Zobrazení zdroje stránky HELLER Jan 22.4.1925-15.1.2008

{{Infobox - osoba
| jméno = Jan HELLER
| obrázek = Heller Jan portret.png
| datum narození = 22.4.1925
| místo narození = Plzeň
| datum úmrtí = 15.1.2008
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />56- Filozof

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 454-455
}}
'''HELLER, Jan''', ''* 22. 4. 1925 Plzeň, † 15. 1. 2008 Praha, teolog, biblista, religionista, evangelický kazatel, pedagog''

Pocházel z  učitelské rodiny. Během studia na gymnáziu ho 
zaujalo křesťanství a Bible. Před koncem druhé světové války 
se stal prozatímním diakonem (laickým kazatelem) Českobratrské církve evangelické. Po znovuotevření vysokých škol absolvoval v Praze Husovu evangelickou bohosloveckou fakultu (od 1950 Komenského evangelická bohoslovecká fakulta, dnes 
Evangelická teologická fakulta UK), 1947/48 studoval v Basileji. 1948–50 působil jako evangelický kazatel v Hořovicích, 
kde poznal budoucí manželku Danuši, roz. Vondruškovou, 
s  níž vychoval dva syny. Obhájil disertační práci ''Mesiášská'' 
''tradice efraimská'' (ThDr. 1951) a  nastoupil na fakultu jako 
lektor biblických jazyků a  asistent katedry Starého zákona. 
Prostřednictvím Otto Munelese, jenž v padesátých letech vedl 
knihovnu Židovského muzea v Praze, se seznámil s rabínskými 
a mystickými tradicemi židovství. Kvůli různicím na fakultě 
a domácím politickým poměrům se pro obor Starého zákona habilitoval až 1966. V letech 1966–68 přednášel v Berlíně, 
nejprve na Humboldtově univerzitě (NDR), poté na západoberlínské Kirchliche Hochschule. Po návratu do Prahy se habilitoval také z religionistiky, kterou vyučoval do 1977, kdy převzal vedení katedry Starého zákona. V osmdesátých letech kolem sebe shromáždil skupinu studentů přírodních věd, s nimiž se pokoušel o dialog vědy a víry, později působil v ekologické sekci Křesťanské akademie. Po 1989 vedl práci rehabilitační komise Evangelické teologické fakulty reflektující křivdy předchozího režimu. 1990 stál v čele odborné komise, která 
pomáhala transformovat někdejší Ústav vědeckého ateismu 
ČSAV v Ústav religionistiky při Masarykově univerzitě v Brně. 
1993 se stal prvním šéfredaktorem jeho nového časopisu ''Religio''. 1992 odešel do částečné penze, dále však vedl na Evangelické teologické fakultě výběrové kurzy ze Starého zákona a religionistiky. 2002–04 vyučoval Starý zákon na Katolické 
teologické fakultě UK. Důsledkem H. existenciálního pojetí 
víry byl jeho trvalý zájem o Martina Bubera, ale také o východoasijská karmická náboženství, což se v devadesátých letech 
projevilo v opakovaně vypisované četbě Tao te-ťing a Bubera. H. byl členem starozákonní i novozákonní překladatelské 
komise Českého ekumenického překladu Bible a iniciátorem 
mezináboženského a mezioborového dialogu. K jeho žákům 
patří starozákoníci Martin Prudký a Jiří Beneš.

V  přístupu ke Starému zákonu vycházel z  historické kritiky 
Bible, jak se v 19. století pěstovala v Německu, Švýcarsku a ve 
Skandinávii, ale také z kritiky tohoto přístupu, jak ji v českém 
prostředí vyslovil Slavomil C. Daněk. V  biblistice aplikoval 
lingvistický obrat, tedy přesun zájmu od popisovaných událostí k pragmatice jejich recepce, k dynamickému procesu stále se aktualizující tradice. Ve svých pracích o biblických jménech ukázal, že významy a konotace jmen jednotlivých hrdinů 
jsou ve Starém zákoně součástí zamýšlené strategie vypravěče. 
V otázce vzájemného vztahu Starého a Nového zákona vyzdvihl paradoxní motiv sklánějícího se a trpícího Boha, který nachází plné vyjádření v Ježíši Kristu. 

V oblasti religionistiky se soustředil na široce pojaté dobové 
pozadí Starého zákona. Vycházel z  hypotézy filozofa Karla 
Jasperse o axiální epoše a etickém zlomu v 7. a 6. stol. př. Kr., 
díky čemuž mají náboženství vzniklá v té době mnoho shodných rysů. 

'''D:''' výběr: Náboženské systémy starého Egypta, Mezopotamie a  Kenaanu, 
1978; Autorita a  výklad Písma (s  P. Filipi), in: Křesťanská revue 46, 1979, 
s.  158–160; Der Traditionsprozess in der Auffassung der Prager Alttestamentler, in: Vetus Testamentum 32, 1982, s. 219–224; Prameny života. Obraz člověka a  světa ve starých kulturách (s  O. Klímou a  E. Merhautovou), 
1982; Zákon a proroci (s M. Mrázkem), 1984; Nástin religionistiky (s týmž), 
1988; Bůh sestupující. Pokus o christologii Starého zákona, 1994; Tři svědkové: Mojžíš–Izajáš–žalmista, 1995; Výkladový slovník biblických jmen, 2003; 
Podvečerní děkování. Vzpomínky, texty a rozhovory, 2005 (s autorem komentovanou bibliografií k roku 2005); Hlubinné vrty. Rozbory biblických statí 
a pojmů, 2008.

'''L:''' SČF, s. 168–169; Tomeš 1, s. 444; P. Pokorný, Profesor J. H. sedmdesátiletý, in: Religio 3, 1995, s. 89–97; Landgabe. Festschrift für J. H. zum 
70. Geburtstag, M. Prudký (ed.), 1995; týž, J. H. k 80. narozeninám, in: Podvečerní děkování, 2005, s. 257–268; nekrology: D. Antalík, Zemřel profesor 
J.  H., in: Lidé města. Urban People 10, 2008, č. 1, s. 148–151; P. Sláma, 
Za J. H., in: Listy filologické 131, 2008, č. 3–4, s. 508–512; cs.wikipedia.org 
(stav k 5. 9. 2019).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/83c30034-9853-4159-95c3-02e87bf538dc Bibliografie dějin Českých zemí]

Petr Sláma


 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:56- Filozof]]

[[Kategorie:1925]]
[[Kategorie:Plzeň]]
[[Kategorie:2008]]
[[Kategorie:Praha]]