Zobrazení zdroje stránky BARTYS Matěj 1.2.1693-28.2.1770

{{Infobox - osoba
| jméno = Matěj BARTYS
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1.2.1693
| místo narození = Ostrava
| datum úmrtí = 28.2.1770
| místo úmrtí = Velehrad u Uherského Hradiště
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />56- Filozof<br />63- Spisovatel<br />
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 257-258
}}

'''BARTYS, Matěj,''' ''* 1. 2. 1693 Ostrava, † 28. 2. 1770 Velehrad u Uherského Hradiště, římskokatolický kněz, pedagog''

Byl rodákem z Moravské Ostravy. Gymnázium vystudoval
v Uherském Hradišti v řádu jezuitů. 1720 byl vysvěcen na
kněze. Neznámo kdy vstoupil do řádu cisterciáků. Od 1724
se počal připravovat na dráhu profesora teologie, přesídlil do
Prahy a začal vydávat knižně svoje latinská pojednání o filozofii a scholastické teologii. Stal se profesorem a 1727–33
vyučoval v arcibiskupské koleji u Sv. Vojtěcha v Praze. Svou
působnost tam završil sepsáním a vydáním nejlepšího a nejznámějšího
díla, svého svatojánského kázání ''Růže'' ''nad potoky''
''vod'' ''vsazená,'' ''bílá'' ''i červená'' ''aneb'' ''Svatý'' ''Jan'' ''Nepomucký'' ''pod''
''spůsobem'' ''růže…'' (1733). V něm se B. projevil jako představitel
pozdně barokní homiletiky, obratný stylista ovládající
mistrně jak dobově módní veršovou květinovou metaforiku,
tak spleť syntakticky dlouhých, nepřehledných souvětí, citací
latinských i českých i vkládání veršových vložek. (Ukázku
z B. díla vydal roku 1941 Zdeněk Kalista ve výboru ''České''
''baroko''.) B. pak odešel jako farář do Polešovic u Uherského
Hradiště, kde působil dva roky do 1735. Tamní kostel oslavil
ve svém 1739 vydaném kázání ''Znamenité'' ''Matky'' ''chrámu'' ''velehradského,''
''znamenitá'' ''dcera,'' ''chrám'' ''polešovský…'' Z Polešovic
byl B. povolán do cisterciáckého kláštera na Velehradě, jehož
se stal převorem. Již z prvního roku pobytu tam pochází cyrilometodějsky
oslavné kázání ''Boje'' ''štěstí'' ''moravského'' ''s neštěstím''
(1735), personifikující dějiny Moravy jako střet štěstí a neštěstí
a vrcholící glorifikací velehradského kláštera. 1742–58 spravoval B. řádová panství v Horních Uhrách v Szántó,
mezitím se 1755 jako doktor řádu a bývalý rektor koleje
u Sv. Bernarda v Praze účastnil vizitační konference v Brně.
1759–63 spravoval klášter v Pásztó, od 1190 patřící cisterciákům
a od 1702 sjednocený s velehradským opatstvím. Po
návratu z Uher působil B. 1764–68 opět jako převor velehradského
opatství. Svá díla podepisoval i Bartis.

'''L:''' V. Oehm, Příspěvek ku kazatelské literatuře svatojanské v 18. století,
in: Sborník Historického kroužku, 1918; V. Bitnar, in: O českém, baroku
slovesném, 1932; M. Kopecký, Cyrilometodějská tradice v starší české literatuře,
in: sborník Magna Moravia, 1965; OSN 3, s. 396; Slezsko 3, s. 11n.;
Historie. Sborník prací FF Ostravské univerzity, 144/94, č. 2, s. 81n.;
Z. Tichá, K zobrazování skutečnosti v české poezii barokní doby, in: sborník
O barokní kultuře, 1968; LČL 1, s. 151n. (kde další literatura).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/196477 Bibliografie dějin Českých zemí]

Marcella Husová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:56- Filozof]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:1693]]
[[Kategorie:Ostrava]]
[[Kategorie:1770]]
[[Kategorie:Velehrad]]