FOERSTER Antonín 20.12.1837-17.4.1926

Antonín FOERSTER
Narození	20.12.1837
Místo narození	Osenice (u Jičína)
Úmrtí	17.4.1926
Místo úmrtí	Novo mesto (Slovinsko)
Povolání	77- Hudební skladatel
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55528

FOERSTER, Antonín (pův. jm. Förster, též Anton), * 20. 12. 1837 Osenice (u Jičína), † 17. 4. 1926 Novo mesto (Slovinsko), hudební skladatel, varhaník, klavírista, zpěvák, dirigent, pedagog

Syn Josefa Förstera (1804–1892), bratr Josefa Förstera (1833 až 1907). Od deseti let v kostele zpíval a hrál na varhany, během gymnazijních studií v Mladé Boleslavi řídil studentský sbor a v Českých Budějovicích byl učitelem zpěvu ve škole Josefa Eila. Po absolutoriu (1858) vstoupil na jedenáct měsíců jako novic do cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě, kde se seznámil s gregoriánským chorálem a zdokonalil se ve hře na varhany. 1859–63 studoval práva v Praze, současně byl žákem B. Smetany. Spřátelil se s hudebníky Karlem Bendlem a Janem Ludevítem Procházkou, začal psát do hudebního časopisu Dalibor a komponovat. Krátce působil jako soukromý učitel hudby, poté na doporučení J. L. Procházky hrál 1865–67 jako katedrální varhaník v chorvatské Senji, kde též komponoval skladby na glagolské texty. Aby pozvedl úroveň tamního hudebního života, založil hudební školu, pěvecký sbor, orchestr a hudební společnost. Odtud, opět na Procházkovo doporučení, 1867 odešel s výborným vysvědčením do Lublaně, kde mohl více uplatnit své schopnosti. (Navázal tam mj. na působení českého dirigenta Filharmonické společnosti, pedagoga lublaňských škol a skladatele Antonína Nedvěda.) 1867–70 vedl sbor při lublaňské knihovně (Čitalnica či Narodna čitalnica) a zároveň byl kapelníkem divadelní společnosti (Dramatično društvo), která uváděla hry se zpěvy, operety či úryvky oper. Brzy vydal první slovinskou učebnici zpěvu, která pomohla zvýšit interpretační úroveň. V Lublani 1868–1909 působil jako katedrální varhaník, současně vyučoval zpěv na středních školách a v bohosloveckém semináři, založil a řídil hudební přílohu časopisu Cerkveni glasbenik (1878–1908). Církevní skladby uveřejňoval též ve sbornících Cecilija (1883, 1884) a Cantica sacra (1890, 1903, 1913). Je uznáván jako dovršitel slovinské verze ceciliánské reformy, jež chtěla chrámovou hudbu oprostit od některých světských prvků (např. od prvků italské opery). 1877 se stal spoluzakladatelem Ceciliánské společnosti (Cecilijino društvo), varhanické školy, kterou 1877–1908 také řídil. 1872 pomáhal založit slovinské nakladatelství Hudební matice (Glasbena matica). Vyučoval i soukromě a organizoval slovinský hudební život. Veřejné aktivity ukončil 1909. Od 1917 žil v Novem mestu. Pohřben byl v Lublani.

Jeho dílo v romantickém slohu zahrnuje na tři sta církevních a dvě stě světských skladeb, v nichž dovršil snahy domácích skladatelů (Benjamin Ipavec a Fran Gerbič) o vytvoření slovinské národní hudby. Neproslulejší F. skladbou se stal Gorenjski slavček, první zpěvohra o dvou jednáních s mluvenými dialogy na slovinský text. (Pojednává o mladé pěvkyni a připomíná Prodanou nevěstu B. Smetany; ten jako člen soutěžní poroty F. operu doporučil k provedení.) Premiéra první verze (na libreto Luizy Pesjakové) se v Lublani hrála 1872, premiéra verze druhé o třech jednáních (se zpívanými dialogy na libreto Emanuela Züngela) 1896. Hlavním vydavatelem F. skladeb se stala Glasbena matica. V několika učebnicích (např. učebnice zpěvu z roku 1874 vyšla v dalších pěti vydáních) položil základy slovinského hudebního názvosloví. Za zásluhy o reformu církevní hudby, v níž patřil ve Slovinsku k předním osobnostem, a za církevní hudbu mu 1907 udělil papež Vítězný kříž řádu sv. Silvestra.

Jeho syn Antonín (1867–1915) byl klavírním virtuosem, profesorem konzervatoře v Berlíně a poté pedagogem v Chicagu. Hudbu provozovali i Antonínovi mladší bratři Vladimír a Jaroslav.

D: výběr: církevní hudba: Missa solemnis, 1882; Slovenska maša v čest sv. Cecilije, 1899–1902; Glagolska maša. Světská hudba, orchestrální: Kranjska slavnostna kočarnica, 1893; Slovanska suita, 1907; Marcia funebre, 1918. Opery: Dom in rod, 1923. Kantáty: Venec vodnikovih, 1882; Domovini, 1883; Turki na Slevici, 1900. Klavírní skladby: Zagorska, 1890; Slovanska sonata, 1914–1916. Mužské sbory: Samo, 1867; Milica, 1874–1876; Spak, 1900–1910; Umrl je mož – mož živi, 1907. Učebnice: Kratek navod na poduk v petji 1–2, Ljubljana 1867, 1869; Teoretično-praktična pevska škola, tamtéž 1874; Nauk o harmonii in kontrapunktu, tamtéž 1878–1880 (1904 jako Harmonija in kontrapunkt); Teoretično-praktična klavirska šola, tamtéž 1886–1890.

L: ODS, s. 857 (s chybným datem a místem úmrtí); Pazdírek 1, s. 276 až 277; HS 1, s. 341–342; ÖBL 1, s. 332; Muzička enciklopedija 1, Zagreb 1971, s. 590; Enciklopedija Jugoslavije 4, tamtéž 1986, s. 194; Enciklopedija Slovenije 3, Ljubljana 1989, s. 129; Osebnosti, tamtéž 2008, s. 254; MGG 6, sl. 1383–1384; Grove (2001) 9, s. 51; http://www.oxfordmusiconline.com (stav k 11. 11. 2014); www.musiklexikon.ac.at (stav k 15. 1. 2015); J. B. Foerster, Poutník 1–2, 1942, passim; D. Cvetko, Zgodovina glasbene umetnosti na Slovenskem III, Ljubljana 1960, passim; S. Trobina, Slovenski cerkevni skladatelji, Maribor 1972, passim; D. Cvetko, Musikgeschichte der Südslawen, Kassel 1975, s. 160–161; týž, Slovenska glasba v evropskom prostoru, Ljubljana 1991, passim; Foersterjev zbornik (soupis skladeb A. F.), tamtéž 1998; D. Koter, Slovenska glasba, tamtéž 2012, passim; F. Jirásek, Obrana reformy církevní hudby, in: Cyril 32, 1905, č. 1–2, s. 2–7; Vl. Foerster, A. F., in: Hudební revue 2, 1909, č. 10, s. 501–503; J. Křička, A. F. [jun.], in: tamtéž, s. 503–505; F. Marolt, A. F., in: Cerkveni glasbenik 60, 1937, s. 137–143; F. Kimovec, F. in njegov pomen za slovensko glasbo, in: tamtéž 61, 1938, s. 72–75; http://www.slovenska-biografija.si/ (stav k 5. 1. 2015); J. Weiss, Češki glasbeniki v 19. in na začátku 20. stoletja na Slovenskem, Maribor 2012, passim.

Mojmír Sobotka