Zobrazení zdroje stránky ČTYROKÝ Václav 29.10.1899-?24.10.1993

{{Infobox - osoba
| jméno = Václav ČTYROKÝ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 29.10.1899
| místo narození = Klášter Hradiště nad Jizerou
| datum úmrtí = 24.10.(11.?)1993 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 35- Odborník sklářství nebo keramiky

| jiná jména = 
}}
'''ČTYROKÝ, Václav''', ''* 29. 10. 1899 Klášter Hradiště nad Jizerou, † 24. 10. (11.?) 1993 Praha?, sklářský odborník''

Jeho otec byl vařičem ve Valdštejnském pivovaru. Č. 1918
absolvoval vyšší reálné gymnázium v Mladé Boleslavi. Pokračoval
na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství
ČVUT v Praze, kterou s velmi dobrým prospěchem ukončil
1923. Ještě na škole působil jako asistent na stolici cukrovarnictví
a výroby uhlohydrátů a pracoval během kampaní
v cukrovaru v Mnichově Hradišti. 1925 dosáhl na ČVUT
titulu doktora technických věd. Nejdříve byl zaměstnán
do 1926 jako chemik v Hostivařských sklárnách a. s., kde
řídil chemicko-fyzikální laboratoře a podílel se na výrobě
speciálního ohnivzdorného skla Resista. Potom přijal po krátkém
pobytu v Německu místo chemika ve Sklářském ústavu
v Hradci Králové. 1928 tam pomohl založit Výzkumný
ústav sklářský (VÚS), jehož se stal 1930 ředitelem. 1933–48
zastupoval Československo v mezinárodní sklářské komisi.
Zúčastňoval se často sklářských kongresů a organizoval účast
československého sklářství na světových výstavách v Bruselu
(1935) a v Paříži (1937). Jeho teoretické i praktické práce byly
kladně hodnoceny u nás i v zahraničí. V čele VÚS zůstal i během
druhé světové války a po zavření vysokých škol nacisty
se mu podařilo zaměstnat řadu pražských studentů. 1945 byl
jmenován členem představenstva Československých závodů
sklářských v Praze. Kvůli sporům s náměstkem generálního
ředitele M. Lewinterem byl 1948 zbaven vedení VÚS a později
mu byla úplně znemožněna činnost v oboru. 1946 získal
docenturu pro sklářský obor na Vysoké škole chemicko-technologického
inženýrství v Praze. Po 1948 pracoval v oblastním
ředitelství Slovenských skláren n. p. v Bratislavě, kde mu
bylo svěřeno vedení technologického odboru a výchova sklářských
chemiků. Současně přednášel na Vysoké škole chemické
v Bratislavě. 1949 vážně onemocněl a po operaci se na radu
lékařů na Slovensko již nevrátil. Po přechodných zaměstnáních
pracoval 1955 krátce v dokumentačním oddělení Výzkumného
ústavu elektrotechnické keramiky v Hradci Králové,
od září jako technolog v Nerudném průzkumu v Praze.
Přispěl významnou měrou k zajištění zásob sklářských surovin.
Geologickým průzkumem se zabýval i v dalším působišti
v podniku Geoindustria Praha. Byl i dlouholetým šéfredaktorem
''Sklářských rozhledů'' a sám publikoval kolem 100 odborných
a popularizačních článků. Výsledky jeho práce byly oceněny
1966 odznakem vzorného pracovníka od ministerstva
hornictví, 1968 státním vyznamenáním za pracovní obětavost
i francouzským rytířským řádem Čestné legie a belgickým důstojnickým
řádem Leopolda II.

'''D:''' Mechanisace ve sklářském průmyslu, 1934; Elektrické pece ve sklářství,
1939; Horninové sklářské suroviny, 1941; Racionalisace výroby v jabloneckém
sklářství, 1949; Ložiska nerudních surovin ČSR, 1983; Sklo na světové
výstavě v Bruselu, in: Sklářské rozhledy 12, 1935, č. 5 a 7, s. 81n.; O sklech
pohlcujících tepelné záření (s M. Fanderlikem), in: tamtéž, 14, 1937, č. 4,
s. 69–73; Naše sklářství na světové výstavě v Paříži, in: tamtéž, 14, 1937, č.
4, s. 61n.; Briketování sklářského kmene, in: tamtéž, 17, 1940, č. 1, s. 3n.;
Pokroky ve výrobě a použití skleněných vláken, in: tamtéž, 17, č. 4; K dvacátému
výročí železnobrodských skleněných figurek, in: tamtéž, 19, 1942,
č. 2, s. 21n.

'''L:''' KSN 3, s. 100.

'''P:''' Archiv NTM Praha; Archiv ČVUT Praha.

Miloš Hořejš

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:35- Odborník sklářství nebo keramiky]]

[[Kategorie:1899]]
[[Kategorie:Klášter]]
[[Kategorie:1993]]
[[Kategorie:Praha]]