FLAJŠHANSOVÁ Jindřiška 4.9.1868-30.5.1931

Jindřiška FLAJŠHANSOVÁ
Narození	4.9.1868
Místo narození	Sedlčany
Úmrtí	30.5.1931
Místo úmrtí	Praha
Povolání	62- Osvětový nebo veřejný činitel
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55369

FLAJŠHANSOVÁ, Jindřiška (roz. Kakšová), * 4. 9. 1868 Sedlčany, † 30. 5. 1931 Praha, učitelka, redaktorka, žurnalistka, spolková pracovnice

Otec Ludvík Pravoslav Kakš (* 1838), advokátní kancelista a soukromý úředník, a matka Marie (* 1842) dbali o školní přípravu svých dětí. F. bratr Jan Nepomuk K. (* 1867) měl následovat v kariéře otce. Projevoval však výrazné hudební nadání, takže vedle úřednického povolání působil i jako kapelník. F. chtěla také studovat; vzhledem k tomu, že v jejím mládí byly možnosti žen získat vyšší vzdělání velmi omezené, rozhodla se pro učitelský ústav. Pedagogická dráha však byla přístupná jen svobodným učitelkám. Po sňatku s Václavem Flajšhansem (1866–1950), literárním vědcem známým mj. z rukopisných bojů, našla uplatnění ve spolkové a dobročinné činnosti a v redakční i novinářské práci. V manželství se jí narodily dvě děti: dcera Jindřiška F., provdaná Hušková (* 12. 2. 1898 Praha, † 7. 9. 1980 Bratislava), filoložka, profesorka Univerzity Komenského v Bratislavě a překladatelka z rumunštiny (bývá zaměňována s matkou), a syn Jan (1901–1991), historik umění.

F. po narození dětí pracovala v Českém svazu slepců jako místopředsedkyně, zasloužila se především o výuku slepeckého písma a jeho využití při vzdělávání slepých a slabozrakých. 1910 se stala starostkou Ženského výrobního spolku a v této funkci setrvala až do konce života. Současně se od 40. ročníku 1912 ujala redakce Ženských listů. Snažila se dodat tomuto tradičnímu konzervativnímu ženskému periodiku moderní tvář, získat nové autory, a především finančně ho zabezpečit. Dařilo se jí to se značnými obtížemi do konce 1926. Sama psala články, překládala, přispívala i nekrology (např. posmrtnou vzpomínkou na Bertu Suttnerovou). Přechodně se o vedení listu dělila s dalšími spolupracovníky a spolupracovnicemi: Maryšou Šáreckou-Radoňovou, Pavlou Moudrou, Františkem Sekaninou, Bohuslavem Foitem ad. F. vztah k feministickým snahám byl poměrně rezervovaný, i když vítala každý pokrok v ženských právech. Přesvědčivě to vyjádřila v příspěvku Žena poslancem věnovaném Boženě Vikové-Kunětické po jejím zvolení do českého zemského sněmu 1912. V redakci měla i pod F. vedením velký vliv Eliška Krásnohorská. Jejich názory na poslání a obsah listu se podstatně lišily. Přesto F. respektovala zásluhy Krásnohorské, uveřejňovala její příspěvky a po smrti významně podpořila vybudování jejího pomníku v Praze na Karlově náměstí.

D: Svatopluk Čech. Dílo a osobnost, 1921, V. Flajšhans (ed.), bibliografii zpracovala J. F.

L: OSND 2/1, s. 589; F. Baťha, J. F. – literární pozůstalost. Soupis literární pozůstalosti, 1959; V. Tardonová, Eliška Krásnohorská a Ženské listy (1873–1926), 2009, bakalářská práce Filozofická fakulta Univerzity Pardubice, s. 42–47; Místopis Březových hor. Odborní pracovníci, lékaři, vědci, úředníci (asi 1880–1925), 2005, s. 12.

P: LA PNP, Praha (1 karton).

Pavla Vošahlíková