FORSTER Vilém 16.3.1884-22.5.1934: Porovnání verzí
(FORSTER_Vilém_1884-1934) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Vilém FORSTER | | jméno = Vilém FORSTER | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1884 | | datum narození = 16.3.1884 | ||
| místo narození = Ratibořské Hory | | místo narození = Ratibořské Hory (u Tábora) | ||
| datum úmrtí = 1934 | | datum úmrtí = 22.5.1934 | ||
| místo úmrtí = Radešovice | | místo úmrtí = Radešovice (u Benešova) | ||
| povolání = 56- Filozof | | povolání = 56- Filozof | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''FORSTER, Vilém''', ''* 16. 3. 1884 Ratibořské Hory (u Tábora), † 22. 5. 1934 Radešovice (u Benešova), filozof, psycholog, pedagog'' | |||
V literatuře bývají uváděna také F. odlišná životní data (1882 | |||
až 1932). Cestu k volbě profese hledal zvolna. Teprve 1918 | |||
promoval na české univerzitě v Praze, kde studoval filozofii | |||
a psychologii. Patřil k žákům F. Krejčího, se kterým se však | |||
pod vlivem dalšího studia ve Velké Británii a Francii počátkem | |||
dvacátých let začal v odborných názorech postupně rozcházet. | |||
Působil na Filozofické fakultě UK od 1921, kdy se habilitoval, | |||
od 1929 tam přednášel jako mimořádný profesor. 1923–25 byl | |||
ředitelem Psychotechnického ústavu v Praze a od 1926 vedl | |||
Vojenský psychologický ústav. Spolu s F. Šerackým byl představitelem | |||
jednoho z hlavních směrů psychotechnického bádání | |||
v meziválečném Československu. Od F. Krejčího se vzdálil | |||
zejména v otázce psychofyzického paralelismu, proti kterému | |||
preferoval biologický dynamismus. Svou koncepci objasnil | |||
ve spise ''Energetické vlastnosti nervového dění a dynamika reflexů'' | |||
''hybných a logických'' (1921). Ve svém díle reagoval také na dobovou | |||
módní vlnu okultismu a pokusil se odborně objasnit | |||
nevysvětlené jevy, které se projevovaly jasnovidectvím, telepatií, nonverbální komunikací apod. Jako jeden z prvních v ČSR se věnoval také psychologii práce. Proslul jako znalec a mistr | |||
analýzy psychiky a věřil, že lidský intelekt objeví doposud | |||
nepoznané souvislosti myšlení a existence. Zabýval se rovněž | |||
utvářením etických hodnot v souvislosti s myšlenkovými procesy | |||
v různých dobách. Kromě knižních publikací uveřejnil řadu | |||
časopiseckých studií v ''České mysli'', ve ''Vojenských zdravotnických'' | |||
''listech'', jakož i v zahraničním odborném tisku v ''The Personnel'' | |||
''Journal'' nebo ''L’Année psychologique''. Byl přítelem J. Haška a členem | |||
jeho Strany mírného pokroku v mezích zákona. | |||
'''D:''' O duševním mechanismu, 1921; Okultní úkazy a jejich psychologický | |||
výklad, 1923; Rychlost a přesnost práce v tovární výrobě, 1924; Dnešní | |||
metody psychotechnické, 1924; Psychotechnika. Volba povolání, 1925; | |||
Duševní poruchy a jejich léčení, 1926; Optimální doba pracovní, 1926; | |||
Hospodaření lidskou prací, 1928. | |||
'''L:''' nekrolog: V., in: Česká mysl 28, 1932, č. 3–4, s. 254–255; MSN 2, | |||
s. 804; Pedagogická encyklopedie 1, 1938, s. 56; Va., In memoriam V. F., | |||
16. 3. 1882–22. 5. 1932, in: Česká mysl 36, 1942, č. 3, s. 139; SČF, s. 137; | |||
Tomeš 1, s. 321. | |||
Pavla Vošahlíková | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:56- Filozof]] | [[Kategorie:56- Filozof]] |
Verze z 12. 11. 2017, 18:13
Vilém FORSTER | |
Narození | 16.3.1884 |
---|---|
Místo narození | Ratibořské Hory (u Tábora) |
Úmrtí | 22.5.1934 |
Místo úmrtí | Radešovice (u Benešova) |
Povolání | 56- Filozof |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55526 |
FORSTER, Vilém, * 16. 3. 1884 Ratibořské Hory (u Tábora), † 22. 5. 1934 Radešovice (u Benešova), filozof, psycholog, pedagog
V literatuře bývají uváděna také F. odlišná životní data (1882 až 1932). Cestu k volbě profese hledal zvolna. Teprve 1918 promoval na české univerzitě v Praze, kde studoval filozofii a psychologii. Patřil k žákům F. Krejčího, se kterým se však pod vlivem dalšího studia ve Velké Británii a Francii počátkem dvacátých let začal v odborných názorech postupně rozcházet. Působil na Filozofické fakultě UK od 1921, kdy se habilitoval, od 1929 tam přednášel jako mimořádný profesor. 1923–25 byl ředitelem Psychotechnického ústavu v Praze a od 1926 vedl Vojenský psychologický ústav. Spolu s F. Šerackým byl představitelem jednoho z hlavních směrů psychotechnického bádání v meziválečném Československu. Od F. Krejčího se vzdálil zejména v otázce psychofyzického paralelismu, proti kterému preferoval biologický dynamismus. Svou koncepci objasnil ve spise Energetické vlastnosti nervového dění a dynamika reflexů hybných a logických (1921). Ve svém díle reagoval také na dobovou módní vlnu okultismu a pokusil se odborně objasnit nevysvětlené jevy, které se projevovaly jasnovidectvím, telepatií, nonverbální komunikací apod. Jako jeden z prvních v ČSR se věnoval také psychologii práce. Proslul jako znalec a mistr analýzy psychiky a věřil, že lidský intelekt objeví doposud nepoznané souvislosti myšlení a existence. Zabýval se rovněž utvářením etických hodnot v souvislosti s myšlenkovými procesy v různých dobách. Kromě knižních publikací uveřejnil řadu časopiseckých studií v České mysli, ve Vojenských zdravotnických listech, jakož i v zahraničním odborném tisku v The Personnel Journal nebo L’Année psychologique. Byl přítelem J. Haška a členem jeho Strany mírného pokroku v mezích zákona.
D: O duševním mechanismu, 1921; Okultní úkazy a jejich psychologický výklad, 1923; Rychlost a přesnost práce v tovární výrobě, 1924; Dnešní metody psychotechnické, 1924; Psychotechnika. Volba povolání, 1925; Duševní poruchy a jejich léčení, 1926; Optimální doba pracovní, 1926; Hospodaření lidskou prací, 1928.
L: nekrolog: V., in: Česká mysl 28, 1932, č. 3–4, s. 254–255; MSN 2, s. 804; Pedagogická encyklopedie 1, 1938, s. 56; Va., In memoriam V. F., 16. 3. 1882–22. 5. 1932, in: Česká mysl 36, 1942, č. 3, s. 139; SČF, s. 137; Tomeš 1, s. 321.
Pavla Vošahlíková