Zobrazení zdroje stránky HIPMAN Silvestr 23.7.1893-16.3.1974

{{Infobox - osoba
| jméno = Silvestr HIPMAN
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 23.7.1893
| místo narození = Čáslav
| datum úmrtí = 16.3.1974
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 44- Právník<br />65- Literární historik, kritik nebo teoretik<br />78- Hudební interpret<br />77- Hudební skladatel
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 615-616
}}
'''HIPMAN, Silvestr''' ''(pův. jm. Hippmann, do 1951), * 23. 7. 1893 Čáslav, † 16. 3. 1974 Praha, hudební skladatel, organizátor, spisovatel, překladatel''

Syn pokladníka čáslavského cukrovaru Silvestra Hippmanna 
(1848–1917) a Anny, roz. Junkové (1860–1942). V rodišti 
se učil hře na housle u kapelníka Otty Ullmanna, na klavír 
u jeho manželky Marie Ullmannové. 1904 začal studovat na 
gymnáziu. Hudební zájmy rozvíjel jako zpěvák v místním 
chrámovém sboru a hráč v amatérském smyčcovém kvartetu. 
Další podněty získal od faráře v blízkých Dolních Bučicích, 
který mu zprostředkoval hudební literaturu, a od regenschoriho čáslavského kůru Josefa Malého. Z té doby pocházejí 
H. první kompoziční pokusy. 1911 se rodina přestěhovala do 
Prahy, kde H. maturoval a soukromě se vzdělával ve hře na 
klavír u Adolfa Mikeše. 1912 se zapsal na právnickou fakultu 
české univerzity v Praze, kterou dokončil až po první světové 
válce (JUDr. 1920). V letech 1921–46 pracoval ve Všeobecném penzijním ústavu. 

Současně se věnoval organizátorské a umělecké činnosti. Ve 
skladbě byl soukromým žákem Otakara Šína a později Jaroslava Řídkého. Působil jako klavírní doprovazeč Emy Destinnové, 
Jarmily Vavrdové, Marie Budíkové ad.; kritikami přispíval do 
deníků a hudebních periodik doma (''Lidové noviny'', ''Listy Hudební matice'', resp. ''Tempo'') i v zahraničí (''Musica d’oggi'' v Miláně, 
''La Sirène'' v Bruselu). 1925–44 byl jednatelem Umělecké besedy; od 1935 organizoval její pravidelné Besední úterky a inicioval podobné aktivity také mimo Prahu. Zasloužil se o získání 
cenných pramenů k životu a dílu čáslavského rodáka Jana Ladislava Dusíka a dal impuls k jejich studiu (Dusíkův ústav, 
založen 1940). Řadil se ke spoluzakladatelům Heroldova klubu 
a Společnosti Antonína Dvořáka. Jazykově dobře vybaven referoval v domácím tisku o zahraničních festivalech, během nichž 
navazoval kontakty a propagoval českou hudbu. Přátelsky se 
stýkal s Vítězslavem Novákem, Bohuslavem Martinů, Jaroslavem Křičkou a řadou zahraničních umělců. Uplatnil se též jako 
překladatel, uváděl přednášky v rozhlase a v pražském Divadle 
hudby aj. H. vlastní kompoziční dílo je nevelké. K významným 
premiérám patřilo 1947 provedení jeho ''Symfonie B dur'', op. 19 
(Rozhlasový orchestr v Brně řídil Břetislav Bakala). Největší 
úspěch H. zaznamenal 1957, kdy za ''Rondo pro klavír a orchestr''
získal druhou cenu v mezinárodní soutěži Francouzského rozhlasu a televize (RTF), v Cannes ji v premiéře v lednu toho 
roku provedl Symfonický orchestr pařížského rozhlasu se sólistou André Collardem a dirigentem Pierre Michelem le Conde. 
V Čechách ji uvedl 1959 Symfonický orchestr hl. m. Prahy 
FOK za řízení Václava Smetáčka a se sólistou Janem Ermlem. 
H. byl pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze. 

'''D:''' hudební, výběr: Tango ve stylu Ladislava Vycpálka pro klavír, 1927; Blues 
ve stylu Josefa Suka pro klavír, 1927; písňový cyklus Francouzské balady, 
op. 4, 1934; Meditace a tanec Don Quijote a Dulcinea, op. 6 pro housle a klavír, 1937; Tři písně na Puškina, op. 9, 1938; smuteční pochod Slavín, op. 10 
pro orchestr, 1939 (komponován u příležitosti přenesení ostatků K. H. Máchy do Prahy); Čáslavská suita, op. 11 pro dechový kvintet, 1939; Smyčcový 
kvartet č. 1 F dur, op. 15, 1940; Concertino pro dvoje housle a klavír, op. 16, 
1942/43; tři smyčcové kvartety; Pět koncertních polek pro klavír, op. 27, 
1947–1954; čtyři symfonické obrazy Menuety z F. L. Věka, op. 29, 1955; 
symfonický obraz Moře a palmy, op. 34, 1957; symfonická báseň Píseň klasů, 
op. 42, 1962; Koncert pro housle a orchestr a moll, op. 45, 1965; Literární: 
Týden v Holandsku s českým zpěvem, 1932; Chopin, 1946.

'''L:''' HS 1, s. 434–435 (se soupisem děl a provedení); M. Resl, S. H. Nástin 
života a díla, 1973; J. Radilová, Zapomenutý skladatel S. H., 2012 (bakalářská 
diplomová práce, PedF ZČU, Plzeň, se soupisem skladeb a hudební přílohou).

'''P:''' Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, inv. č. 4, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity, s. 1787; Městské muzeum v Čáslavi (rkp. skladeb 
a literárních prací, rkp. autobiografie Moje hudební vzpomínky).

Vlasta Reittererová


[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:44- Právník]]
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]

[[Kategorie:1893]]
[[Kategorie:Čáslav]]
[[Kategorie:1974]]
[[Kategorie:Praha]]