Zobrazení zdroje stránky BENEDIKT Markus 1753-12.8.1829

{{Infobox - osoba
| jméno = Markus BENEDIKT
| obrázek = Benedikt Markus portret.jpg
| datum narození = 1753
| místo narození = Csurgó (Maďarsko)
| datum úmrtí = 12.8.1829
| místo úmrtí = Karlovy Vary
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 377
}}

'''BENEDIKT, Markus''' ''(též BANET, BENET, BNET, Mordechaj ben Abraham), * 1753 Csurgó (Maďarsko), † 12. 8. 1829 Karlovy Vary, zemský rabín, rabínský autor, pedagog, talmudický učenec''

Základy tradičního vzdělání získal v Mikulově pod vedením
tamního rabína Geršona Pullitze. V patnácti letech odešel
do Fürthu studovat na talmudické škole (ješívě) Josefa Steinhardta,
autora nábožensko-právního spisu ''Zichron'' ''Ja’akov''.
Ve studiu pokračoval v Praze, kde osobně poznal tehdejšího
pražského vrchního rabína Ezechiela Landaua. Zde nalezl
i svého mecenáše Meira Karpelese, který mu umožnil vést
vlastní studovnu (klaus), v níž konal své talmudické přednášky.
1784 se vrátil do Mikulova a oženil se s Finkel, dcerou
Gimpela Prossnitze. Mikulovský a moravský zemský rabín
Geršon Chajes ho ustanovil do funkce přísedícího rabínského
soudu (dajan), avšak krátce poté přijal B. rabínský úřad
v uherském Sasváru a později v Břeclavi na Moravě. 1789 se
znovu vrátil do Mikulova. Po smrti Geršona Chajese, když
se uvolnil úřad moravského zemského rabína, byl do něho
4. 11. 1789 na shromáždění všech krajských rabínů zvolen
tehdy třicetipětiletý B. Jako představitel tradičního judaismu
vystupoval proti krajním stoupencům reformního hnutí, zejména
proti Aronu Chorinovi, a odmítal založení reformní
synagogy (tzv. Templu) v Berlíně. Polemicky vystoupil proti
„berlínským modlitebním knihám“ Eduarda Kleye a Karla
Siegfrieda Günsburga. Své úsilí zaměřil B. hlavně na podporu
a rozvíjení tradičního školství. Jeho vlivu se připisuje
zpoždění v šíření reformních a emancipačních snah mezi
moravskými Židy ve srovnání s českými nejméně o jednu
generaci. Přesto však zcela neodmítal některé dílčí změny, jež
doba přinášela. Sestavil návrh studijního řádu pro kandidáty
rabínství, v němž doporučoval, aby budoucí rabíni studovali
i sekulární předměty tehdy obvyklé na gymnáziích a skládali
z nich veřejné zkoušky. Příznivě se vyjádřil o učebnici ''Imre''
''šefer'', jejímž autorem byl stoupenec radikálního osvícenství
Herz Homberg. Z popudu B. vznikla i další učebnice pro
výuku náboženství v němčině nazvaná ''Emunat'' ''Jisrael'' (Víra
Izraele, Vídeň 1824), kterou sepsal jeho syn Naftali. 1829 se
B. odjel léčit do Karlových Varů, kde zemřel a byl pohřben
v nedalekém Hroznětíně. Ve své závěti vyslovil přání být
pohřben na mikulovském hřbitově. O možnosti exhumace
vznikla právně-náboženská diskuse, kterou nakonec rozhodl
ve prospěch B. poslední vůle bratislavský rabín Moše Schreiber
(též Sofer, Chatam Sofer). B. pozůstatky byly 1830 převezeny
na mikulovský hřbitov, kde se dodnes jeho náhrobek
nachází na tzv. rabínském pahorku. Výsledky této diskuse
sloužily pak jako právní precedens ve všech podobných případech.
B. byl autorem celé řady spisů tradičního charakteru.
Z nich však byly za jeho života vydány pouze některé
a většina vyšla až posmrtně.

'''D:''' Bi’ur Mordechai, komentář k rituálnímu kodexu Mordechaje ben Hilela.
I. díl (předpisy o cicit, sefer Tora a mezuza), Vídeň 1805, II. díl (předpisy
o požehnáních, recitaci Šema, Tfila /Šmone esre/ a oslavě pesachového večera),
Vídeň 1813; Korektury a vysvětlivky k celému spisu Mordechaj (vydány
společně s Halachot rav Alfas), Vídeň 1804–05; Magen Avot (pojednání o 39
pracích zakázaných o šabatu a o některých základních zásadách, týkajících se
konání prací o šabatu a svátcích), 1. vyd. připravil syn autora Jaakov Avraham,
zv. Aberl, Żołkiew (dnes Žovkva) 1833, 2. vyd. Pietrków 1903; Gedulat
Mordechaj (sbírka respons, sebrána a uspořádána Josefem Šemuelem Kohnem,
dajanem v Mikulově), vyd. syn pořadatele Moše Löb Kohn (společně
s responsy Chochmat Šlomo od Šelomo Quetsche pod souhrným titulem
Har ha-mor), 1861; Paršat Mordechaj (sbírka respons k Šulchan aruchu,
poznámkami opatřil a vydal Abraham Isaak Glück), Marmarossziget 1889;
Tchelet Mordechaj (agadické homilie a talmudické novely; obsahuje i biografii
autora, vyd. Israel Fisch), Lemberg (Lvov) 1892; Machševet Mordechaj
(agadické novely k Pentateuchu, vyd. Samuel Friedman z Nagy-Kálló),
Munkács (Mukačevo) 1902; Sefer Maharam Benet (též Divrej Mordechaj;
novely k některým aspektům rituálních předpisů týkajících se jídla, se svými
poznámkami vydal Israel Jungreiss), Paks 1906.

'''L:''' Winninger 1, s. 306n.; Jüdisches Lexikon, Berlin 1927–30, 1, s. 819n.;
Encyclopaedia Judaica, Berlin 1929, 4, s. 93n. (s podrobnými údaji o další
literatuře); Encyclopaedia Judaica, Jeruzalém 1996, IV., s. 159n.; Die Juden
und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart. Ein Sammelwerk
herausgegeben von Hugo Gold, 1929, s. 47n. (Die mährischen
Landesrabbiner. Von Dr. Alfred Willmann, Nikolsburg, nebst Anmerkungen
von Dr. Heinrich Flesch, Kanitz, s. 47n. viz též pozn. 21.); R. Kestenberg-
-Gladstein, Neuere Geschichte der Juden in den böhmischen Ländern, Tübingen
1969, 2. vyd. Münster 2002.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/77703 Bibliografie dějin Českých zemí]

Bedřich Nosek

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:1753]]
[[Kategorie:Csurgó]]
[[Kategorie:1829]]
[[Kategorie:Karlovy Vary]]

<gallery>
Benedikt Markus hrob.jpg|Hrob Markuse Benedikta na židovském hřbitově v Mikulově
</gallery>