FUČÍK Julius 18.7.1872-25.9.1916

Z Personal
Julius FUČÍK
Narození 18.7.1872
Místo narození Praha
Úmrtí 25.9.1916
Místo úmrtí Berlín (Německo)
Povolání 77- Hudební skladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 472-473
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56033

FUČÍK, Julius, * 18. 7. 1872 Praha, † 25. 9. 1916 Berlín (Německo), vojenský kapelník, skladatel

Nejstarší dítě Jaroslava F. (1843–1906), řemeslníka, později dozorce potravní daně; bratr Karla F. (1876–1951), zpěváka a divadelního inspicienta. Byl určen pro řemeslo, ale díky velkému talentu a přímluvě učitele hudby začal 1885 studovat na konzervatoři; nejprve housle, fagot a tympány, později skladbu u A. Dvořáka. 1891 nastoupil vojenskou službu jako hudebník u 49. pěšího pluku v Kremži v Dolním Rakousku. Po návratu do Prahy následovalo několik krátkých angažmá (1894 fagotista orchestru pražského Německého divadla; 1895 fagotista orchestru Národopisné výstavy českoslovanské s dirigentem K. Kovařovicem; 1896 dirigent divadelního orchestru v Chorvatsku). 1897 byl vybrán mezi několika uchazeči na místo kapelníka 86. pluku v Sarajevu; 1900 odvelen do Budapešti. Ve velkém městě nedaleko Vídně měl mnoho příležitostí uplatnit své schopnosti a jeho skladby získávaly popularitu. Pokusil se představit na koncertním pódiu i dílem z oboru vážné hudby (1907 uvedla Česká filharmonie jeho symfonickou suitu Život), mělo však jen průměrný ohlas. 1910 byl jmenován kapelníkem 92. pluku v Terezíně. V zimním období vystupoval orchestr v Praze, v létě cestoval po Čechách, zvláště po lázeňských městech. 1913 F. odešel z armády a usadil se v Berlíně, kde založil orchestr z českých hudebníků (pro český kroužek v Berlíně vystoupil i jeho bratr Karel) a krátce působící nakladatelství Tempo. S českou kulturou nebyl F. výrazněji spojován (na rozdíl např. od F. Kmocha); jako kapelník šířil v zahraničí českou hudbu, nevstoupil však do kontextu domácího národního hnutí. Zemřel předčasně po krátké chorobě, pochován byl v Praze na Vinohradském hřbitově.

Mezi vojenskými kapelníky své doby se zařadil k vynikajícím osobnostem, jež pozvedly profesionální úroveň oboru a dosáhly proslulosti v řadě zemí. Měl bohatou invenci a velké instrumentační nadání. Upravoval a parafrázoval cizí skladby (pro vojenské hudby upravil i katolické zpěvy). Patřil k prvním středoevropským autorům, kteří sahali k melodickým a rytmickým inspiracím z Latinské Ameriky. Napsal více než tři sta skladeb pro vojenské orchestry, které se vydávají dodnes. Především komponoval pochody, z nichž nejúspěšnější (zvl. Vjezd gladiátorů, op. 68; Děti pluku, op. 169; Florentinský pochod, op. 214) dosáhly stotisícového nákladu a dodnes zůstaly součástí světového repertoáru, dále komorní skladby (písně, tria, drobné instrumentální skladby, mezi nimi sólo pro fagot a orchestr Starý bručoun). Popularitu získaly i valčíky (Ideály, op. 69) a předehry (zvl. Marinarella, op. 215). Během F. života vydávaly jeho skladby v Praze nakladatelství Johanna Hoffmanna a rodina Urbánkova, v zahraničí firma Bosworth (Londýn, Lipsko). Po F. smrti se originální znění i úpravy objevily i v řadě jiných evropských firem.

D: opereta: Dvorní intendant, 1915. Opera: Osud (libreto R. Batka), nedokončena.

L: Pazdírek 2, s. 292 (se soupisem díla); HS 1, s. 350 (se soupisem díla a literatury); Grove 7, s. 5–6 (se soupisem díla); LDM 1, s. 389; W. Suppan – A. Suppan, Das neue Lexikon des Blasmusikwesens, Freiburg–Tiengen 1994, s. 262; MGG 7, 2002, sl. 236–237 (se soupisem díla a literatury); J. Branberger, Konservatoř hudby v Praze, 1911, s. 246 (seznam absolventů); G. Wichart, Österreichische Militärkapellmeister, in: Studien zur Musikwissenschaft 39, 1989, s. 166 (se soupisem literatury); J. Kotek, Dějiny české populární hudby a zpěvu 19. a 20. století 1, 1994, zvl. s. 138; Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, J. Bajgarová (ed.), 2007, rejstřík, a zvl. J. Majer, Vojenský kapelník J. F., s. 179–184; D. Svobodová, Notová pozůstalost hudebního skladatele J. F. v Národním muzeu – Českém muzeu hudby, s. 185–196; E. Vičarová, Rakouská vojenská hudba 19. století a Olomouc, 2002, rejstřík; D. Svobodová, 90. výročí úmrtí skladatele J. F., město Terezín, http://www.terezin.cz/90-vyroci-umrti-skladatele-julia-fucika/d-77347 (stav k 30. 6. 2015).

P: NK, Praha, Hudební oddělení; NM – České muzeum hudby, Praha, notový materiál; Österreichisches Staatsarchiv – Kriegsarchiv, Wien, Militärkapellmeister-Pensionsverein. Grundbuch III/125.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Ludvová