Zobrazení zdroje stránky FRÝD Norbert 21.4.1913-18.3.1976

{{Infobox - osoba
| jméno = Norbert FRÝD
| obrázek = Fryd Norbert portret.jpeg
| datum narození = 21.4.1913
| místo narození = České Budějovice
| datum úmrtí = 18.3.1976
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 466-467
}}
'''FRÝD, Norbert''' ''(vl. jm. Fried), * 21. 4. 1913 České Budějovice, † 18. 3. 1976 Praha, spisovatel''

Narodil se v česko-německé asimilované židovské rodině obchodníka
s cukrovinkami Alfreda F. a Kláry, roz. Maierové.
Jeho mladší bratr Jan F. (1919–1941) zahynul jako účastník
komunistického protinacistického odboje. 1932 maturoval
F. na přání rodičů na českém reálném gymnáziu v rodišti. Už
jako gymnazista pracoval v levicovém hnutí mládeže, 1930 se
stal členem Komunistické studentské frakce, brzy nato debutoval
německy psanými verši v deníku ''Prager Tagblatt'', česky
přispíval do časopisů ''Tramp'', ''Trn'', ''Sdružení'' a ''Linie''. 1932–37
studoval na Právnické fakultě UK, 1933 vydal drobnou básnickou
sbírku ''Prag spricht dich an'' a začal se systematicky orientovat
na českou literaturu (pod jménem Nora F.). 1933–34
založil a řídil dětskou rubriku Holahej komunistického deníku
''Haló noviny'', 1934–35 spolupracoval s E. F. Burianem v Divadle
D, kde se 1935 konala premiéra hry ''Mistr Pleticha'' s jeho
písňovými texty. Psal reklamní slogany, přispíval do rozhlasu
a s Jednotou nemajetných a pokrokových studentů cestoval
po Evropě. 1936–40 se stal textařem československé pobočky
americké filmové společnosti Metro-Goldwyn-Mayer, později
přešel jako dramaturg a šéf propagace k firmě RKO-Radiofilm.
Po absolutoriu práv 1937 zahájil studium literární vědy na Filozofické
fakultě UK, jeho doktorská disertace ''Geneze českého''
''surrealismu'' byla přijata k obhajobě 17. 11. 1939 (doktorát
obhájil až 1945). 1940–43 pracoval v židovské obci v Praze,
1943–44 byl vězněn v Terezíně, kde inscenoval Burianovu lidovou
hru Ester s hudbou Karla Reinera a věnoval se výchově
dětí.

V říjnu 1944 byl deportován do Osvětimi, zde přišel o otce
a první ženu Helenu F., roz. Katzovou, v pokročilém stupni
těhotenství. Poslední měsíce války strávil v pobočce koncentračního
tábora Dachau v Kauferingu (u města Landsberg am
Lech, západně od Mnichova), odkud těsně před osvobozením
uprchl. Do vlasti se vrátil jako tlumočník americké armády.
Po válce navázal na svoji publicistiku, zejména v Burianově
''Kulturní politice'' (pod počeštěným jménem), a krátce pracoval
v mezinárodním oddělení ÚV KSČ. Cestoval do Maďarska,
Anglie, na mírovou konferenci v Paříži, svědčil v procesu proti
příslušníkům SS. 1947–51 působil jako kulturní atašé na československých
velvyslanectvích v USA a Mexiku, podnikl
rozsáhlé cesty na Kubu a do Guatemaly, účastnil se vědecké
expedice do mayského města Bonampaku. 1950 se v Mexiku
podruhé oženil s Libuší Rezkovou a měl s ní dceru Žandu
F. (* 1962), absolventku scenáristiky a režie na FAMU,
pozdější alternativní psychoterapeutku. 1951–53 byl F. redaktorem
Československého rozhlasu, od 1953 ve svobodném povolání.
1956 cestoval po SSSR, Číně, Koreji a Mongolsku,
1958 jako dočasný vedoucí loutkového divadla Radost odjel
na turné po Indii, Cejlonu, Indonésii, Kambodži a Egyptě.
Jako dlouholetý delegát UNESCO procestoval velkou část
světa, v Itálii, Belgii a Rakousku sbíral materiál pro román
o mexické císařovně Charlottě.

F. prozaický debut byl určen dětem. Tvořily jej moderní pohádky
''Pusťte basu do rozhlasu'' (1937). První F. román ''Divná''
''píseň'' z 1940 (knižně 1946) se zabýval českou obrozeneckou
tematikou z první poloviny 19. století. Generační román ''Don''
''Juan jde do divadla'' vyšel 1942 pod pseudonymem Emil Junek.
Na bratrovu smrt reagoval verši z nedokončeného souboru,
který měl nést název ''Lahvová pošta'', torzo publikoval 1945 pod
názvem ''Bratr Jan''. Verše a říkadla určené terezínským dětem
vyšly ve sbírce ''Květovaný kůň'' teprve 1975. Další knihy měly
dobově limitovaný publicistický charakter: Jednalo se o reportáže
''Mexiko je v Americe'' (1952), ''Usměvavá Guatemala'' (1955)
a ''S pimprlaty do Kalkaty'' (1960), povídku o úderníkovi ''Havíř''
''Gavlas'' (1953), román o vykořisťovaných indiánských zemědělcích
v Mexiku ''Studna supů'' (1953), cyklus povídek kritizujících
v duchu novinového zpravodajství poměry v USA za studené
války ''Meč archandělů'' (1954). Vysokou dokumentární cenu
měla monografie ''Mexická grafika'' (1955), vycházející z důkladného
poznání, zprostředkovaného osobním přátelstvím
s P. Nerudou, D. Riverou, D. A. Siqueirosem a L. Méndezem.
Jedním z vrcholů F. díla byl hojně překládaný román z prostředí
koncentračního tábora ''Krabice živých'' (1956), v němž
v rámci tzv. druhé vlny koncentráčnické literatury sledoval
téma holocaustu. Soubor trojice malých románů ''Tři malé ženy''
(1963) zahrnul prózy ''Ztracená stuha'' s korejským pohádkovým
námětem, ''Kat nepočká'' na motivy tragického osudu herečky
A. Letenské a ''Živá socha''. Pandánem k triptychu byl soubor
''Tři nepatrní muži'' (1978), shrnující prózy ''Pan Lučavka'' (inspirováno
postavou Hitlerova jasnovidce Hanussena), ''Sloup''
''vody'' a polodetektivní ''Rukama nevinnosti''. K mexické expedici
se F. vrátil rozsáhlým románem ''Prales'' (1965). Spisovatelovo
dílo vyvrcholilo v memoárové trilogii ''Posledních sto let'' (''Vzorek''
''bez ceny a Pan Biskup'', 1966, ''Hedvábné starosti'', 1968, ''Lahvová''
''pošta'', 1971, čtvrtý díl ''Podruhé na světě'' zůstal torzem)
a v románové biografii manželky mexického císaře Maxmiliána
Habsburského Charlotty ''Císařovna'' (1972). Mimo hlavní linii
díla se ocitly satirická divadelní hra z jihoamerického prostředí
''Noc kotrmelců'' (1957), sbírka bajek a aforismů ''Almara plná''
''povídaček'' (1973) a závěrečná sebeironická próza o bilanci spisovatele
na konci života ''Oživení v sále'' (1976).

'''L:''' LČL 1, s. 761–763; SČS 1, s. 185–186; Slovník českých spisovatelů,
R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 106–107; A. Mikulášek, Literatura
s hvězdou Davidovou 1, 1998, s. 91–94; V. Menclová, N. F., 1981; Ž. F., Můj tatínek spisovatel N. F., in: Českožidovští spisovatelé v literatuře 20. století,
L. Pavlát (ed.), 2000, s. 97–110; M. Kuna, Hudba vzdoru a naděje. Terezín
1941–1945, 2000, rejstřík; H. Housková, Ne jenom existovat, in: Naše dny
se naplnily, 2002, s. 129–137.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/170672 Bibliografie dějin Českých zemí]

Martin Kučera

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]

[[Kategorie:1913]]
[[Kategorie:České_Budějovice]]
[[Kategorie:1976]]
[[Kategorie:Praha]]