Zobrazení zdroje stránky GALLI-BIBIENA Giuseppe 5.1.1695-12.3.1757

{{Infobox - osoba
| jméno = Giuseppe GALLI-BIBIENA
| obrázek = Galli-Bibiena Giuseppe portret.jpg
| velikost obrázku = 
| popisek obrázku = 
| rodné jméno = 
| datum narození = 5.1.1695
| místo narození = Parma (Itálie)
| datum úmrtí = 12.3.1757
| místo úmrtí = Berlín (Německo)
| příčina úmrtí = 
| místo odpočinku = 
| bydliště = 
| národnost = 
| jiná jména = 
| viz = 
| znám jako = 
| vzdělání = 
| alma mater = 
| zaměstnavatel = 
| povolání = 
| titul = 
| ocenění = 
| výška = 
| váha = 
| období = 
| předchůdce = 
| následovník = 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf<br />
| politická strana =
| vyznání = 
| manžel = 
| partner = 
| děti = 
| rodiče = 
| příbuzní = 
| poznámky = 
| web = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 554
}}

'''GALLI-BIBIENA, Giuseppe,''' ''* 5. 1. 1695 Parma (Itálie), † 12. 3. 1757 Berlín (Německo), scénograf, divadelní architekt''

Člen rozvětvené rodiny divadelních výtvarníků 17. a 18. století,
syn Ferdinanda G.-B. (1657–1743), který 1708 vstoupil
v Barceloně do služeb pretendenta španělského trůnu
a pozdějšího císaře Karla VI., jehož 1711 následoval do Vídně.
G.-B. se jako scénograf poprvé objevil 1716 po otcově boku
ve výpravné opeře k narození následníka trůnu Leopolda ''Angelica vincitrice di Alcina'' (P. Pariati – J. J. Fux), provedené
na rybníce v zahradě císařského letního sídla Favorita (dnes
Vídeň). Od následující sezony 1717 již pracoval samostatně,
byl jmenován druhým a 1723 prvním divadelním inženýrem
císařského dvora. Po smrti Karla VI. pracoval v Itálii (1741
Turín, 1742 Boloňa, 1742–43 Benátky), v lednu 1744 se opět
objevil ve Vídni (opera ''L’ Ipermestra'', přestavba zimní jízdárny).
Odtud G.-B. odešel 1747 do Drážďan, kde se podílel
na přestavbě dvorního divadla a 1750 obdržel titul prvního
divadelního inženýra. 1747 zahájil realizaci interiéru dvorního
divadla v Bayreuthu, kterou 1748 dokončil jeho syn Carlo
(1721–1787). Od 1751 pracoval jako scénograf v Berlíně,
1754 vstoupil do služeb pruského krále Fridricha II.

Jeho vztah k českým zemím se odvíjel především od návštěv
císařského páru na našem území. Během korunovačního pobytu
1723 postavil v prostoru letní jízdárny Pražského hradu
speciální otevřené divadlo pro provedení slavnostní opery
k narozeninám císařovny Alžběty Kristýny ''Costanza e fortezza''
(P. Pariati – J. J. Fux). Pro tento neobvyklý prostor použil systém výměny scénických obrazů pomocí postranních odklápěcích
kulis (tzv. telari laterali a libretto). Při zpáteční cestě
dvora vypravil ve Znojmě na alegorických vozech serenatu
''La concordia de’ pianeti'' (P. Pariati – A. Caldara). Při císařově
druhé návštěvě 1732 navštívil G.-B. Český Krumlov a připravil
tam serenatu ''L’ asilo d’Amore'' (P. Metastasio – A. Caldara),
představení však bylo kvůli tragické smrti Adama Františka
Schwarzenberga
přeloženo do Lince.

Ve třicátých letech 18. století pracoval pro zámecké divadlo
hraběte Jana Adama Questenberga v Jaroměřicích nad Rokytnou,
vyhotovil či zapůjčil své starší scénické návrhy nejméně
k pěti nastudovaným operám (1733 ''Issipile''; 1735 ''Siroe a Didone abbandonata''; 1736 ''La clemenza di Tito''; 1738 
''Il delizioso ritiro scielto da Lucullo, console Romano'') a v dubnu 1736 sám
Jaroměřice navštívil. Autorem tří jeho údajných scénických
návrhů, které se dnes nacházejí na jaroměřickém zámku, byl
však G. Pellizuoli.

G.-B. vytvořil scénické návrhy pro více než stovku hudebně-dramatických děl. Jeho iluzionistický, bohatě zdobný výtvarný
styl se stal nejtypičtějším projevem scénografie vrcholně barokní
opery seria a ovlivnil středoevropské divadelní výtvarnictví
na několik desítek let dopředu. Významným výrazovým
prostředkem, v němž dovršil myšlenku svého otce, byla tzv.
scena per angolo, tj. víceúběžníková perspektiva s posunutím
centrální osy. Pozdním dokladem jeho vlivu v českých zemích
jsou dochované dekorace zámeckého divadla v Českém Krumlově
z let 1766–67, vyhotovené J. Wetschelem a L. Merkelem.

'''D:''' výběr: Architetture e Prospettive, Wien 1740; soubor rytin (vydány jako
součást tištěných libret) se scénickými návrhy k operám Angelica vincitrice di
Alcina, 1716; Costanza e fortezza, 1723.

'''L:''' F. Hadamowsky, Die Familie G.-B. in Wien. Ein Leben für das Theater,
Wien 1962; J. Hilmera, „Costanza e Fortezza“. G. G.-B. und das Barocktheater
in Böhmen, in: Maske und Kothurn 10, 1964, s. 396–407; J. Záloha,
Neuskutečněné operní představení císařského dvorního divadla v Českém
Krumlově roku 1732, in: JSH 64, 1995, s. 186–188; O. G. Schindler, Smrt
na lovu v Brandýse a zmařená divadelní slavnost v Krumlově, in: Divadelní
revue 7, 1996, č. 1, s. 14–35; I Bibiena. Una famiglia europea, D. Lenzi
(ed.), (katalog výstavy), Venezia 2000; I Bibiena. Una famiglia in scena: da
Bologna all’Europa, D. Gallingani (ed.), Firenze 2002; Jakubcová, s. 184 až
187 (s další literaturou a prameny); J. Spáčilová – Š. Vácha, New Insights into
the Performance of Fux’s Opera Costanza e Fortezza in Prague in 1723, in:
Music in Art. International Journal of Music Iconography 34, 2009, č. 1–2,
s. 44–72; Š. Vácha, Pražské divadlo pro operu Costanza e Fortezza (1723)
v kontextu evropské divadelní architektury 18. století, in: Divadelní revue 20,
2009, č. 1, s. 13–31; J. Perutková, František Antonín Míča ve službách hraběte
Questenberga a italská opera v Jaroměřicích, 2011, s. 77–79; J. Spáčilová,
Operní divadla na Moravě v 1. polovině 18. století – současný stav vědomostí
a perspektivy dalšího výzkumu, in: Opus musicum 43, 2011, č. 6, s. 38–54;
J. Perutková, Johann Adam Graf Questenberg (1678–1752) als Förderer der
italienischen Oper in Mähren, 2016.

'''P:''' Theatermuseum, Wien, scénické návrhy pro zámecké divadlo v Jaroměřicích
nad Rokytnou, sign. HZ I 205–209 (Issipile), HZ I 196, 197, 202
(Il delizioso ritiro).

Jana Spáčilová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]]
[[Kategorie:1695]]
[[Kategorie:Parma]]
[[Kategorie:1757]]
[[Kategorie:Berlín]]

<gallery>
Galli-Bibiena Giuseppe pudorys.jpg|Půdorys divadla na Mariánských hradbách v Praze
Galli-Bibiena Giuseppe zahrady.jpg|Tarquiniovy královské zahrady na Janikulu - jeden ze scénických obrazů opery "Costanza e fortezza"
</gallery>