FOLKMAN Hanuš 30.12.1876-10.5.1936: Porovnání verzí
(FOLKMANN_Hanuš_(Jan)_30.12.1876-10.5.1936) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''FOLKMAN, Hanuš''' ''(vl. jm. Folkmann, Jan), * 30. 12. 1876 Praha, † 10. 5. 1936 Praha, sochař, loutkář'' | |||
Syn sochaře '''Aloise F.''' (* 30. 12. 1850 Česká Kamenice, | |||
† 10. 5. 1917 Praha), žáka Bohuslava Schnircha. Na pražské | |||
AVU studoval 1897–1900 v ateliéru J. V. Myslbeka, kterému | |||
pomáhal při dokončovacích pracích na pomníku sv. Václava. | |||
1900/01 pokračoval ve studiu na mnichovské akademii | |||
u profesora W. Rümanna, 1901 získal cenu bavorské akademie | |||
za absolventskou plastiku ''Vrchol hory''. 1901–03 žil v Paříži, | |||
zabýval se studiem francouzského sochařství a pronajal si | |||
ateliér, kde pracoval na dekorativních zakázkách. Byl členem | |||
pařížské Société académique d’histoire internationale. Po návratu | |||
do Prahy se věnoval zakázkám dekorativního a portrétního | |||
charakteru, vystavoval ve Vídni a Wiesbadenu, pracoval | |||
pro Berlín a Frankfurt nad Mohanem, v Německu portrétoval | |||
členy rodiny významného výrobce koncertních křídel F. W. C. | |||
Bechsteina. 1911 obdržel cenu České akademie pro vědy, slovesnost | |||
a umění. 1916 se habilitoval z modelování na Vysoké | |||
škole architektury a pozemního stavitelství české techniky | |||
v Praze, 1921 byl jmenován profesorem. 1923 uskutečnil se | |||
svými žáky sochařskou exkurzi na Balkán, 1925 uspořádal první | |||
výstavu žákovských prací. | |||
V díle zůstal epigonem J. V. Myslbeka. Patřil k sochařům převážně | |||
dekorativního zaměření, vypracoval se však ve vynikajícího, | |||
dobově vysoce ceněného portrétistu. Byl autorem pamětních | |||
desek básníka R. Pokorného a lékaře L. Fritze, portrétů gynekologů V. Rubešky a K. Pawlíka, knihtiskaře A. Wiesnera, mineraloga K. Vrby (pro NM Praha), figurální výzdoby pražského | |||
hlavního nádraží a zemské banky v ulici Na Příkopě | |||
č. 20, Piety na Vyšehradském hřbitově, erotické plastiky ''Eva'' | |||
''po hříchu'', sochařské výzdoby pro okresní soud v Českém Těšíně. | |||
1910 založil s malířem O. Bubeníčkem Loutkové divadlo | |||
Umělecké výchovy na Vinohradech, pro své dcery vyřezal loutky, | |||
které byly jako první v Čechách zavěšené na nitích na pohyblivém | |||
vahadle. 1913–22 předsedal Loutkářskému odboru | |||
Umělecké výchovy. Jeho loutky byly miniaturami živých herců; | |||
po dramatickém odchodu z Umělecké výchovy je prodal | |||
do USA. Byl pohřben v Praze na Vinohradském hřbitově pod | |||
náhrobkem, který si sám navrhl. | |||
'''L:''' Kulturní adresář ČSR 1, A. Dolenský (ed.), 1934, s. 98; Toman 1, s. 229; | |||
MSN 2, s. 792; OSND 2/1, s. 607; BL 1, s. 368; Knížák 1, s. 271; L. Neckářová | |||
– A. Vanoušek – J. Wagner, Vinohradský hřbitov včera & dnes, 2002, s. 139; | |||
http://www.amaterskedivadlo.cz (stav k 12. 5. 2014). | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] |
Verze z 11. 11. 2017, 15:18
Hanuš (Jan) FOLKMANN | |
Narození | 30.12.1876 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 10.5.1936 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55461 |
FOLKMAN, Hanuš (vl. jm. Folkmann, Jan), * 30. 12. 1876 Praha, † 10. 5. 1936 Praha, sochař, loutkář
Syn sochaře Aloise F. (* 30. 12. 1850 Česká Kamenice, † 10. 5. 1917 Praha), žáka Bohuslava Schnircha. Na pražské AVU studoval 1897–1900 v ateliéru J. V. Myslbeka, kterému pomáhal při dokončovacích pracích na pomníku sv. Václava. 1900/01 pokračoval ve studiu na mnichovské akademii u profesora W. Rümanna, 1901 získal cenu bavorské akademie za absolventskou plastiku Vrchol hory. 1901–03 žil v Paříži, zabýval se studiem francouzského sochařství a pronajal si ateliér, kde pracoval na dekorativních zakázkách. Byl členem pařížské Société académique d’histoire internationale. Po návratu do Prahy se věnoval zakázkám dekorativního a portrétního charakteru, vystavoval ve Vídni a Wiesbadenu, pracoval pro Berlín a Frankfurt nad Mohanem, v Německu portrétoval členy rodiny významného výrobce koncertních křídel F. W. C. Bechsteina. 1911 obdržel cenu České akademie pro vědy, slovesnost a umění. 1916 se habilitoval z modelování na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství české techniky v Praze, 1921 byl jmenován profesorem. 1923 uskutečnil se svými žáky sochařskou exkurzi na Balkán, 1925 uspořádal první výstavu žákovských prací.
V díle zůstal epigonem J. V. Myslbeka. Patřil k sochařům převážně dekorativního zaměření, vypracoval se však ve vynikajícího, dobově vysoce ceněného portrétistu. Byl autorem pamětních desek básníka R. Pokorného a lékaře L. Fritze, portrétů gynekologů V. Rubešky a K. Pawlíka, knihtiskaře A. Wiesnera, mineraloga K. Vrby (pro NM Praha), figurální výzdoby pražského hlavního nádraží a zemské banky v ulici Na Příkopě č. 20, Piety na Vyšehradském hřbitově, erotické plastiky Eva po hříchu, sochařské výzdoby pro okresní soud v Českém Těšíně. 1910 založil s malířem O. Bubeníčkem Loutkové divadlo Umělecké výchovy na Vinohradech, pro své dcery vyřezal loutky, které byly jako první v Čechách zavěšené na nitích na pohyblivém vahadle. 1913–22 předsedal Loutkářskému odboru Umělecké výchovy. Jeho loutky byly miniaturami živých herců; po dramatickém odchodu z Umělecké výchovy je prodal do USA. Byl pohřben v Praze na Vinohradském hřbitově pod náhrobkem, který si sám navrhl.
L: Kulturní adresář ČSR 1, A. Dolenský (ed.), 1934, s. 98; Toman 1, s. 229; MSN 2, s. 792; OSND 2/1, s. 607; BL 1, s. 368; Knížák 1, s. 271; L. Neckářová – A. Vanoušek – J. Wagner, Vinohradský hřbitov včera & dnes, 2002, s. 139; http://www.amaterskedivadlo.cz (stav k 12. 5. 2014).
Martin Kučera