BIENERT Richard 5.9.1881-3.2.1949

Z Personal
Richard BIENERT
Narození 5.9.1881
Místo narození Smíchov (Praha)
Úmrtí 3.2.1949
Místo úmrtí Praha
Povolání 45- Voják nebo partyzán
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 494-495
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41459

BIENERT, Richard, * 5. 9. 1881 Smíchov (Praha), † 3. 2. 1949 Praha, policejní, správní a politický činitel

Pocházel z rodiny pražského magistrátního úředníka. Po maturitě na gymnáziu v Žitné ulici (1900) vystudoval práva na české univerzitě v Praze a 1906 vstoupil do služeb policie. Nejprve pracoval na různých pražských komisařstvích, 1912 se stal koncipistou pražského policejního ředitelství, 1916 byl přidělen do jeho zpravodajského oddělení a 1. 1. 1918 přeložen na prezidium státní policie. V těchto funkcích měl přístup k cenným informacím, z nichž mnohé předával ústředí domácího protirakouského odboje – tzv. Maffii, s níž spolupracoval prostřednictvím P. Šámala. Odboji prokázal cenné služby, v říjnu 1918 se pak podílel na přípravách převratu a vyhlášení samostatného československého státu. Po vzniku ČSR byl 30. 10. 1918 jmenován pražským policejním ředitelem a 20. 5. 1920 pražským policejním prezidentem. V této funkci provedl rozsáhlou reorganizaci policejního sboru, odpovídající novým politickým poměrům v demokratické republice; policii personálně posílil, zmodernizoval používanou techniku a zavedl nové, moderně pojaté uniformy. Mezi policisty se těšil značné oblibě a respektu. 1924–39 zastával funkci viceprezidenta zemské správy politické, resp. zemského viceprezidenta v Čechách, v níž se osvědčil jako spolehlivý a výkonný úředník. Od listopadu 1939 do ledna 1942 byl zemským prezidentem v Čechách, od ledna 1942 do května 1945 ministrem vnitra v protektorátní vládě; od 19. 1. do 5. 5. 1945 stál v čele poslední protektorátní vlády a současně zastupoval těžce nemocného státního prezidenta E. Háchu. Přes svoji účast v odboji za první světové války byl nacisty pokládán za loajálního a oceňován jako spolehlivě sloužící byrokrat. Koncem dubna 1945 ho státní ministr K. H. Frank jmenoval členem delegace, která měla navázat styk s velením americké armády a jednat s ním o možnosti separátního míru a vedení společného boje proti Sovětskému svazu. 5. 5. 1945 se neúspěšně pokusil pronést v rozhlase projev o zániku protektorátu, záhy byl zajištěn Českou národní radou. V průběhu Pražského povstání byl propuštěn a 13. 5. 1945 znovu zatčen. V procesu s protektorátní vládou, probíhajícím od 29. 4. do 31. 7. 1946 před Národním soudem v Praze, byl odsouzen vzhledem k polehčujícím okolnostem (intervence ve prospěch zatčených) ke třem rokům vězení. 12. 5. 1947 byl podmíněně propuštěn; dožil pak, těžce nemocen a zbaven nároku na penzi (podporován synem a dcerou), v ústraní v Praze. Jeho syn Richard se koncem května 1945 oženil s Evou Peroutkovou, dcerou Ferdinanda Peroutky.

L: OSND 1/1, s. 603; MSN 1, s. 506; ČBS, s. 47; BL 1, s. 95; Kolář Elity, s. 20; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 47; R. Kvaček – D. Tomášek, Obžalována je vláda, 1999, s. 34n. a passim; Tomeš 1, s. 96.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vlastislav Lacina, Josef Tomeš