1930–1933; kříž ve vstupní aleji, náhrobky
rodiny Baťovy a pilota Broučka, Zlín, Lesní hřbitov, 1932; návrh na pomník
T. G. Masaryka, Baťov-Otrokovice, 1938; busta J. A. Bati, 1938–1939;
návrh na pomník Rudé armády, Krumvíř, 1954. Knižní publikace: Estetika
architektury, 1945.

'''L:''' Toman 1, s. 249; NEČVU 1, s. 197; V. Šlapeta, Baťa – architektura
a urbanismus 1910–1950, 1991, s. 14n. (katalog výstavy); V. Karfík,
Architekt si spomína, Bratislava 1993, passim; P. Novák, Zlínská architektura
1900–1950, 1993, passim, zvl. s. 284; L. Horňáková, F. L. G. – zlínský
architekt, urbanista a sochař, 1998 (katalog výstavy); Historický atlas měst
České republiky 28. Zlín, 2015; www://encyklopedie.brna.cz/ (stav k 20. 1.
2016).

'''P:''' Muzeum města Brna, osobní fond.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/48469 Bibliografie dějin Českých zemí]

Lenka Kudělková

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:74- Architekt]]
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]

[[Kategorie:1891]]
[[Kategorie:Zlín]]
[[Kategorie:1958]]
[[Kategorie:Brno]]