Zobrazení zdroje stránky ČENSKÝ Ferdinand 29.5.1829-30.1.1887

{{Infobox - osoba
| jméno = Ferdinand ČENSKÝ
| obrázek = Censky Ferdinand portret.jpg
| datum narození = 29.5.1829
| místo narození = Čechtice u Vlašimi
| datum úmrtí = 30.1.1887
| místo úmrtí = Vinohrady (Praha)
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista<br />64- Překladatel<br />45- Voják nebo partyzán<br />65- Literární historik, kritik nebo teoretik<br />

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 578-579
}}
'''ČENSKÝ, Ferdinand''' ''(též Ferdinand Antonín Jan), * 29. 5. 1829 Čechtice u Vlašimi, † 30. 1. 1887 Vinohrady (Praha), novinář, překladatel, spisovatel, historik, důstojník''

Otec, lidový písmák Jan Evangelista Č. († 1855), vyučený
barvíř, byl obchodníkem, skladníkem tabáku a starostou
Čechtic. Obecnou školu vychodil Č. v rodišti, pak byl dán
do Jihlavy, aby se naučil německy. 1840 odešel do Prahy
na akademické gymnázium, po dvou letech přestoupil na
šestitřídní premonstrátské gymnázium v Německém (Havlíčkově)
Brodě a studoval tam 3. a 4. třídu (do 1846). Do
dobového politického i společenského dění se zapojil od
1847, kdy začal v Praze navštěvovat filozofickou fakultu,
jeho spolužákem tam byl J. V. Frič. Po dvouletém studiu se
věnoval žurnalistice, přispíval do Havlíčkových ''Pražských''
''novin'' a do ''Včely''. Řadu novel, které tehdy napsal, uveřejnil
1854–56 v brněnském kalendářním sborníku ''Koleda'' (např.
''Z kovárny miřetínské, Kozáci na Jedlině'', překlad Suidersovy
povídky ''Děti odsouzencovy''). Z němčiny přeložil od Friedricha
von Flotowa libreto k opeře ''Martha čili Trh v Richmondu''
(premiéra 1850) i několik dalších kusů a napsal frašku
''Poslední dvacetník''. Od 1. 7. 1848 redigoval s Vincencem
Vávrou, Janem Knedlhansem Liblínským a Prokopem Chocholouškem
radikální ''Pražský večerní list''. 1851 byly noviny
zastaveny a redakce včetně Sladkovského zatčena. Č. byl na
Hradčanech vězněn především pro nekrolog o A. Smetanovi.
V době vazby přeložil dvě Moorovy básně, které uveřejnil
1872 v ''Obrazech života''. Po osmi měsících byl v listopadu
1851 transportován jako prostý voják do Mohuče a přidělen
k 2. pěšímu pluku arcivévody Rainera. V Mohuči pobyl pět
let, pak rok ve Frankfurtu nad Mohanem, šest let v Itálii,
čtyři roky v jižním Tyrolsku a tři v Linci. Od 1852 přispíval
(pod pseudonymem Vojtěch Hána) sérií článků ''Procházky''
''po Rýnu nad Mohanem'' do Šestákových ''Pražských novin'',
z Frankfurtu nad Mohanem posílal však hlavně zprávy politické
a ''Cestopisné zlomky''. 1856 se stal šikovatelem. 1859 se
účastnil italského polního tažení a 8. 6. i 24. 6. bitev u Melegnana
a u Solferina. Po této bitvě byl jmenován poručíkem,
nedlouho nato povýšil na nadporučíka. 1859–65 přednášel
důstojnictvu saského pluku a kadetům v plukovnické škole
češtinu. 1866 bojoval v jižním Tyrolsku. Za pobytu v Itálii se
naučil italsky, překládal z italštiny i do ní, mimo jiné Rubešovy
''Deklamovánky''. Z Lince, kde vedle služby učil 1866–69
češtinu, byl 1869 přeložen na Vojenskou akademii ve Vídeňském
Novém Městě jako profesor české řeči a literatury. Stal
se tam zástupcem majora Tomáše A. Buriana. 1870 povýšil
na setníka a sloužil u 11. pěšího pluku saského korunního
prince Alberta. 1873 učil češtinu v rodině arcivévody Karla
Ludvíka jeho syny Františka Ferdinanda a Ottu. Na vojenské
akademii horlivě propagoval český jazyk i literaturu, půjčoval
české knihy, pořádal akademie s českými recitacemi, přednášel
o ''Rukopise královédvorském'', jehož byl zastáncem, věnoval
se literární historii, vydával korespondence národních buditelů.
Ceněna byla především sbírka ''Z dob našeho probuzení'',
''příspěvky a pomůcky k listáři předních mužův a spisovatelův''
''našich'' (1875), kde zachytil i korespondenci T. A. Buriana
s vrstevníky. Pro Vlčkovu ''Osvětu'', do rubriky ''Čerstvé rovy českoslovanské''
psal obsažné nekrology. Jeho práce se vyznačovaly
materiálovým bohatstvím, zejména k dějinám českého obrození,
znalostí doby i osob. Vydával hojně i jazykové příručky,
zejména 1871 v Praze nákladem I. L. Kobra ''Kurzgefasste''
''praktische Grammatik der böhmischen Sprache für Deutsche''
''mit besonderer Berücksichtigung der Militärterminologie'', stal
se jedním ze zakladatelů vojenské terminologie v češtině, pro
účely Vojenské akademie sestavil zejména ''Učebnici českého''
''jazyka a literatury pro vojenské školy'' a ''Vojenský slovník německo-český'' (1871), do češtiny přeložil vojenské řády a 1871 vydal třídílný výbor z děl českých spisovatelů a ''Vojenskou čítanku'',
která byla 1884 ministerstvem zavedena na vojenské
akademii jako učební pomůcka. 1879 pomáhal A. V. Šemberovi
s překladem říšského zákoníku, na němž pracoval i po
jeho smrti. V ''Nedělních listech Hlasu'' uveřejnil stať o počátcích
české žurnalistiky, první svého druhu, významná byla
i jeho studie ''K dějinám řeči a literatury české v XVIII. století''.
Přispíval do Riegrova ''Slovníku naučného'', do ''Věstníku bibliografického'', ''Pokroku'', ''Světozoru'', ''Posla z Budče'', do Rüffrova listu ''Žižka'' aj. Věnoval se také českým dějinám, s Josefem Thillem napsal drobnější práci ''Česká válka od r. 1618 do''
''r. 1622'' (1875) a ''K dějinám třicetileté války od r. 1621 do''
''r. 1648'' (1879). Byl zastáncem proudu ideologizujícího historismu,
slovanofilství a rétoričnosti vlastenecké poezie, který
demonstroval mimo jiné 1876 v almanachu ''Nitra''. Odmítl
tím poezii J. Vrchlického. Jako další pseudonymy používal
Ferd. Šaftlich, Vojtěch Hejna.

Na Vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě působil
do 1885, kdy se dal ze zdravotních důvodů penzionovat. Přesídlil
do Prahy, nedlouho nato zemřel.

'''L:''' Urbánkův věstník 1, 1870, s. 34; Světozor 10, 1876, č. 18 (kde i portrét
Č.); tamtéž 21, 1887, s. 174; V. V. Zelený, F. Č., in: Osvěta 17, 1887, č. 4,
s. 329; Literární listy 8, 1887, č. 5, s. 90n.; Ruch 9, 1887, č. 5, s. 80; sine,
F. Č., in: Zlatá Praha 4, 1887, č. 11, s. 175, č. 12, s. 187; OSN 6, s. 588;
R. Tschorn, Z galerie českých vojáků. Z doby probuzení, 1925, s. 143; V. Sís,
Olšanské hřbitovy, 1929, s. 168n.; Dvě stě let gymnázia v Německém Brodě.
1735–1935. Almanach, 1935, s. 65, 166n., 418; A. N., Rakouský důstojník
– český spisovatel, in: Lidové noviny 30. 1. 1937; A. Novák, Die Bibliothek
F. Č., in: Prager Presse 13, 1933, č. 71, s. 7 (k vydražení Č. knihovny); J. Neruda,
Podobizny 3, 1954, s. 15; J. V. Frič, Paměti 1–3, 1957, 1960, 1963,
rejstříky; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře,
1973, s. 470; LČL 1, s. 434n. (kde další literatura); „250 Jahre Fremdsprachenausbildung
im österreichischen Militär am Beispiel des Tschechischen“,
Wien 2003, passim.

'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/1391 Bibliografie dějin Českých zemí]

Marcella Husová

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]

[[Kategorie:1829]]
[[Kategorie:Čechtice]]
[[Kategorie:1887]]
[[Kategorie:Praha]]

<gallery>
Censky Ferdinand hrob.jpg|Hrob F. Čenského na Olšanských hřbitovech v Praze
</gallery>