FELBINGER Franz 8.7.1844-15.7.1906: Porovnání verzí
(FELBINGER_František_8.7.1844-15.7.1906) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = | | jméno = Franz FELBINGER | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 8.7.1844 | | datum narození = 8.7.1844 | ||
| místo narození = | | místo narození = Hainburg an der Donau (Rakousko) | ||
| datum úmrtí = 15.7.1906 | | datum úmrtí = 15.7.1906 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Třebíč | ||
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''FELBINGER, Franz,''' ''* 8. 7. 1844 Hainburg an der Donau (Rakousko), † 15. 7. 1906 Třebíč, malíř, podnikatel, vynálezce'' | |||
Byl synem státního úředníka povýšeného za zásluhy do rytířského | |||
stavu. Po absolvování vídeňské polytechniky působil | |||
jako volontér v tamních strojírnách G. Siegla, pak do 1872 | |||
jako konstruktér v USA u strojní a zbrojařské firmy Munn | |||
and Co., dále pravděpodobně v New Jersey, Cornesville, Pittsburghu | |||
a San Francisku a po návratu ve vídeňské firmě Union | |||
Baugesellschaft při stavbě lanové dráhy na Leonberg. Získal | |||
patent na potrubní poštu, kterou zřídil ve Vídni (1874–75) | |||
a pak i v Berlíně, Mnichově a Hamburku. Usadil se v Brně, | |||
kde se 1875 oženil s Louisou Wernerovou, dcerou stavitele | |||
a majitele hotelu Werner (později Grand). 1878 v Želešicích | |||
(dnes Brno-venkov) vybudoval prosperující zemědělský | |||
a ovocnářský statek s chovem hospodářských zvířat, drůbeže, | |||
s pstružími a račími sádkami, zpracovatelstvím ovoce i zeleniny | |||
a výrobou konzerv. Provoz na sušení zeleniny ocenil zlatou | |||
medailí Brněnský uměleckoprůmyslový spolek a F. získal titul | |||
dvorní dodavatel. | |||
Po narození syna Karla (* 1877) se jako úspěšný a existenčně | |||
zajištěný podnikatel začal věnovat malířství, jehož základy | |||
získal u brněnského malíře a scénografa E. Pirchana staršího. | |||
Ve studiu pokračoval 1883–84 na mnichovské Akademii | |||
u N. Gysise a F. Uhdeho, představitelů realistické malířské | |||
školy. Vstoupil do tamního Uměleckého spolku, 1882–1906 | |||
s ním pravidelně vystavoval v Brně a záhy proslul jako portrétista | |||
a malíř žánrů. Současníci oceňovali zejména realistický | |||
až naturalistický popis mezních situací lidského osudu. | |||
Maloval postavy odsunuté na okraj společnosti, výjevy z nejnižších | |||
vrstev, tváře nuzáků, duševně nemocných a trpících. | |||
Vytvořil rovněž několik podobizen, výstižné psychologické | |||
studie a pozoruhodnou kolekci autoportrétů, z nichž poslední | |||
(1906) je považován za výtvarnou bilanci umělcova života. | |||
V jeho koloristicky uměřených malbách převládaly šedé, spíše | |||
potemnělé, někdy až kalné tóny. Místy problematicky zvládal | |||
stavbu lidského těla. Dílo zůstalo většinou rozptýleno. Kromě | |||
ojedinělých zastoupení (Muzeum Vysočiny v Jihlavě, Technisches | |||
Museum ve Vídni) se díky sběrateli H. Gomperzovi | |||
dochovala početnější kolekce v Moravské galerii v Brně. | |||
'''D:''' výběr: Žebrák, 1884; Ztracenec (Hráč), 1886; Chudoba, Děvče s husou, | |||
1888; Starý Joszko, Poslední rozloučení, před 1892; Podobizna sochaře Karla | |||
Wollka, Škola v Želešicích, Zelný trh v Brně, 1897; Autoportrét, 1895, 1906. | |||
'''L:''' Heller 4 (1890), s. 35; 5 (1892), s. 26; nekrology in: Tagesbote aus Mähren | |||
und Schlesien 16. 7. 1906, s. 4; Mährisch-schlesischer Korrespondent 19. 7. | |||
1906, s. 5; Thieme – Becker 11, s. 362; Toman 1, s. 212; BL 1, s. 335; ÖBL 1, s. 294; NEU 1, s. 172; H. Fuchs, Die österreichischen Maler des 19. Jahrhunderts | |||
1, Wien 1972, s. 89; R. Ryšánek, F. Ritter von F. (1844–1906). | |||
Život a dílo brněnského naturalistického malíře, 2002 (bakalářská práce, FF | |||
MU, Brno). | |||
Kateřina Svobodová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
[[Kategorie:1844]] | [[Kategorie:1844]] | ||
[[Kategorie:Hainburg an der Donau]] | |||
[[Kategorie:1906]] | [[Kategorie:1906]] | ||
[[Kategorie:Třebíč]] | |||
Verze z 18. 11. 2017, 18:01
| Franz FELBINGER | |
 | |
| Narození | 8.7.1844 |
|---|---|
| Místo narození | Hainburg an der Donau (Rakousko) |
| Úmrtí | 15.7.1906 |
| Místo úmrtí | Třebíč |
| Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38963 |
FELBINGER, Franz, * 8. 7. 1844 Hainburg an der Donau (Rakousko), † 15. 7. 1906 Třebíč, malíř, podnikatel, vynálezce
Byl synem státního úředníka povýšeného za zásluhy do rytířského stavu. Po absolvování vídeňské polytechniky působil jako volontér v tamních strojírnách G. Siegla, pak do 1872 jako konstruktér v USA u strojní a zbrojařské firmy Munn and Co., dále pravděpodobně v New Jersey, Cornesville, Pittsburghu a San Francisku a po návratu ve vídeňské firmě Union Baugesellschaft při stavbě lanové dráhy na Leonberg. Získal patent na potrubní poštu, kterou zřídil ve Vídni (1874–75) a pak i v Berlíně, Mnichově a Hamburku. Usadil se v Brně, kde se 1875 oženil s Louisou Wernerovou, dcerou stavitele a majitele hotelu Werner (později Grand). 1878 v Želešicích (dnes Brno-venkov) vybudoval prosperující zemědělský a ovocnářský statek s chovem hospodářských zvířat, drůbeže, s pstružími a račími sádkami, zpracovatelstvím ovoce i zeleniny a výrobou konzerv. Provoz na sušení zeleniny ocenil zlatou medailí Brněnský uměleckoprůmyslový spolek a F. získal titul dvorní dodavatel.
Po narození syna Karla (* 1877) se jako úspěšný a existenčně zajištěný podnikatel začal věnovat malířství, jehož základy získal u brněnského malíře a scénografa E. Pirchana staršího. Ve studiu pokračoval 1883–84 na mnichovské Akademii u N. Gysise a F. Uhdeho, představitelů realistické malířské školy. Vstoupil do tamního Uměleckého spolku, 1882–1906 s ním pravidelně vystavoval v Brně a záhy proslul jako portrétista a malíř žánrů. Současníci oceňovali zejména realistický až naturalistický popis mezních situací lidského osudu. Maloval postavy odsunuté na okraj společnosti, výjevy z nejnižších vrstev, tváře nuzáků, duševně nemocných a trpících. Vytvořil rovněž několik podobizen, výstižné psychologické studie a pozoruhodnou kolekci autoportrétů, z nichž poslední (1906) je považován za výtvarnou bilanci umělcova života. V jeho koloristicky uměřených malbách převládaly šedé, spíše potemnělé, někdy až kalné tóny. Místy problematicky zvládal stavbu lidského těla. Dílo zůstalo většinou rozptýleno. Kromě ojedinělých zastoupení (Muzeum Vysočiny v Jihlavě, Technisches Museum ve Vídni) se díky sběrateli H. Gomperzovi dochovala početnější kolekce v Moravské galerii v Brně.
D: výběr: Žebrák, 1884; Ztracenec (Hráč), 1886; Chudoba, Děvče s husou, 1888; Starý Joszko, Poslední rozloučení, před 1892; Podobizna sochaře Karla Wollka, Škola v Želešicích, Zelný trh v Brně, 1897; Autoportrét, 1895, 1906.
L: Heller 4 (1890), s. 35; 5 (1892), s. 26; nekrology in: Tagesbote aus Mähren und Schlesien 16. 7. 1906, s. 4; Mährisch-schlesischer Korrespondent 19. 7. 1906, s. 5; Thieme – Becker 11, s. 362; Toman 1, s. 212; BL 1, s. 335; ÖBL 1, s. 294; NEU 1, s. 172; H. Fuchs, Die österreichischen Maler des 19. Jahrhunderts 1, Wien 1972, s. 89; R. Ryšánek, F. Ritter von F. (1844–1906). Život a dílo brněnského naturalistického malíře, 2002 (bakalářská práce, FF MU, Brno).
Kateřina Svobodová