Biografický slovník
BUBER Martin 8.2.1878-13.6.1965
| Martin BUBER | |
 | |
| Narození | 8.2.1878 |
|---|---|
| Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
| Úmrtí | 13.6.1965 |
| Místo úmrtí | Jeruzalém (Izrael) |
| Povolání |
63- Spisovatel 56- Filozof |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 270-271 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43079 |
BUBER, Martin, * 8. 2. 1878 Vídeň (Rakousko), † 13. 6. 1965 Jeruzalém (Izrael), spisovatel, překladatel, filozof, pedagog
Narodil se v židovské rodině, která měla kořeny v Haliči. Otec Carl B. (1848–1935) byl statkář a majitel fosfátových dolů. Dědeček Salomon B., v jehož domě ve Lvově prožil B. část dětství a mládí, byl filolog a spisovatel. Od 1896 studoval B. ve Vídni filozofii, dějiny umění a filologii. Vzdělání si rozšiřoval i v zahraničí, při studijním pobytu v Curychu 1899 se seznámil se svou budoucí ženou, mnichovskou rodačkou Paulou Winklerovou (1877–1958).
V době studia ovlivnil B. sionismus. Brzy se však rozešel s jeho politickou variantou reprezentovanou zejména Theodorem Herzlem a nadále podporoval kulturní směr tohoto hnutí. Od 1902 pracoval B. pro týdeník Die Welt, orgán sionistického hnutí. Vedle židovského myšlenkového odkazu, zejména chasidismu, se kterým se začal seznamovat už v dětství, ovlivnili jeho názory výrazně i filozofové Immanuel Kant, Søren Kierkegaard a Friedrich Nietzsche. Zpočátku psal B. zejména práce o smyslu židovství a o jeho poslání s ohledem na chasidismus (Die Geschichten des Rabbi Nachmann, 1909; Die Legende des Baalschem, 1908).
B. udržoval kontakty s mladými židovskými intelektuály a umělci v celé střední Evropě. Řadu přátel získal také v Praze, kde 1909 přednesl na pozvání vysokoškolského židovského spolku Bar Kochba proslulé Tři řeči o židovství. Jeho dílo i toto vystoupení ovlivnilo řadu myslitelů a spisovatelů působících v meziválečné době v českých zemích. Jednalo se například o Otokara Fischera, Maxe Broda, Alfréda Fuchse.
Vedle židovské tematiky zaujala B. také mystika, orientální včetně židovské i křesťanská. Po první světové válce spolupracoval s Franzem Rosenzweigem, od 1925 překládali společně do němčiny texty Starého zákona. Původní filozofickou koncepci dialogu začal B. rozvíjet od počátku 20. let 20. století, 1923 vydal v Lipsku své zásadní dílo Ich und Du (česky Já a ty, 1969). Jeho nauka se stala součástí humanistických tradic celé epochy. Nadále se podílel na vydávání významných periodik (např. 1926–28 čtvrtletník Die Kreatur) a přednášel na univerzitách, zejména ve Frankfurtu nad Mohanem. Jeho práce i život byly ohroženy po 1933, kdy se v Německu prosadil a upevnil nacistický režim. 1938 Německo opustil a odešel do Jeruzaléma, kde žil až do smrti. Působil na Hebrejské univerzitě. Stal se členem skupiny Ichud a angažoval se v židovsko-arabském dialogu. 1946 vydal knihu Paths in Utopia. Po druhé světové válce přednášel příležitostně na mnoha místech v Evropě i ve Spojených státech a získal řadu prestižních ocenění. Jednotícím prvkem jeho díla byla humanistická tendence a kultivovaný umělecký jazyk.
L: H. Kohn, M. B. Sein Werk und seine Zeit, Hellerau 1930 (kde starší literatura); M. Friedman, M. B. The Life of the Dialogue, Chicago 1955; E. Simon, Aufbau im Untergang. Jüdische Erwachsenenbildung im nationalsozialistischen Deutschland als geistiger Widerstand, Tübingen 1959, passim; E. Berkovits, A Jewisch Critique of M. B., New York 1962; A. Schilpp – M. Friedman (ed.), M. B., Stuttgart 1963; G. Mahr, M. B. im Spiegel seiner Briefe, in: Neue Rundschau 86, 1976; BHDE 2, s. 163n.; A. Mikulášek – V. Glosíková – A. Schulz a kol., Literatura s hvězdou Davidovou, 1998, rejstřík; V. Saudek, M. B., in: M. B. Já a ty, 1969, s. 105n.; Stručný filosofický slovník, 1966, s. 49; PSN 1, s. 282; K. Kosík, Dialektika konkrétního, 1963, s. 169.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Pavla Vošahlíková
Martin Buber a Rabbi Binyamin v Palestině, 20. léta 20. století
Martin Buber v Jeruzalémě, před 1948
