Zobrazení zdroje stránky DNISTRJANSKYJ Stanislav Severynovič 13.11.1870-5.5.1935

{{Infobox - osoba
| jméno = Stanyslav Severynovič DNISTRJANSKYJ
| obrázek = Dnistrjanskyj Stanyslav Severynovic portret.png
| datum narození = 13.11.1870
| místo narození = Ternopil (Ukrajina)
| datum úmrtí = 5.5.1935
| místo úmrtí = Užhorod (Ukrajina)
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br />58- Teoretik nebo historik státu a práva<br />61- Pedagog

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 250
}}
'''DNISTRJANSKYJ, Stanyslav Severynovič''', ''* 13. 11. 1870 Ternopil (Ukrajina), † 5. 5. 1935 Užhorod (Ukrajina), právník, politik''

Absolvoval práva ve Vídni (JUDr. 1894), ve studiu pokračoval
v Berlíně a Lipsku. Po habilitaci 1898 přednášel 1899–1918
civilní právo na univerzitě v haličském Lvově, od 1901 jako
profesor s ukrajinským vyučovacím jazykem; 1907–18 byl
poslancem říšské rady za (ukrajinskou) národně demokratickou
stranu a předsedal komisi pro reformu civilního práva.
Byl předsedou Společnosti ukrajinských právníků ve Lvově,
na jejímž prvním sjezdu 1914 zdůvodnil právo Ukrajinců na
sebeurčení a vlastní rozvoj a navrhl zřízení nezávislé ukrajinské
univerzity ve Lvově; záměr ale zmařila první světová válka.
1918 navrhl ústavu (krátkodobé) Západoukrajinské lidové republiky.
Po připojení Haliče k Polsku, s nímž nesouhlasil, usiloval
o vznik ukrajinské univerzity v zahraničí. Tato univerzita
byla založena v lednu 1921 ve Vídni, na podzim přenesena do
Prahy, kde zahájila výuku v prvním semestru pro 700 studentů.
D. byl jmenován profesorem civilního práva a 1922/23
rektorem. Přednášel také civilní právo na Německé univerzitě
v Praze a byl členem zkušební komise.

Psal studie v ukrajinštině, němčině a češtině o civilním právu,
zvláště o obligaci, vlastnictví a obecné právní vědě; obsáhl však
všechny oblasti práva – státní, občanské, rodinné, autorské,
teorii a dějiny státu a práva i mezinárodní soukromé právo.
V pracích o formách a metodách vlády stavěl suverenitu lidu
nad suverenitu státu. Náležel k sociologické škole práva; snažil
se změkčovat právní pozitivismus důrazem na sociální charakter
norem a přirozených principů práva. Jeho vlastní výklad
právní svobody byl později přijat rakouskými civilními
právníky. Významně ovlivnil rozvoj ukrajinské právní vědy
jako autor prvních právnických spisů v ukrajinštině, počínaje
překladem německé práce pod názvem ''Cyvilne pravo'' (1919),
jímž vytvořil základ ukrajinského právnického názvosloví.

Od 1927 byl řádným členem Všeukrajinské akademie věd,
1933–35 předsedou Ukrajinského právnického spolku.
Aktivně přispíval k posilování česko-ukrajinské vzájemnosti.
Zpráva o uvěznění nejlepšího přítele, geografa S. Rudnyckého
(zemřel v sovětském gulagu; jeho korespondence s D. byla
vydána 1991 v Edmontonu), zhoršila jeho srdeční chorobu.
1934 odešel z Prahy do tehdy československého Užhorodu.

Manželka Sofija D. (1885–1956), vynikající pianistka, zachránila
jeho rozsáhlý archiv.

'''D:''' Polahoda škody z ohljadu ekonomičnoho i socyjalnoho, Lviv 1897; Das
Wesen des Werklieferungsvertrages im österreichischen Rechte, Wien 1898;
Zaručyny v avstryjskim pravi: habilitac. vyklad, Lviv 1899; Prava ruskoji
movy u lvivskim unjiversytetji, Lviv 1901; Zvyčajeve pravo ta socyjalni
zvjazky, Lviv 1902; Die Aufträge zugunsten Dritter: eine civilistische Untersuchung
mit besonderer Berücksichtigung des österreichischen und deutschen
bürgerlichen Gesetzbuchs, Leipzig 1904; Eine selbständige ruthenische
Universität in Lemberg: Erwiderung und Vorschlag, Ödenburg [1905];
Avstryjske pravo obljihacyjne, Lviv 1909; Cyvilne pravo (překlad z němčiny),
Wien 1919; Ukrajina a mírová konference, 1919; Ukrajinci Čechům, Praha
– Kyjev 1919; Dingliche und persönliche Rechte, Jena 1921; Zahalna
nauka prava i polityky 1, 1923; Nova deržava, Wien 1923; Providnji dumky
v istoriji i teoriji mižderžavnoho pryvatnoho prava, 1923; Ričeve pravo,
1923; Pohljad na teoriji prava ta deržavy, Lviv 1925; Zur Lehre von der
Geschäftsführung, Jena 1926; Základy moderního práva soukromého, 1928;
Zur Geschichte und Theorie des internationalen Privatrechtes, Wien 1929;
Allgemeine Bemerkungen zum neuen Entwurf eines čechoslovakischen bürgerlichen
Gesetzbuches, Wien 1933; Der čechoslovakische Entwurf und der
polnische Kodex des Obligationenrechts, Wien 1934; Dva pojmy, 1934; Die
Rezeption des österreichischen Privatrechts in der Tschechoslowakei und in
Jugoslawien, Berlin [1935].

'''L:''' E. Chalupný, D. S., in: Slovník národohospodářský, sociální a politický 2,
1931, s. 113; OSND 2/1, s. 181; F. S. Zoll, Stanisław D., Warszawa 1936,
s. 1–7; V. Kubijovyč (ed.), Encyclopedia of Ukraine 1, Toronto 1984, s. 710;
M. Mušynka (ed.), Akademik S. D. 1870–1935: biobibliohrafija, Kyjiv
1992; Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu
1918–1945, 1996, 1/1, s. 216; P. Stecjuk, S. D. jak konstytucionalist, Lviv
1999; Zolota knyha ukrajinskoji elity 1, Kyjiv 2001, s. 494n.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/176144 Bibliografie dějin Českých zemí]

Jan Čech

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
[[Kategorie:58- Teoretik nebo historik státu a práva]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]

[[Kategorie:1870]]
[[Kategorie:Ternopil]]
[[Kategorie:1935]]
[[Kategorie:Užhorod]]