BÁŇA Alois 6.9.1892-6.(18.)2.1977: Porovnání verzí
(BÁŇA_Alois_6.9.1892-18.2.1977) |
Bez shrnutí editace |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 6.9.1892 | | datum narození = 6.9.1892 | ||
| místo narození = | | místo narození = Klobouky u Brna (příp. Hrušovany) | ||
| datum úmrtí = 18.2.1977 | | datum úmrtí = 6.(18.)2.1977 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Vyškov | ||
| povolání = 67- Nakladatel nebo vydavatel | | povolání = 67- Nakladatel nebo vydavatel<br />69- Knihtiskař nebo typograf<br />71- Knihkupec nebo šiřitel knižní kultury<br /> | ||
69- Knihtiskař nebo typograf | | jiná jména = | ||
71- Knihkupec nebo šiřitel knižní kultury | | citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 209 | ||
}} | |||
'''BÁŇA, Alois,''' ''* 6. 9. 1892 Klobouky u Brna (příp. Hrušovany), † 6. (18.) 2. 1977 Vyškov, tiskař, knihkupec, nakladatel'' | |||
Po smrti svého tchána knihtiskaře Františka Obziny 1927 se | |||
ujal faktického vedení jím 1904 založené první české tiskárny | |||
F. Obzina ve Vyškově. Formálně podnik, sídlící na vyškovském | |||
náměstí, převzal 1943 od vdovy po Františku Obzinovi, | |||
Julie O. Od začátku svého působení vedl firmu v duchu tradice | |||
svého předchůdce, vyznačující se dokonale odvedenou | |||
prací jak tiskařskou, tak nakladatelskou. Pokračoval v započaté | |||
a úspěšně rozvinuté Obzinově spolupráci s předními českými | |||
nakladatelskými domy i menšími soukromými nakladateli | |||
a s významnými ilustrátory a grafiky. Jako nakladatel | |||
vydával B. dále zprvu ty edice a knižnice, s nimiž jeho tchán | |||
1923 započal svou nakladatelskou činnost. Od 28. svazku | |||
převzal a do 77. svazku vedl základní knižnici nakladatelství | |||
Edici Obzinových tisků. Jako poslední vyšly 1947 ''Zvonokosy'' | |||
Gabriela Chevalliera v revidovaném překladu Jaroslava Zaorálka. | |||
Do 1935 pokračoval B. rovněž ve vydávání Knihovny | |||
(též Sbírky) zábavných románů. Přestože nakladatelství za B. | |||
vedení nemělo vyhraněný ediční program, zřídil B. dvě vlastní, | |||
nové edice: od 1931 vydávanou Knihovnu románských | |||
klasiků-novelistů a od 1932 do 1938 Knihovnu divadelních | |||
her. Vedle toho však dával prostor jako nakladatel i rozličným básnickým sbírkám efemérních autorů. Za B. působení dosáhla | |||
obzinovská tradice vydávání bibliofilských tisků svého | |||
vrcholu spisem ''Lamentací –'' ''žalostný'' ''pláč'' ''i toužebné'' ''naříkání'' | |||
''země'' ''Moravské'' ''a nové'' ''vydání'' ''Apologie'' ''aneb Obrany'' ''ode mne,'' | |||
''Karla'' ''staršího'' ''ze Žerotína'' (1939), vydaným na základě rukopisu. | |||
B. knihtiskárna měla spolu s vlastní nakladatelskou produkcí | |||
výrazný podíl na tehdy obecně vysoké úrovni české knižní | |||
kultury. Rentabilitu firmy dokázal B. udržet za hospodářské | |||
krize, 1930 rozšířil podnik o nové obchodní místnosti. Prosperitu | |||
knihtiskárna a nakladatelství neztratily ani za protektorátu. | |||
Počátek pádu firmy předznamenalo zničení tiskárny | |||
zásahem bomby při dubnových bojích 1945 o Vyškov, ztráty | |||
utrpěl majitel zejména na strojích a zařízení, skladu a archivu. | |||
Posledním vzepětím podniku bylo vydání čtyř knih | |||
v letech 1946–47, které musely být vytištěny jinde. Tiskárna | |||
byla likvidována 1947. | |||
'''L:''' Osobnosti střední Moravy, 2002; J. Glivický, Historie vyškovské tiskárny, | |||
in: Rovnost 16. 8. 1967; O. Štorch-Marien, Vzpomínka na Vyškov, in: Lidová | |||
demokracie 20. 8. 1967; týž, in: Sladko je žít, 1967, s. 86; F. Palatin, | |||
Obzinova tiskárna ve Vyškově, in: Zprávy muzea Vyškovska ve Vyškově, | |||
č. 69, 1967; J. G. (Glivický), Někdejší člen Spolku českých bibliofilů A. B., | |||
13. dopis výboru Spolku českých bibliofilů členstvu, srpen 1968; týž, Obzina | |||
a B., in: Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze 1977, s. 94; A. V. | |||
(Vodáček), Odešel A. B., in: tamtéž, s. 40; R. Mikulka, Knihtiskárna F. O., | |||
in: Lidová demokracie (Brno), 7. 5. 1991; týž, K. Čapek a vyškovská knihtiskárna, | |||
in: VVM, 1995, s. 50. | |||
Marcella Husová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]] | [[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]] | ||
[[Kategorie:69- Knihtiskař nebo typograf]] | [[Kategorie:69- Knihtiskař nebo typograf]] | ||
[[Kategorie:71- Knihkupec nebo šiřitel knižní kultury]] | [[Kategorie:71- Knihkupec nebo šiřitel knižní kultury]] | ||
[[Kategorie:1892]] | [[Kategorie:1892]] | ||
[[Kategorie:Klobouky]] | |||
[[Kategorie:1977]] | [[Kategorie:1977]] | ||
[[Kategorie:Vyškov]] | |||
Aktuální verze z 23. 9. 2019, 13:49
| Alois BÁŇA | |
 | |
| Narození | 6.9.1892 |
|---|---|
| Místo narození | Klobouky u Brna (příp. Hrušovany) |
| Úmrtí | 6.(18.)2.1977 |
| Místo úmrtí | Vyškov |
| Povolání |
67- Nakladatel nebo vydavatel 69- Knihtiskař nebo typograf 71- Knihkupec nebo šiřitel knižní kultury |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 209 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43540 |
BÁŇA, Alois, * 6. 9. 1892 Klobouky u Brna (příp. Hrušovany), † 6. (18.) 2. 1977 Vyškov, tiskař, knihkupec, nakladatel
Po smrti svého tchána knihtiskaře Františka Obziny 1927 se ujal faktického vedení jím 1904 založené první české tiskárny F. Obzina ve Vyškově. Formálně podnik, sídlící na vyškovském náměstí, převzal 1943 od vdovy po Františku Obzinovi, Julie O. Od začátku svého působení vedl firmu v duchu tradice svého předchůdce, vyznačující se dokonale odvedenou prací jak tiskařskou, tak nakladatelskou. Pokračoval v započaté a úspěšně rozvinuté Obzinově spolupráci s předními českými nakladatelskými domy i menšími soukromými nakladateli a s významnými ilustrátory a grafiky. Jako nakladatel vydával B. dále zprvu ty edice a knižnice, s nimiž jeho tchán 1923 započal svou nakladatelskou činnost. Od 28. svazku převzal a do 77. svazku vedl základní knižnici nakladatelství Edici Obzinových tisků. Jako poslední vyšly 1947 Zvonokosy Gabriela Chevalliera v revidovaném překladu Jaroslava Zaorálka. Do 1935 pokračoval B. rovněž ve vydávání Knihovny (též Sbírky) zábavných románů. Přestože nakladatelství za B. vedení nemělo vyhraněný ediční program, zřídil B. dvě vlastní, nové edice: od 1931 vydávanou Knihovnu románských klasiků-novelistů a od 1932 do 1938 Knihovnu divadelních her. Vedle toho však dával prostor jako nakladatel i rozličným básnickým sbírkám efemérních autorů. Za B. působení dosáhla obzinovská tradice vydávání bibliofilských tisků svého vrcholu spisem Lamentací – žalostný pláč i toužebné naříkání země Moravské a nové vydání Apologie aneb Obrany ode mne, Karla staršího ze Žerotína (1939), vydaným na základě rukopisu.
B. knihtiskárna měla spolu s vlastní nakladatelskou produkcí výrazný podíl na tehdy obecně vysoké úrovni české knižní kultury. Rentabilitu firmy dokázal B. udržet za hospodářské krize, 1930 rozšířil podnik o nové obchodní místnosti. Prosperitu knihtiskárna a nakladatelství neztratily ani za protektorátu. Počátek pádu firmy předznamenalo zničení tiskárny zásahem bomby při dubnových bojích 1945 o Vyškov, ztráty utrpěl majitel zejména na strojích a zařízení, skladu a archivu. Posledním vzepětím podniku bylo vydání čtyř knih v letech 1946–47, které musely být vytištěny jinde. Tiskárna byla likvidována 1947.
L: Osobnosti střední Moravy, 2002; J. Glivický, Historie vyškovské tiskárny, in: Rovnost 16. 8. 1967; O. Štorch-Marien, Vzpomínka na Vyškov, in: Lidová demokracie 20. 8. 1967; týž, in: Sladko je žít, 1967, s. 86; F. Palatin, Obzinova tiskárna ve Vyškově, in: Zprávy muzea Vyškovska ve Vyškově, č. 69, 1967; J. G. (Glivický), Někdejší člen Spolku českých bibliofilů A. B., 13. dopis výboru Spolku českých bibliofilů členstvu, srpen 1968; týž, Obzina a B., in: Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze 1977, s. 94; A. V. (Vodáček), Odešel A. B., in: tamtéž, s. 40; R. Mikulka, Knihtiskárna F. O., in: Lidová demokracie (Brno), 7. 5. 1991; týž, K. Čapek a vyškovská knihtiskárna, in: VVM, 1995, s. 50.
Marcella Husová