GAŁUSZKA Edward 1.5.1922-13.8.2005: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = | | jméno = Edward GAŁUSZKA | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1.5.1922 | | datum narození = 1.5.1922 | ||
| místo narození = | | místo narození = Stonava | ||
| datum úmrtí = 2005 | | datum úmrtí = 13.8.2005 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = | ||
| povolání = 74- Architekt | | povolání = 74- Architekt | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''GAŁUSZKA, Edward,''' ''* 1. 5. 1922 Stonava, † 13. 8. 2005 ?, architekt, krajinář'' | |||
Pocházel z polské rodiny z Těšínska, jeho starší bratři Robert | |||
a Władysław se stali řediteli menšinových škol. G. studoval | |||
nejprve gymnázium v Orlové, později se rozhodl pro odborné | |||
studium a přešel na zahradnické školy – nejprve do Eberhardu | |||
(dnes Malinovo) nedaleko Bratislavy, do Mělníka a nakonec | |||
1938 do Poznaně. Během druhé světové války uprchl do protektorátu | |||
a pokračoval ve studiích v Chrudimi, kde se začal | |||
věnovat zahradní architektuře. Po 1945 studoval ve Varšavě | |||
(Szkoła Glówna Gospodarstwa Wiejskiego) a v Lodži, kde | |||
1947 získal inženýrský diplom. Pravděpodobně z rodinných | |||
důvodů se vrátil do Československa a usadil se v rodišti. | |||
Působil nejprve v plánovacím oddělení ostravského národního | |||
výboru, potom ve Stavoprojektu, 1972 se stal vědeckým | |||
pracovníkem ostravské pobočky České plánovací komise, byl | |||
zaměstnán i ve Výzkumném ústavu pro rozvoj měst a naposledy | |||
jako vedoucí ostravské a karvinské pobočky Výzkumného | |||
ústavu okrasného zahradnictví. Na brněnské VŠZ získal 1953 | |||
vědeckou hodnost CSc. a 1964 se habilitoval z oboru okrasného | |||
zahradnictví. Spolupracoval s ČSAV a vysokými školami, | |||
včetně zahraničních, jako externí přednášející i oponent diplomových | |||
a habilitačních prací. Patřil k zakladatelům oboru | |||
krajinářské architektury. Podílel se na projektech rekonstrukcí | |||
zámeckých parků v Hradci nad Moravicí a Kravařích, arboreta | |||
v Novém Dvoře (u Opavy), Bělského lesa (u Ostravy), uspořádání | |||
ostravské ZOO, ale i na asanačních a rekultivačních projektech (na Karvinsku, včetně futuristických vizí, jimiž pověřil | |||
spolupracovníka M. Kyselku) a tvorbě ochranné zeleně, | |||
navrhl několik soukromých zahrad. Významně spolupracoval | |||
s polskými národnostními sdruženími v ČSSR. Většinou marně | |||
se pokoušel o záchranu památek a krajiny v oblasti staré | |||
Karviné, postupně ničené poddolováním. Podařilo se mu | |||
prosadit zachování karvinského kostela sv. Petra z Alcantary, | |||
přezdívaného pro narušenou statiku „slezská Pisa“. | |||
'''D:''' Zeleň v sídlišti a krajině, 1961; Zeleň ve výstavbě Ostravska, 1963 | |||
(se Z. Křížem). | |||
'''L:''' Toman D, s. 59; SČSVU 2, s. 331; Z. Bouček, Za doc. Ing. E. G., CSc., | |||
in: Zahrada–park–krajina 16, 2006, příloha, č. 1, s. 1; I. Gałuszka, E. G. | |||
Architekt krajobrazu, in: Zwrot 57, 2006, č. 11, s. 10–16; J. Dostalík, | |||
Ekologicky šetrné tendence v československém urbanismu a územním | |||
plánování v letech 1918 až 1968, 2013, zejm. s. 233–234 (s bibliografií; | |||
disertační práce, FSS MU, Brno). | |||
Jiří Martínek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
[[Kategorie:1922]] | [[Kategorie:1922]] | ||
[[Kategorie:Stonava]] | |||
[[Kategorie:2005]] | [[Kategorie:2005]] | ||
Verze z 12. 4. 2018, 17:09
| Edward GAŁUSZKA | |
 | |
| Narození | 1.5.1922 |
|---|---|
| Místo narození | Stonava |
| Úmrtí | 13.8.2005 |
| Povolání | 74- Architekt |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=67137 |
GAŁUSZKA, Edward, * 1. 5. 1922 Stonava, † 13. 8. 2005 ?, architekt, krajinář
Pocházel z polské rodiny z Těšínska, jeho starší bratři Robert a Władysław se stali řediteli menšinových škol. G. studoval nejprve gymnázium v Orlové, později se rozhodl pro odborné studium a přešel na zahradnické školy – nejprve do Eberhardu (dnes Malinovo) nedaleko Bratislavy, do Mělníka a nakonec 1938 do Poznaně. Během druhé světové války uprchl do protektorátu a pokračoval ve studiích v Chrudimi, kde se začal věnovat zahradní architektuře. Po 1945 studoval ve Varšavě (Szkoła Glówna Gospodarstwa Wiejskiego) a v Lodži, kde 1947 získal inženýrský diplom. Pravděpodobně z rodinných důvodů se vrátil do Československa a usadil se v rodišti. Působil nejprve v plánovacím oddělení ostravského národního výboru, potom ve Stavoprojektu, 1972 se stal vědeckým pracovníkem ostravské pobočky České plánovací komise, byl zaměstnán i ve Výzkumném ústavu pro rozvoj měst a naposledy jako vedoucí ostravské a karvinské pobočky Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví. Na brněnské VŠZ získal 1953 vědeckou hodnost CSc. a 1964 se habilitoval z oboru okrasného zahradnictví. Spolupracoval s ČSAV a vysokými školami, včetně zahraničních, jako externí přednášející i oponent diplomových a habilitačních prací. Patřil k zakladatelům oboru krajinářské architektury. Podílel se na projektech rekonstrukcí zámeckých parků v Hradci nad Moravicí a Kravařích, arboreta v Novém Dvoře (u Opavy), Bělského lesa (u Ostravy), uspořádání ostravské ZOO, ale i na asanačních a rekultivačních projektech (na Karvinsku, včetně futuristických vizí, jimiž pověřil spolupracovníka M. Kyselku) a tvorbě ochranné zeleně, navrhl několik soukromých zahrad. Významně spolupracoval s polskými národnostními sdruženími v ČSSR. Většinou marně se pokoušel o záchranu památek a krajiny v oblasti staré Karviné, postupně ničené poddolováním. Podařilo se mu prosadit zachování karvinského kostela sv. Petra z Alcantary, přezdívaného pro narušenou statiku „slezská Pisa“.
D: Zeleň v sídlišti a krajině, 1961; Zeleň ve výstavbě Ostravska, 1963 (se Z. Křížem).
L: Toman D, s. 59; SČSVU 2, s. 331; Z. Bouček, Za doc. Ing. E. G., CSc., in: Zahrada–park–krajina 16, 2006, příloha, č. 1, s. 1; I. Gałuszka, E. G. Architekt krajobrazu, in: Zwrot 57, 2006, č. 11, s. 10–16; J. Dostalík, Ekologicky šetrné tendence v československém urbanismu a územním plánování v letech 1918 až 1968, 2013, zejm. s. 233–234 (s bibliografií; disertační práce, FSS MU, Brno).
Jiří Martínek