Zobrazení zdroje stránky ANČERL Karel 11.4.1908-3.7.1973

{{Infobox - osoba
| jméno = Karel ANČERL
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 11.4.1908
| místo narození = Tučapy u Soběslavi
| datum úmrtí = 3.7.1973
| místo úmrtí = Toronto (Kanada)
| povolání = 78- Hudební interpret
77- Hudební skladatel

| jiná jména = 
}}

'''ANČERL, Karel,''' ''* 11. 4. 1908 Tučapy u Soběslavi, † 3. 7. 1973 Toronto (Kanada), dirigent''

Reálné gymnázium v Praze, které nedokončil, navštěvoval
1918–24. 1925–29 studoval na pražské konzervatoři skladbu
u J. Křičky a A. Háby, dirigování u P. Dědečka. Absolvoval
1929 Symfonietou. Téhož roku se stal asistentem H. Scherchena
v Berlíně, kde mj. nastudoval premiéru čtvrttónové opery
A. Háby Matka (premiéra 17. 5. 1931 Mnichov, dirigent
H. Scherchen). Dirigování dále studoval na mistrovské škole
u V. Talicha (1933–34). Zpočátku zamýšlel věnovat se současně
i kompozici (1928 provedena jeho Suita pro čtvrttónový
klavír), později se však cele rozhodl pro dirigování. 1931–33
byl kapelníkem Osvobozeného divadla v Praze a 1933–39
spolupracoval s Československým rozhlasem.

Od svých dirigentských začátků se zasazoval o soudobou
tvorbu, již prezentoval na světových festivalech Mezinárodní
společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) v Amsterdamu
1933 (F. Bartoš: Suita op. 6), v Praze 1935 (A. Hába: Cesta
života), v Barceloně 1936 (V. Kaprál: Uspávanky), v Paříži
1937 (A. Hába: Předehra k opeře Nová země) a v Palermu
1949 (M. Kabeláč: Symfonie č. 2).

Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře v Terezíně,
kde se podílel na kulturním životě jako dirigent symfonického
orchestru, dále v Osvětimi a Frýdlantu ve Slezsku. Po návratu
se 1945–46 angažoval znovu v Československém rozhlase,
1946–47 jako dirigent pražské Velké opery 5. května,
1947–50 šéf Symfonického orchestru Československého
rozhlasu, 1948–50 profesor na AMU, 1950–68 umělecký
ředitel České filharmonie a od 1956 její šéfdirigent. S Českou
filharmonií nastudoval a provedl velká symfonická díla světového
repertoáru od klasicismu po současnost (W. A. Mozart,
B. Smetana, A. Dvořák, G. Mahler, I. Stravinskij, A. Berg,
R. Strauss, D. Šostakovič, S. Prokofj ev), propagoval s osobitým
přesvědčením českou soudobou tvorbu (B. Martinů,
L. Janáček, A. Hába, L. Vycpálek, P. Bořkovec, M. Kabeláč
aj.). Jeho nahrávky získaly četná ocenění (A. Dvořák: Requiem,
Grand Prix Academie Charles Cross Paříž; I. Stravinskij:
Koncert pro housle, Cena německé kritiky). Od 1967 byl hostujícím
dirigentem Londýnského filharmonického orchestru.
Od 1968 žil v cizině, 1969 nastoupil jako hudební ředitel
Symfonického orchestru v Torontu. A. výjimečné sluchové
dispozice umožňovaly dosáhnout v interpretaci perfektní
souhry a zvukové čistoty. K devizám jeho dirigentského umění
patřila výrazová vřelost a smysl pro stylové pojetí. Zařadil
se k nejlepším světovým dirigentům.

'''D:''' kompletní soubor nahrávek, CD Supraphon 2002.

'''L:''' V. Holzknecht, Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, 1957; K. Šrom, K.
A., 1968; HS 1, s. 28; ČBS, s. 14; Grove 1, s. 393; Pazdírek 1, s. 13; Tomeš
1, s. 26; S. Urbánková, Divadlo nové doby, 1990, passim; Pejskar 2, s. 71.

Vlasta Reittererová

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
[[Kategorie:1908]]
[[Kategorie:Tučapy]]
[[Kategorie:1973]]
[[Kategorie:Toronto]]