Zobrazení zdroje stránky DRAHOŇOVSKÝ Josef 27.3.1877-20.7.1938

{{Infobox - osoba
| jméno = Josef DRAHOŇOVSKÝ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 27.3.1877
| místo narození = Volavec (č. o. Radostná pod Kozákovem) u Turnova
| datum úmrtí = 20.7.1938
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 75- Sochař nebo medailér
35- Odborník sklářství nebo keramiky

| jiná jména = 
}}
'''DRAHOŇOVSKÝ, Josef''', ''* 27. 3. 1877 Volavec (č. o. Radostná pod Kozákovem) u Turnova, † 20. 7. 1938 Praha, sochař, glyptik, sklář''

Pocházel z rolnické rodiny. 1890–94 se učil na odborné
šperkařské škole v Turnově, kde na něho působili učitelé modelování J. Malina a rytectví K. Zapp. 1894 nastoupil šperkařkou praxi ve vídeňském brusičském a kamenoryteckém
závodě Dörflinger. Sochařství studoval 1896–1903 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u S. Suchardy a C. Kloučka.
Jako student zahájil osmiletou spolupráci se Svatovítskou hutí
K. Hilberta, kde modeloval novogotické chrliče, konzoly
a hlavice. Studijní cestu po Francii (1903–04) věnoval analýze
výzdoby gotických katedrál. Po návratu si otevřel vlastní ateliér
v pražské Ostrovní ulici. Na UMPRUM byl od 1904 Suchardovým asistentem, od 1908 profesorem, od 1915 vedoucím
všeobecné třídy, od 1916 vedoucím sochařské speciálky. Zavedl
tam výuku kamenorytectví a sklářství. Cestoval po Francii, Itálii a Německu a všude se věnoval studiu klasického sochařského odkazu.

Jeho umělecký názor ovlivnili A. Rodin a A. Maillol, ze
soudobých směrů novoklasicismus. Z velkých plastik zaujal
zprvu ''Poutníkem'' a sousoším ''Nad Berounkou pod Tetínem''
(1910), ''Rozhovorem'' (1911, sousoší zdobí D. hrob), ''Thráckým''
''jezdcem'' (1912) pro Sofii, ''Růží tetínskou'' pro Svatý Jan pod
Skalou (1916, nedochováno), ''Pallas Athénou'' pro reálku v České Třebové, ''Huculským jezdcem'' pro Sarajevo, ''Merkurem'' pro ministerstvo obchodu ČSR, ''Spící matkou'', ''Po koupeli'', ''Pomonou'',
''Zuzanou'', ''Písní našich hor'' pro zámeček A. Kalvody v Běhařově u Klatov, ''Humanitou'' a ''Prací'' pro Turčiansky Svätý Martin, sochami čtyř ročních období pro plzeňskou Živnobanku, pomníkem padlých pro Turnov aj. Byl autorem podobizen L. J. Živného, G. Schmoranze, J. Jakubce, J. V. Šimáka
(pro muzeum v Turnově), J. Mánesa a pomníků M. Tyrše a J.
Pekaře (1937, odhalen 1994) pro Turnov. Tvořil rovněž drobné
plastiky z hlazeného mramoru i keramiky a komorní dřevořezby. V oboru glyptiky do kamene, skla a polodrahokamu
patřil k zakladatelům světového významu. Navazoval na produševnělou
smyslovost, uměřený výraz a řemeslnou dokonalost
renesance. Oblibu získal poháry s řezbami na spodní straně křišťálových a onyxových plošek, pečetěmi, gemami,
kamejemi a intagliemi. Průkopnické byly jeho práce sklářské,
např. ''Svatováclavská váza'' pro papeže Pia XI. k miléniu sv. Václava
(1929), ''Svatováclavský pohár'', ''Švehlův pohár'', pohár ''Masarykova''
''okruhu'', ''Pět dívek u potoka'' pro Bukurešť (1930),
vrstvené vázy s figurálními motivy z 30. let. Vrcholu dosáhl
jemnými díly v polodrahokamech, křišťálovými gemami rytými
do záhnědy či ametystu, kamejemi v onyxu a karneolonyxu. Životní teoretické dílo ''Dějiny glyptiky'' nedokončil. Zastoupen je v soukromých i státních sbírkách ve Francii, Itálii,
USA, Velké Británii, Rumunsku, Bulharsku, Srbsku, Egyptě,
JAR a Japonsku. Úspěch měl i jako pedagog, založil dodnes
existující českou školu umělecké řezby do skla. Pohřben byl
na Vyšehradě. S manželkou Marií, roz. Černou, měl syna '''Vladimíra D.''' (* 31. 7. 1912, † 23. 10. 1977), architekta, autora obytných objektů a interiérů, který se jako soukromý žák
R. Vejrycha věnoval též tradicionální krajinomalbě.

'''L:''' J. Čadík, Dílo J. D., 1933; J. Babelon, Les gravures et pierres fines, Paris
1902, passim; OSND 2/1, s. 239; MSN 2, s. 376; Toman 1, s. 174–175;
EČVU, s. 98; NEČVU 1, s. 146; Tomeš 1, s. 255.

Martin Kučera

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]
[[Kategorie:35- Odborník sklářství nebo keramiky]]

[[Kategorie:1877]]
[[Kategorie:Radostná pod Kozákovem]]
[[Kategorie:1938]]
[[Kategorie:Praha]]