Zobrazení zdroje stránky ČERNÍK Arnošt 25.8.1926-31.5.1970

{{Infobox - osoba
| jméno = Arnošt ČERNÍK
| obrázek = Cernik Arnost portret.jpg
| datum narození = 25.8.1926
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 31.5.1970
| místo úmrtí = poblíž Yungay (Peru)
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury<br />63- Spisovatel

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 3
}}
'''ČERNÍK, Arnošt''', ''* 25. 8. 1926 Praha, † 31. 5. 1970 poblíž Yungay (Peru), horolezec, publicista''

Dětství prožil na Vysočině, ale středoškolská studia zahájil
na reálném gymnáziu v Berouně. Skály a jeskyně Českého
krasu mu poskytly první školu horolezectví. Po uzavření berounského
gymnázia na konci druhé světové války byl totálně
nasazen na nádraží v Kralupech nad Vltavou. Po maturitě začal
studovat práva (během studií absolvoval vojenskou službu)
a až do 1960 pracoval na ministerstvu zahraničního obchodu.
Odtud odešel z kádrových důvodů, dále se plně věnoval
publicistice. Již od počátku padesátých let psal dobrodružné
příběhy do dětských a mládežnických časopisů a od 1953 vedl
horolezeckou část časopisu ''Turistika a horolezectví'', přispíval
i do dalších časopisů (''Krásy domova'', ''Lidé a země''). Publicisticky
zpracoval zážitky z řady svých cest, např. po Řecku (''Mezi''
''olympskými bohy'', 1966), po sopečných ostrovech Středozemního
moře (''Ohnivé hory'', 1968), Korsice (''Na ostrově krevní msty'',
1969, spolu s fotografem V. Heckelem) a Turecku (''Výprava''
''na Ararat'', posmrtně až 2000). Dobrodružně laděné jsou Č.
knihy o úspěšném zdolávání světových vrcholů ''Trůny bohů''
(poprvé 1965) a ''Hora smrti'' (posmrtně 1971), která popisuje
úsilí horolezců o zdolání osmitisícového vrcholu Nanga Parbat.
V ''Tajemství sněžného člověka'' (1. vyd. 1970) soustředil
zprávy a názory na existenci yettiho v Himálaji. Jako spoluautor
se podílel na knihách horolezce R. Kuchaře ''Deset velkých''
''stěn'' (1963, i německy a srbocharvatsky) a cestopisu Z.
Marešové po Jemenu ''V zemi královny ze Sáby'' (1969). Textem
doprovodil knihy fotografa V. Heckela ''Expedice Kavkaz''
(1963) a ''Krásy Československa'' (1970) i ''Skalní města v Čechách''
(1971) od Aleše Krause. Přeložil též do češtiny knihy Maxe
Eiselina (''Úspěch na Dháulágiri'', 1962) a Heinricha Harrera,
z nichž nejznámější je cestopis ''Sedm let v Tibetu'' (1970, 1999).
Láskou i osudem Č., kamarády přezdívaného Ajšek, se stalo
horolezectví. Byl autorem odborné příručky ''Technika zajišťování''
''v horolezectví'' (1960) a učebnice ''Horolezectví'' (1964). Spolu
s Josefem Sekyrou připravil publikaci ''Zeměpis velehor'' (1969).
Zajížděl pravidelně mezi horolezce v Českém ráji a podnikal
výpravy do Vysokých Tater, ale i do dalších pohoří, mj. 1968
do Turecka. 1970 přijal nabídku vést československou expedici
do jihoamerických And, která nahrazovala zakázanou výpravu
na vrchol Mt. McKinley na Aljašce. Od počátku provázely její
účastníky obtíže a tíživou náladu ve výpravě prohloubila smrt
I. Bortela (18. 5.), jednoho z nejzkušenějších horolezců. Tragický
závěr přinesla kamenná lavina, která se jako následek zemětřesení
sesula z peruánské hory Huascarán: pod ní zahynula
celá československá horolezecká výprava. Na symbolickém
hřbitově na Skaláku v Českém ráji přibylo i jméno Č.

'''D:''' soupis knižních publikací a překladů in: A. Č., Výprava na Ararat (ed.
J. Hladík – L. Vejražka), 2000; výběr z časopiseckých a novinových článků,
in: inventář Č. pozůstalosti v NM (oddělení dějin tělesné výchovy a sportu),
zpracovala L. Swierczeková 2007.

'''L:''' A. Č., Výprava na Ararat, 2000 (životopis J. Hladík – L. Vejražka, ed.);
J. Kunc, Kdy zemřeli… 1935–36 a 1967–70, 1971, s. 28; nekrolog in: Práce
16. 6. 1970.

Miloslav Martínek
 
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]

[[Kategorie:1926]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1970]]
[[Kategorie:Yungay]]