Zobrazení zdroje stránky HANSLIAN Alois 4.4.1885-30.10.1948

{{Infobox - osoba
| jméno = Alois HANSLIAN
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 4.4.1885
| místo narození = Hranice (na Moravě)
| datum úmrtí = 30.10.1948
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 17- Veterinář
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 196-197
}}
'''HANSLIAN, Alois''', ''* 4. 4. 1885 Hranice (na Moravě),† 30. 10. 1948 Brno, zvěrolékař, pedagog, odborný spisovatel''

Byl synem strojvedoucího Karla H. a Žofie, roz. Šajchové. Vystudoval vyšší zemskou reálku v Lipníku nad Bečvou, kde maturoval, a techniku v Praze. Tam ukončil dva semestry strojního
inženýrství a  přešel do Vídně na Vysokou školu zvěrolékařskou, kde byl 1910 promován. Stal se vojenským veterinářem.
1914–18 vedl laboratoř pro výzkum svrabu u koní a specializoval se na léčení vozhřivky koní na armádním velitelství.
V hodnosti kapitána 1918 velel vojenské podkovářské škole
v Brně. Na tamní nově založené Vysoké škole zvěrolékařské byl
vytvořen rovněž Onychologický ústav (onychologie se zabývá
problematikou koňských kopyt) a H. se 1920 stal nejen jeho
prvním přednostou, ale i členem budovatelského týmu školy.
1920 uzavřel v Brně sňatek s Jožkou Havelkovou a spolu vychovali syna Milivoje a dceru Drahomíru. V březnu 1921 se
habilitoval a už v prosinci 1921 byl jmenován mimořádným
profesorem onychologie a  podkovářství, dále pak v  březnu 1931 řádným profesorem normální a patologické onychologie. 1923–25 a 1945–48 kromě toho přednášel encyklopedii
zemědělství, 1931–32 byl pověřen vedením farmakologického
ústavu a postaral se s kolegou Oldřichem Vilémem Hykešem
o  nový jednací řád profesorského sboru, 1933–35 pracoval
jako rektor školy a uhájil její samostatnost v době úsporných
opatření. V tomto období byla uskutečňována důležitá reforma veterinárního studia, jejímž hlavním autorem byl. V ústavu shromáždil sbírku preparátů a  založil unikátní muzeum.
Vydával učebnice a zasloužil se o vysokou úroveň dobového
zvěrolékařství. Od 1937 předsedal poradnímu sboru školního
zemědělského statku v Kuřimi (u Brna). Za německé okupace
byl dočasně penzionován. Po druhé světové válce byl pověřen
vedením chirurgické kliniky. 

Byl členem ČAZ, zkušební komise pro třetí státní zkoušku
veterinární a zkušební komise pro občanské podkováře (správce těchto kurzů). 1932–48 vedl Družstvo zvěrolékařů Druvet,
které se zabývalo literární činností členů (1927 začal čtvrtletně vycházet vědecký časopis ''Zvěrolékařské rozpravy'') a  od
1937 rovněž výrobou a distribucí léčiv. Pravidelně přednášel
v brněnském rozhlase (''Co nového ve zvěrolékařství?'').

'''D:''' Léčení svrabu (Sarcoptes scab.), 1919; Sto základních otázek z podkovářství, 1919 (též německy 1932 a slovensky 1936); Podkovářství. Péče o kopyta
a  paznehty tažného zvířectva, 1920 (2., přepracované vyd. 1922, německy
1925); Návrh nového způsobu podkování koní vojenských, in: Klinické spisy
vysoké školy zvěrolékařské II/5, 1924, s. 88–127; Dějiny vývoje užitkových
zvířat, 1925; Pružnost rohového pouzdra kopytního, in: Klinické spisy vysoké školy zvěrolékařské IV/8, 1926, s. 213–236; Kapounování drůbeže, 1926;
Podkování a ošetřování kopyt a paznehtů domácích zvířat, 1929; Pathologie
a  therapie chorob kopytních a  paznehtních, 1931; Zvěrolékařské názvosloví, 1939 (s kol., 2., doplněné vyd. 1947, s kol.); Zvěrolékařský rádce pro zemědělce a chovatele domácích a užitkových zvířat, 1948 (s kol.). Netištěné
učební příručky: Všeobecná chirurgie; Speciální chirurgie 1–2; Veterinární
ofthalmologie.

'''L:''' 40 let práce Vysoké školy zemědělské a  lesnické v  Brně. 1919–1959, M. Vyskot a kol. (eds.), 1960, s. 507 (rejstřík); https://www.vetkom.cz/pripominame-vyznamne-osobnosti-veterinarni-mediciny-u-prilezitosti-jejich-jubilea-prof-mvdr-alois-hanslian/ (stav k  26. 2. 2019); https://encyklopedie.brna.cz (stav k 20. 6. 2018).

Gustav Novotný


[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:17- Veterinář]]

[[Kategorie:1885]]
[[Kategorie:Hranice]]
[[Kategorie:1948]]
[[Kategorie:Brno]]