FILCÍK Jan Nepomuk Josef 19.11.1785-25.1.1837: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(FILCÍK_Jan_Nepomuk_Josef_19.11.1785-25.1.1837)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 19.11.1785
| datum narození = 19.11.1785
| místo narození = Kopidlno o, Jičín
| místo narození = Kopidlno
| datum úmrtí = 25.1.1837
| datum úmrtí = 25.1.1837
| místo úmrtí = Chrast, o. Chrudim
| místo úmrtí = Chrast (u Chrudimi)
| povolání = 61- Pedagog
| povolání = 61- Pedagog
62- Osvětový nebo veřejný činitel
62- Osvětový nebo veřejný činitel
Řádek 12: Řádek 12:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jan Nepomuk Josef FILCÍK
}}
 
'''FILCÍK, Jan Nepomuk Josef,''' ''* 19. 11. 1785 Kopidlno, † 25. 1. 1837 Chrast (u Chrudimi), učitel, hudebník, skladatel, pedagogický spisovatel''
 
Pro učitelskou dráhu se rozhodl už v mládí navzdory nepříznivým
podmínkám týkajícím se zabezpečení výuky i vlastní existence.
Výchozí pedagogické vzdělání získal 1803 podobně jako
většina učitelů triviálek v několikaměsíčním kursu při hlavní
škole v Jičíně. 1804 nastoupil jako pomocný učitel do školy
v Kolíně. Brzy však poznal, že pro pedagogickou práci byl tzv.
preparandou připraven zcela nedostatečně. Rozhodl se proto
své znalosti prohloubit a pokračoval ve svém vzdělávání v Praze,
kde navštěvoval 1805 tzv. normální školu. Ta nabízela kvalitnější
výuku, ovšem jen v němčině. Pro F., ačkoli celý život učil a působil
v českém prostředí, to však nebyla vážná překážka a školu
úspěšně v témže roce zakončil. Další dvě léta učil v Praze na
Hradčanech, poté se vrátil do rodného kraje, kde získal postupně
místo pomocného učitele v Ostružné a v Hrochově Týnci.
1812 přesídlil už jako skutečný učitel do Chrasti, kde žil a pracoval
až do smrti. Jeho učitelské působení bylo oceňováno nejen
žáky i rodiči, ale také školskými a církevními institucemi. Obdržel
několik pochvalných dekretů od zemských úřadů a královéhradecké
biskupské konzistoře, 1830 mu byl udělen titul vzorný
učitel. Vedle vlastní výuky se věnoval i tvorbě učebnic,
zejména pro základní výuku matematiky, přírodopisu, psaní,
vlastivědy apod. Některá díla vyšla až po jeho smrti a řada prací
zůstala v rukopisu. Významnou kapitolu v F. činnosti zaujímala
hudba. Vzápětí po příchodu do Chrasti založil smíšený sbor, se
kterým uváděl i náročné skladby J. Haydna, W. A. Mozarta ad.
K vrcholným hudebním produkcím pod F. vedením patřilo
např. 1831 Mozartovo ''Requiem'' a v následujícím roce uvedené
''Miserere'' téhož skladatele. V souladu s osvícenskými tradicemi
nevěnoval ve výuce pozornost jen čtení, psaní a počítání (tzv.
triviu), ale také základům přírodovědy, historie, zeměpisu a zmíněné
hudbě, dále také praktickým dovednostem, především
včelařství a sadařství. K F. žákům patřila přímo i nepřímo řada
českých učitelů. K jeho odkazu se v následující generaci hlásil
především F. Čupr a později další až do dneška. 1864 byl na
chrasteckém hřbitově odhalen F. pomník a při té příležitosti shrnul
F. Čupr jako jeden z prvních jeho životní osudy a pedagogické
zásluhy. Ani později nebyl F. zapomenut a Základní umělecká
škola v Chrasti nese jeho jméno. Některá F. díla zůstala v rukopisech,
např.: ''Početní kniha'', ''Vyučování řeči německé'', ''Generálbas český aneb pravidla varhanická''.
 
'''D:''' Pravidla dobropísemnosti české, 1822 (2., rozšířené vyd. 1827); Proč
a proto při umění početním, 1824 (další rozšířená vyd. pod názvem Rychlý
počtář, 1830, 1833); Písemnosti pro nejútlejší mládež českou a moravskou,
1831;Houslí škola, 1832; Mravný kalendář s uvedením do zpěvu, 1833; Přírodopis
co kratochvilník školní, 1835; Starožitnosti, 1843; Zahradníček,
1844, 1849.
 
'''L:''' RSN 3, s. 90; OSN 9, s. 198; MSN 2, s. 736; HS 1, s. 321; MČE 2, s. 428;
Koleška D, s. 72; V. Kryšpín, Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského,
1885, s. 91–94; J. V. Novák – K. Vorovka, Kniha moudrosti, sborník
aforismů a sentencí pedagogických, 1892, s. 311; J. Šmíd, Obraz života a působení
J. N. F., in: Beseda učitelská 1900; M. Veleta, Některé východočeské
kantorské rody a česká hudebně výchovná tradice, in: Sborník Pedagogické
fakulty Hradec Králové 14, 1971, zvl. s. 21–30 (rodokmen); J. Ludvová,
Česká hudební teorie 1750–1850, in: Studie ČSAV 23, 1985, rejstřík (s bibliografií);
H. Prchalová, J. N. F., 1785–1837: životopisný medailonek k 200.
výročí narození pedagoga, 1985; M. Králová, Chrastecký učitel J. N. F. a jeho
metoda vyučování německého jazyka, 1996, bakalářská práce, Univerzita Pardubice; J. Kučera – J. Zeman a kol., Spisovatelé Chrudimska 1, 1999, s.
69–73; D. Luxová, J. N. F. aneb národní buditel světa učitelského, 2008, bakalářská
práce UP, Olomouc (se soupisem pramenů a literatury).
 
Pavla Vošahlíková


== Literatura ==
Sch I, 69; PČP 1/1985; MSN 2, 736; MˇCE 2, 428; HS 1, 321; Koleška D, 72; Chrudim, 49;
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
Řádek 23: Řádek 86:


[[Kategorie:1785]]
[[Kategorie:1785]]
[[Kategorie:Kopidlno_o]]
[[Kategorie:Kopidlno]]
[[Kategorie:1837]]
[[Kategorie:1837]]
[[Kategorie:Chrast]]
[[Kategorie:Chrast]]

Verze z 24. 12. 2017, 10:34

Jan Nepomuk Josef FILCÍK
Narození 19.11.1785
Místo narození Kopidlno
Úmrtí 25.1.1837
Místo úmrtí Chrast (u Chrudimi)
Povolání

61- Pedagog 62- Osvětový nebo veřejný činitel 63- Spisovatel

78- Hudební interpret
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55093

FILCÍK, Jan Nepomuk Josef, * 19. 11. 1785 Kopidlno, † 25. 1. 1837 Chrast (u Chrudimi), učitel, hudebník, skladatel, pedagogický spisovatel

Pro učitelskou dráhu se rozhodl už v mládí navzdory nepříznivým podmínkám týkajícím se zabezpečení výuky i vlastní existence. Výchozí pedagogické vzdělání získal 1803 podobně jako většina učitelů triviálek v několikaměsíčním kursu při hlavní škole v Jičíně. 1804 nastoupil jako pomocný učitel do školy v Kolíně. Brzy však poznal, že pro pedagogickou práci byl tzv. preparandou připraven zcela nedostatečně. Rozhodl se proto své znalosti prohloubit a pokračoval ve svém vzdělávání v Praze, kde navštěvoval 1805 tzv. normální školu. Ta nabízela kvalitnější výuku, ovšem jen v němčině. Pro F., ačkoli celý život učil a působil v českém prostředí, to však nebyla vážná překážka a školu úspěšně v témže roce zakončil. Další dvě léta učil v Praze na Hradčanech, poté se vrátil do rodného kraje, kde získal postupně místo pomocného učitele v Ostružné a v Hrochově Týnci. 1812 přesídlil už jako skutečný učitel do Chrasti, kde žil a pracoval až do smrti. Jeho učitelské působení bylo oceňováno nejen žáky i rodiči, ale také školskými a církevními institucemi. Obdržel několik pochvalných dekretů od zemských úřadů a královéhradecké biskupské konzistoře, 1830 mu byl udělen titul vzorný učitel. Vedle vlastní výuky se věnoval i tvorbě učebnic, zejména pro základní výuku matematiky, přírodopisu, psaní, vlastivědy apod. Některá díla vyšla až po jeho smrti a řada prací zůstala v rukopisu. Významnou kapitolu v F. činnosti zaujímala hudba. Vzápětí po příchodu do Chrasti založil smíšený sbor, se kterým uváděl i náročné skladby J. Haydna, W. A. Mozarta ad. K vrcholným hudebním produkcím pod F. vedením patřilo např. 1831 Mozartovo Requiem a v následujícím roce uvedené Miserere téhož skladatele. V souladu s osvícenskými tradicemi nevěnoval ve výuce pozornost jen čtení, psaní a počítání (tzv. triviu), ale také základům přírodovědy, historie, zeměpisu a zmíněné hudbě, dále také praktickým dovednostem, především včelařství a sadařství. K F. žákům patřila přímo i nepřímo řada českých učitelů. K jeho odkazu se v následující generaci hlásil především F. Čupr a později další až do dneška. 1864 byl na chrasteckém hřbitově odhalen F. pomník a při té příležitosti shrnul F. Čupr jako jeden z prvních jeho životní osudy a pedagogické zásluhy. Ani později nebyl F. zapomenut a Základní umělecká škola v Chrasti nese jeho jméno. Některá F. díla zůstala v rukopisech, např.: Početní kniha, Vyučování řeči německé, Generálbas český aneb pravidla varhanická.

D: Pravidla dobropísemnosti české, 1822 (2., rozšířené vyd. 1827); Proč a proto při umění početním, 1824 (další rozšířená vyd. pod názvem Rychlý počtář, 1830, 1833); Písemnosti pro nejútlejší mládež českou a moravskou, 1831;Houslí škola, 1832; Mravný kalendář s uvedením do zpěvu, 1833; Přírodopis co kratochvilník školní, 1835; Starožitnosti, 1843; Zahradníček, 1844, 1849.

L: RSN 3, s. 90; OSN 9, s. 198; MSN 2, s. 736; HS 1, s. 321; MČE 2, s. 428; Koleška D, s. 72; V. Kryšpín, Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského, 1885, s. 91–94; J. V. Novák – K. Vorovka, Kniha moudrosti, sborník aforismů a sentencí pedagogických, 1892, s. 311; J. Šmíd, Obraz života a působení J. N. F., in: Beseda učitelská 1900; M. Veleta, Některé východočeské kantorské rody a česká hudebně výchovná tradice, in: Sborník Pedagogické fakulty Hradec Králové 14, 1971, zvl. s. 21–30 (rodokmen); J. Ludvová, Česká hudební teorie 1750–1850, in: Studie ČSAV 23, 1985, rejstřík (s bibliografií); H. Prchalová, J. N. F., 1785–1837: životopisný medailonek k 200. výročí narození pedagoga, 1985; M. Králová, Chrastecký učitel J. N. F. a jeho metoda vyučování německého jazyka, 1996, bakalářská práce, Univerzita Pardubice; J. Kučera – J. Zeman a kol., Spisovatelé Chrudimska 1, 1999, s. 69–73; D. Luxová, J. N. F. aneb národní buditel světa učitelského, 2008, bakalářská práce UP, Olomouc (se soupisem pramenů a literatury).

Pavla Vošahlíková