Zobrazení zdroje stránky GARTNER Otakar 31.5.1889-23.10.1961

{{Infobox - osoba
| jméno = Otakar GRATNER
| obrázek = No male portrait.png
| velikost obrázku = 
| popisek obrázku = 
| rodné jméno = 
| datum narození = 31.5.1889
| místo narození = Telč
| datum úmrtí = 23.10.1961
| místo úmrtí = Brno
| příčina úmrtí = 
| místo odpočinku = 
| bydliště = 
| národnost = 
| jiná jména = 
| viz = 
| znám jako = 
| vzdělání = 
| alma mater = 
| zaměstnavatel = 
| povolání = 11- Geolog<br />61- Pedagog<br />
| titul = 
| ocenění = 
| výška = 
| váha = 
| období = 
| předchůdce = 
| následovník = 
| politická strana =
| vyznání = 
| manžel = 
| partner = 
| děti = 
| rodiče = 
| příbuzní = 
| poznámky = 
| web = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 571-572
}}

'''GARTNER, Otakar,''' ''* 31. 5. 1889 Telč, † 23. 10. 1961 Brno, geolog, petrograf, pedagog''

Pocházel z učitelské rodiny. 1906 maturoval na vyšší reálce
v rodišti. Do 1911 studoval na odboru stavitelského inženýrství
brněnské české techniky (VŠT), 1913 složil druhou
státní zkoušku. Působil 1910–35 (s přerušením 1913–19)
jako asistent Mineralogicko-geologického ústavu VŠT, patřil
k nejbližším spolupracovníkům J. J. Jahna. Vojenskou službu
od 1915 absolvoval v rakouském Korneuburgu jako železniční
inženýr. Po vzniku ČSR sloužil do 1919 jako poručík československé
armády na Slovensku a na Vlárské dráze. Za zásluhy byl dekorován Československým válečným křížem s armádní
pochvalou a povýšen na nadporučíka.

Na techniku se vrátil 1919; obhájil disertační práci 
''Geologické a geomorfologické poměry údolí Dyje mezi Vranovem a'' 
''Znojmem a jejich význam pro projektované vodní stavby'' (Dr. techn.,
1922), 1926 se habilitoval spisem ''O geologických a petrografických otázkách při zakládání a provozu čedičových lomů'' 
''a jam na čedičové vyvrženiny''. 1928–36 na škole suploval mineralogii
a geologii. 1935 byl jmenován mimořádným profesorem
geologie a petrografie a vedoucím Ústavu mineralogicko-geologického. Zavedl samostatné přednášky z technické
petrografie, inženýrské geologie a hydrogeologie. 1938 byl
zvolen děkanem Fakulty inženýrského stavitelství, funkci vykonával
formálně i za druhé světové války, když byl poslán
na dovolenou s čekatelným. 1945–54 vedl na fakultě Ústav
geologie a mineralogie. Řádným profesorem byl jmenován
1946 se zpětnou platností od 1939. Na odpočinek odešel
1956.

G. působil současně i na brněnské Vysoké škole zemědělské.
1919–24 suploval zemědělskou geologii, mineralogii a petrografii.
1923 byl jmenován docentem geologie, petrografie
a mineralogie. Od počátku dvacátých let na škole budoval
mineralogicko-petrografickou sbírku a založil její Geologický
ústav. Po znovuotevření českých vysokých škol 1945 byl pověřen
vedením přednášek z geologie (s mineralogií a petrografií),
již v srpnu požádal o zproštění úvazku z důvodu zaneprázdnění
na technice. Jeho nástupcem se stal J. Pelíšek. Po válce G. externě
vyučoval základy inženýrské geologie i na Přírodovědecké
fakultě MU (1953/54) a vojenskou a inženýrskou geologii
a technickou petrografii na nově založené Vojenské akademii
Antonína Zápotockého. Vydal učební texty ''Technická petrografie''
(1953), ''Hydrogeologie'', ''Inženýrská geologie'' (oba 1954)
a ''Přehled geologie'' (1955). Byl jednatelem SIA, členem Československé
společnosti pro mineralogii a geologii a redakční
rady časopisu ''Československý kras''.

Zabýval se geologií a petrografií s ohledem na projektování
a provádění inženýrských staveb, technickým zkoušením stavebních
a dekoračních kamenů, prováděl rozbory a zkoušky
hornin pro výrobu stavebnin. Podílel se na československých
státních normách v oboru zkoušení přírodního kamene.
Do knihy V. Hájka ''Vrtací a trhací práce skalní'' (1924) napsal
kapitolu ''Přehled hornin a jejich technické vlastnosti''. Spolu s Jahnem
sestavil učební text ''Technická geologie''.

Spolupracoval s Výzkumným ústavem stavebním VŠT v Brně
při vypracování posudků, na geologickém a petrografickém
průzkumu základových půd pro pozemní průmyslové, mostní
a vodní stavby na Moravě a Slovensku, při zabezpečování
sesuvných území (Brněnsko, východní a jihovýchodní Morava,
železniční trať u Tišnova) a ohrožených průmyslových
objektů, na výstavbě a regulaci obcí a měst, zásobování Brna
a dalších moravských měst vodou, stavbách údolních přehrad
(Ostravsko,
Podyjí, Svratecko, Pováží, povodí Popradu, Východoslovenská nížina). Věnoval se zemědělské, lesnické
a vojenské geologii.

Publikoval více než padesát prací, přispíval do perodik ''Zprávy veřejné služby technické'', 
''Technický obzor'', ''Československý národní hospodář'', ''Věstník balneologické společnosti československé'', 
''Věstník MAP'', ''Vojenské rozhledy'', ''Příroda'', ''Kámen'', ''Silniční obzor'',
''Stavivo'', ''Stavitelské listy'', ''Naše obec'' nebo ''Zprávy české keramické společnosti''. Psal slovníková hesla do Machova ''Česko-německého a německo-českého slovníku chemicko-technického'' (1928) a do
''Technického slovníku naučného'' V. Teysslera
a V. Kotyšky (1927–49). Po 1948/49 působil jako expert stavebních podniků.

S manželkou Miroslavou (* 1897) měl syna Otakara (* 1928),
který vystudoval inženýrské stavitelství a geologii a stal se
docentem
brněnské VUT.

'''D:''' výběr: Písky a štěrky, in: Technický obzor 27, 1919, s. 125–128, 137–140;
O původu vřídel, in: Věstník Balneologické společnosti československé 1,
1921, č. 2, s. 72–74; Pohyb vody minerálních pramenů, obsahujících plyny,
in: tamtéž 2, 1922, č. 1, s. 8–10; O pískovém a štěrkovém materiálu
pro práce betonářské po stránce geologické a petrografické, in: Věstník
Masarykovy akademie práce 2, 1922, s. 101–116 a 144–146; Afanitická
žíla z permu boskovické brázdy, in: Příroda (Brno) 17, 1924, s. 409–411;
Výběr vzorků hornin v lomech a odkryvech pro technicko-petrografické
a mechanicko-technické zkoušky, in: Kámen 6, 1925, s. 89–91 a 103–104;
Technická geologie při stavbě měst a venkovských osad, in: Technický
obzor 33, 1925, s. 159–162; O geologických a petrografických otázkách
při zakládání a provozu lomů čedičových a jam na čedičové vyvrženiny (se
zvláštním zřetelem k čedičům moravsko-slezským), in: tamtéž, s. 319–324,
335–341, 355–356; Geologické poměry Brna se zřetelem k jeho výstavbě,
1926; O geologickém původu moravsko-slezských minerálních pramenů,
in: Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci 41–42, 1929,
s. 95–99; Československé čediče a jejich technický význam, in: Stavitelské
listy 27, 1931, s. 233–236; O příčinách zvětrávání mrákotínské žuly
na budovách české techniky v Brně, in: Stavivo 15, 1934, s. 299–301;
Stabilita hornin v pískovištích, štěrkovištích a hliništích, in: tamtéž 16,
1935, s. 5–7 a 20–21; Přednášky o geologii: s mineralogií a petrografií 1.
Nerosty horninové a nerosty zemědělsky důležité, 1938; Petrografické
praktikum, 1945; Technická petrografie. Přednášky pro odbor inženýrského
stavitelství ve studijním roce 1949–1950, 1949; Geologie pro architekty,
1949; Vlastnosti hornin pro inženýrské stavby, in: Stavivo a keramika 1,
1951, č. 5, s. 99–103; Přehled geologie, [1952]; Technická petrografie,
1953; Inženýrská geologie, 1954; Hydrogeologie, 1954; Přehled geologie
(dynamická), 1955.

'''L:''' B., Prof. Ing. Dr. O. G. padesátníkem, in: Technický obzor 17, 1939,
s. 107; NGS, s. 700; S. Hladík, Profesor inž. dr. O. G. zemřel, in: Čas.
Mineral. Geol. 7, 1962, č. 3, s. 370–371; O. Franěk, Dějiny české vysoké školy
technické v Brně 1 (do roku 1945), 1969, rejstřík; Památník České vysoké
školy technické v Brně k 25. výročí založení, 1924, rejstřík; J. Kremerová,
Soupis personálních bibliografií a biografií českých a slovenských geologů,
1989, s. 38; http://encyklopedie.brna.cz (stav k 21. 5. 2015); http://geotech.
fce.vutbr.cz/historie.html (stav k 20. 5. 2015).

'''P:''' Archiv NTM, Praha, fond Národní technické muzeum, Velký slovník
československých techniků (rukopis); Archiv VUT, Brno, fond Sbírka biografických
dokumentů; Archiv Mendelovy Univerzity v Brně, fond rektorát I, II; osobní spisy I; Archiv MU v Brně, fond A6 PřF MU I, sign. A/5,
karton 1.

Zdeněk Vácha, Pavel Vlašímský

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:11- Geolog]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:1889]]
[[Kategorie:Telč]]
[[Kategorie:1961]]
[[Kategorie:Brno]]