Zobrazení zdroje stránky HERGET František Antonín Leonard 6.11.1741-1.10.1800

{{Infobox - osoba
| jméno = František Antonín Leonard HERGET
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 6.11.1741
| místo narození = Andělská Hora (u Karlových Varů)
| datum úmrtí = 1.10.1800
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik<br />29- Stavař
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 510-511
}}
'''HERGET, František Antonín Leonard''' ''(též Hergett, Franz Anton Leonhard), * 6. 11. 1741 Andělská Hora (u Karlových Varů), † 1. 10. 1800 Praha, architekt, geometr, kartograf, pedagog''

Po absolvování gymnázia studoval v Praze 1763/64 teologii, 
poté přestoupil na filozofickou fakultu, kde se věnoval matematice a fyzice u Josefa Steplinga a Jana Tesánka. Současně navštěvoval přednášky Johanna Ferdinanda Schora na Stavovské 
inženýrské škole. Během Schorovy nemoci se stal jeho suplentem a po jeho smrti 1767 byl jmenován definitivním profesorem inženýrství. H. reformoval původní systém vyučování 
orientovaný především na vojenské stavitelství k  stavitelství 
občanskému, pozemnímu a  inženýrskému. Rozšířil studium 
o  společenskovědní předměty (kameralistika, dějepis, genealogie, heraldika). Od 1775 začal vyučovat inženýrským vědám 
rovněž důstojníky a  důstojnický dorost; pořádal technické 
kurzy pro umělce a  řemeslníky. Kladl důraz na praktickou 
stránku výuky, využíval školní sbírku modelů a strojů, kterou 
systematicky rozšiřoval. Vybudoval také kvalitní technickou 
knihovnu. Kvůli zvyšujícímu se počtu posluchačů musela inženýrská škola hledat větší učební prostory, které 1777 získala 
v Klementinu, 1786 se přestěhovala do zrušeného Svatováclavského semináře v dnešní Husově ulici. 1787 byla přičleněna 
k filozofické fakultě a 1784 byl H. jmenován profesorem na 
nové katedře praktické matematiky. 1788 stanul v čele zemského stavebního ředitelství v  Čechách jako vrchní stavební 
ředitel, musel proto omezit výuku (některé předměty převzal 
Josef Havle), na škole však zůstal až do smrti. K  H. nejvýznamnějším žákům patřil František Josef Gerstner.

H. působil v navigační komisi zabývající se dalším splavněním 
Vltavy, od 1778 byl též členem Vlastenecko-hospodářské společnosti. Přestože lze předpokládat jeho účast na všech zakázkách státních institucí, H. architektonický podíl zřejmě nebyl velký. Vystupoval zpravidla jako expert pro technicky náročné 
stavby: takto řešil např. opravu Karlova mostu po velké povodni 1784 (uveden na cínové desce v základech nově postaveného 
pilíře), pracoval na systému kanalizace Prahy a zabýval se největším zeměměřičským úkolem, a  to přípravou josefinského 
katastru (1785). Za jeho podpory došlo k opravě Nosticova divadla na Starém Městě pražském. Pouze nepřímo byl doložen 
při přestavbě někdejšího Ústavu šlechtičen na Dobytčím trhu 
(Karlově náměstí) pro nově založenou Všeobecnou nemocnici. 1785 opravoval střechy někdejšího servitského kláštera 
(čp. 450/II) na Novém Městě pražském. O dva roky později 
podepsal rozpočet k opravě astronomické věže v Klementinu 
(čp. 190/I), který byl však vyšší než konkurenční rozpočet Matěje Hummela. Dodnes je znám především prvním kvalitně 
kartograficky zpracovaným plánem Prahy (1791), který zachytil Prahu po sloučení čtyř pražských měst (Staré Město, Nové 
Město, Hradčany a Malá Strana) do jednoho administrativního celku (1784) a dále Josefov a Vyšehrad. Plán reflektoval 
urbanistické proměny města v josefínské době a bezprostředně 
před korunovací Leopolda II. na českého krále (1791). Uváděl 
názvy významnějších ulic a náměstí a poprvé také popisná čísla 
budov (zavedena 1770). Budovy typologicky barevně rozlišoval (císařské, duchovenské, židovské ad.). 

H. se zasloužil také o generální mapu silnic, pošt a mýt v Čechách (1787). Provedl řadu zaměření zrušených klášterů, 
která fakticky vytvářeli jeho žáci a dnes mají dokumentační 
význam. Do povědomí Pražanů se ve své době negativně zapsal 
iniciativou, jež vedla ke zbourání Betlémské kaple. 1787–88 
se podle H. projektu uskutečnila adaptace Ústavu šlechtičen 
čp. 2/IV na Pražském hradě. Jeho návrhy na opravu bývalé 
kanonie augustiniánů-kanovníků čp. 453/II na Karlově se 
uskutečnily s určitými korekcemi vzápětí (rozpočet 1789). Byl 
rovněž autorem adaptačního projektu na přeměnu někdejšího 
premonstrátského Norbertina (na místě dnešního čp. 655/I, 
Staré Město) na Novoměstský ústav šlechtičen (po 1792). Na 
Malé Straně si 1780 koupil pozemek čp. 101 a 102/III s obytným domem a vybudoval na něm do 1781 (Hergetovu) cihelnu, která získala privilegia někdejší královské cihelny. 1788 se 
stal vrchním stavebním ředitelem v Čechách a v této funkci 
měl na starosti všechny státní stavby prováděné v následujících 
dvanácti letech.

Dvakrát se oženil. V manželství s Annou Marií Manětínskou 
z  Klatov se kromě dvojčat narodil syn '''Josef Leonard  H.'''
(* 20. 8. 1772 Praha, † 1849), později guberniální rada povýšený do šlechtického stavu. S druhou manželkou Terezií Trauschikovou z Nového Boru měl sedm dětí; po H. smrti se Terezie 
znovu provdala za stavitele Josefa Zobela (1746–1814) a syn 
Antonín Leonard H. (* 1789) se 1816 oženil se Zobelovou 
dcerou Vilemínou (* 1791). Potomci rodiny se v 19. a 20. století uplatnili ve výrobě stavebních hmot. H. získal čestný doktorát na pražské univerzitě a pražská obec mu propůjčila čestné 
měšťanství. Vlastnil usedlost Slovanku v Praze-Hlubočepech, 
z níž vybudoval rodové sídlo. Pochován byl na (dnes zaniklém) 
hřbitově na Zlíchově (nedaleko kostelíka sv. Filipa a Jakuba). 

'''D:''' Plan aller im Königreich Böhmen neu projectierten Haupt-Commercial-Strassen, 1787; rukopisné plány Prahy, 1791, Variante A: Grundris der kay. 
könig. Haupt Stadt Prag im Königreich Böheim unter gloreicher Regierung 
S.ner Mayestaet Leopolds des II…. Var. B: Plan der k. k. Hauptstadt Prag im 
Königr. Böheim unter gloreicher Regierung Sr. Majestät Leopolds des Zweiten… Var. C: Grund-Risz der kai. könig. Haupt Stadt Prag, im Königreich 
Böhmen unter gloreicher Regierung Seiner Majestaet, Leopolds des II…

'''L:''' Dlabač 1, sl. 613; J. Soukup, Zpráva o  rekonstrukci mostu Karlova, 
in: Zprávy SAI 26, 1892, 74n.; OSN 11, s. 168; A. V. Velflík, Dějiny technického učení v Praze 1, 1906, s. 86–97; V. Zákrejs, Mapa Prahy z konce 18. století, in: ČSPSČ 15, 1907, s. 56; A. Podlaha, Materiálie k slovníku umělců 
a uměleckých řemeslníků v Čechách, in: PA 28, 1916, s. 41, 98–99, 101; 29, 
1917, s. 65, 77; týž, H. plány seminářské části Klementina, in: tamtéž 34, 
1924–25, s. 234–39; Toman 1, s. 323; ČVUT 1/1, s. 118–150; J. Haubelt, 
České osvícenství, 1986, s. 282–290; O. Pokorný, Praha 1791. Faksimile 
H. plánu, 2. dopl. vyd., 1991, s. 1–5; Umělecké památky Prahy, Staré Město 
a Josefov, P. Vlček (ed.), 1996, s. 442; Umělecké památky Prahy, Nové Město, 
R. Baťková (ed.), 1998, s. 226, 290, 334, 337, 359–361; Umělecké památky 
Prahy, Malá Strana, P. Vlček (ed.), 1999, s. 219–221; Umělecké památky Prahy, Pražský hrad a Hradčany, týž (ed.), 2000, s. 201; NEČVUD, s. 279–280; 
Umělecké památky Prahy, Velká Praha, A/L, týž (ed.), 2012, s.  142, 405; 
G.  Kalinová, Památky Malostranského hřbitova. Podnikatelé a  živnostníci 
pohřbení na Malostranském hřbitově, 2015, s. 11–13; J. Hájek a kol., Cihly 
v historické architektuře Prahy, 2017, s. 143–153.

'''P:''' SOA, Plzeň, Sbírka matrik, matrika řkt. f. ú. Andělská Hora, sv. 3, s. 240.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/bb540d3e-3da5-484e-8984-47655467f995 Bibliografie dějin Českých zemí]

Jitka Močičková, Pavel Vlček


[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]
[[Kategorie:29- Stavař]]

[[Kategorie:1741]]
[[Kategorie:Andělská_Hora]]
[[Kategorie:1800]]
[[Kategorie:Praha]]