FLEISCHNER Jindřich 5.3.1879-14.8.1922

Jindřich FLEISCHNER
Narození	5.3.1879
Místo narození	Jičín
Úmrtí	14.8.1922
Místo úmrtí	Berlín (Německo)
Povolání	64- Překladatel 48- Politický publicista
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55399

FLEISCHNER, Jindřich, * 5. 3. 1879 Jičín, † 14. 8. 1922 Berlín, chemik, sociální teoretik, národohospodář, publicista, překladatel

Pocházel z jičínské českožidovské rodiny vlastnící zlatnickou živnost. Po maturitě na gymnáziu v rodišti vystudoval 1898–1902 chemické inženýrství na české technice v Praze; během studií působil v radikálním studentském hnutí, zvláště ve spolku Slavia. Patřil ke stoupencům levicového proudu pokrokářského hnutí, posléze politicky zakotvil v české sociální demokracii. 1904–19 pracoval jako chemik v Litoli (č. o. Lysé nad Labem) a věnoval se výzkumu i popularizační činnosti v oboru kvasné chemie. Od 1919 působil v ministerstvu veřejných prací, 1919–20 byl osobním tajemníkem sociálně demokratického ministra A. Hampla, 1920 jmenován ministerským radou. Od studentských let se zabýval vztahy techniky a společnosti, kulturní a mravní stránkou technické práce a využitím techniky jako nástroje společenského pokroku (Technická kultura, 1916; Chrám práce, 1919), později též národohospodářskou problematikou a otázkou socializace průmyslových podniků (Cíl a cesty socializace, 1920). Stal se stoupencem a propagátorem filozofické teorie energetismu německého chemika a filozofa Wilhelma Ostwalda, kterou od 1910 popularizoval v přednáškové a publikační činnosti a jejímž prizmatem analyzoval i soudobé sociální problémy. Za ústřední kategorii energetismu považoval kategorii práce, kterou zároveň deklaroval jako fundamentální součást tradic českého národa. Na tomto základě se nakonec pokusil vytvořit osobité náboženství práce, pro něž stanovil i dogmatiku. Své ideové a politické postoje ve vztahu k aktuální situaci české společnosti po první světové válce a tehdejšímu rozkolu socialistického hnutí vyložil v polemice s I. Olbrachtem Básník a inženýr (1920). Vynikal širokým kulturním rozhledem, zejména zevrubnou znalostí klasické i soudobé literatury; do češtiny překládal německou a francouzskou beletrii (J. W. Goethe, G. Keller, P. Altenberg; A. France, A. Gide), do němčiny českou poezii (A. Sova, O. Březina) i esejistiku (Z. Wirth). Spolupracoval s denním tiskem (Právo lidu, Tribuna) a řadou dobových literárních a kulturně-politických časopisů (Rozhledy, Čechische revue, Přehled, Červen, Kmen); vydával Zprávy uhelné rady československé (1–2, 1919–21). Zemřel náhle při cestě do Německa.

D: Zotročený svět drobnohledný. Mikroorganismy ve službách lidských 1–2, 1907; O kvašení a enzymech, 1908; Výroba lihu a jeho používání, 1910; Technická kultura. Sociálně filosofické a kulturně politické úvahy o dějinách technické práce, 1916 (2. vyd. 1922); Chrám práce. Socialistická čítanka, 1919; Socialisace v praxi. Příspěvek k diskusi o společenské technice socialismu, 1920; Socializační plány na úpravu uhelného hospodářství, 1920; Dějiny pracovního poměru, 1920; Dělník a průmyslová výroba, 1921; Závodní rady a jejich úkoly, 1921; Výchova k práci, 1921.

L: OSND2/1, s. 592; LČL 1, s. 718–719; Tomeš 1, s. 324; A. Vaněk, Slovník českých a slovenských sociálně politických myslitelů a sociologů 1848–1980, 1986, s. 36; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–2013 (3. vyd.), 2013, s. 60–61.

Josef Tomeš