BEZDĚK Jan 16.5.1858-9.3.1915: Porovnání verzí
(BEZDĚK_Jan_16.5.1858-19.3.1915) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jan BEZDĚK | | jméno = Jan BEZDĚK | ||
| obrázek = | | obrázek = Bezdek Jan portret.jpg | ||
| datum narození = 16.5.1858 | | datum narození = 16.5.1858 | ||
| místo narození = Soběslav | | místo narození = Soběslav | ||
| datum úmrtí = | | datum úmrtí = 9.3.1915 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 6- Botanik | | povolání = 6- Botanik<br />61- Pedagog | ||
61- Pedagog | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 466-467 | ||
}} | |||
'''BEZDĚK, Jan,''' ''* 16. 5. 1858 Soběslav, † 9. 3. 1915 Praha, mykolog, botanik, pedagog'' | |||
Pocházel z rodiny soběslavského měšťana a krejčovského | |||
mistra. Po studiích na gymnáziu v Třeboni a na učitelském | |||
ústavu v Soběslavi 1880 nastoupil jako učitel obecné školy | |||
v Maršově nad Metují. Tam působil jen rok a pak až do 1889 | |||
učil na obecných školách v Borové u Přibyslavi, Malé Věžnici | |||
u Polné a v Poděšíně. 1889–96 byl ustanoven ředitelem na | |||
dvoutřídce v Hněvkovicích u Humpolce a 1897–1907 byl | |||
učitelem školy v Polici nad Metují. 1907 odešel do výslužby. | |||
B. miloval přírodu. Nejprve se věnoval botanice a studoval | |||
jevnosnubné rostliny. Floristicky je zkoumal a sbíral pro | |||
herbář na četných lokalitách v okolí Soběslavi, Humpolce, | |||
Polné a Čáslavi. Spolupracoval s profesorem Ladislavem Čelakovským, | |||
kterému pro jeho ''Prodromus'' ''květeny'' ''české'' zasílal | |||
zajímavé floristické údaje ze svých působišť. Po zevrubném | |||
obeznámení s jevnosnubnými rostlinami B. obrátil pozornost | |||
k rostlinám tajnosnubným, z nichž velký zájem věnoval mechorostům | |||
(Bryophyta). V době působení v Hněvkovicích | |||
zahájil i mykologická studia. První poznatky o vyšších houbách | |||
získával z francouzského spisu ''Nouvelle'' ''Flore'' ''des Champignons''. | |||
Dalším pilným studiem domácí a zahraniční mykologické | |||
literatury a praktickými poznatky o houbách v jejich | |||
přírodním prostředí se vypracoval u nás i v cizině ve známého | |||
a uznávaného mykologa. Jeho poznatků využíval botanik Josef | |||
Velenovský i mnozí lékaři a učitelé a B. zásluhou byly mykologicky | |||
probádány některé české regiony. B. se stal prvním | |||
poradním členem mykologického odboru České botanické | |||
společnosti a členem Mykologické společnosti v Paříži, dále | |||
byl od 1894 přispívajícím členem Klubu přírodovědeckého | |||
v Praze a od 1901 spolupracovníkem časopisu ''Příroda''. Velkou | |||
popularitu u učitelů a u široké veřejnosti si získal pořádáním | |||
mykologických přednášek a vícedenních kursů. Přednášek | |||
uskutečnil více než sto a houbařských kursů, z nichž první | |||
se konal v Jílovém u Prahy 10.–15. 9. 1907, více než čtyřicet. | |||
1914 přednášel o rodu muchomůrka (Amanita) v botanické | |||
sekci 5. sjezdu českých přírodovědců a lékařů v Praze. B. si | |||
nedlouho před skončením své učitelské dráhy předsevzal, že | |||
sestaví velké dílo o houbách, do kterého snese své poznatky | |||
získané dlouholetým pozorováním hub v přírodě a usilovným | |||
studiem starých i novějších mykologických spisů a ve kterém | |||
opraví omyly a chyby svých předchůdců. Ve svém úsilí se spojil | |||
s Václavem Luňáčkem, akademickým malířem a dlouholetým | |||
přítelem, který do dvoudílného atlasu ''Houby'' ''jedlé'' ''a jim'' ''podobné'' ''jedovaté'' vytvořil věrné ilustrace. Ačkoliv bylo toto jedinečné | |||
dílo zpracováním textu a obrazů v českém odborném | |||
písemnictví původní, museli ho oba autoři za cenu velkých | |||
finančních obětí vydat vlastním nákladem, a tak další zpracované | |||
části atlasu zůstaly jen v rukopise. Drobnější odborné | |||
články B. psal především do časopisu ''Příroda'' a do ''Almanachu'' | |||
''praktického'' ''člověka''. Zpracoval rovněž několik desítek hesel | |||
z oboru mykologie pro ''Ottův'' a ''Hospodářský'' ''slovník'' ''naučný''. | |||
'''D:''' Houby jedlé a jim podobné jedovaté, I–II, 1901 a 1905; Zužitkování hub, | |||
1905; Kritické studium mykologických publikací Dr. J. Macků, 1917. | |||
'''L:''' OSN 28, s. 104; J. Macků, Houbařský kurs J. B. v Jílovém, in: Příroda 6, | |||
1907–08, s. 63n.; Příroda a škola 12, 1913–14, s. 108n.; Příroda 13, 1918 až | |||
1919, s. 29n.; Časopis českých houbařů 1, 1919, s. 2n., a tamtéž 10, 1930, | |||
s. 66n., 105n.; Česká mykologie 13, 1959, s. 129n.; I. Klášterský a kol., | |||
Botanikové na českém a moravském území od nejstarších dob, in: Zprávy | |||
Československé společnosti pro dějiny věd a techniky, 1970, č. 14–15, s. 59; | |||
L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 30n.; J. Prchal, Biografický slovník | |||
Polenska, 2002, s. 9. | |||
Zdeněk Koleška | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:6- Botanik]] | [[Kategorie:6- Botanik]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
[[Kategorie:1858]] | [[Kategorie:1858]] | ||
[[Kategorie:Soběslav]] | [[Kategorie:Soběslav]] | ||
[[Kategorie:1915]] | [[Kategorie:1915]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 1. 10. 2019, 09:52
Jan BEZDĚK | |
Narození | 16.5.1858 |
---|---|
Místo narození | Soběslav |
Úmrtí | 9.3.1915 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
6- Botanik 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 466-467 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41338 |
BEZDĚK, Jan, * 16. 5. 1858 Soběslav, † 9. 3. 1915 Praha, mykolog, botanik, pedagog
Pocházel z rodiny soběslavského měšťana a krejčovského mistra. Po studiích na gymnáziu v Třeboni a na učitelském ústavu v Soběslavi 1880 nastoupil jako učitel obecné školy v Maršově nad Metují. Tam působil jen rok a pak až do 1889 učil na obecných školách v Borové u Přibyslavi, Malé Věžnici u Polné a v Poděšíně. 1889–96 byl ustanoven ředitelem na dvoutřídce v Hněvkovicích u Humpolce a 1897–1907 byl učitelem školy v Polici nad Metují. 1907 odešel do výslužby. B. miloval přírodu. Nejprve se věnoval botanice a studoval jevnosnubné rostliny. Floristicky je zkoumal a sbíral pro herbář na četných lokalitách v okolí Soběslavi, Humpolce, Polné a Čáslavi. Spolupracoval s profesorem Ladislavem Čelakovským, kterému pro jeho Prodromus květeny české zasílal zajímavé floristické údaje ze svých působišť. Po zevrubném obeznámení s jevnosnubnými rostlinami B. obrátil pozornost k rostlinám tajnosnubným, z nichž velký zájem věnoval mechorostům (Bryophyta). V době působení v Hněvkovicích zahájil i mykologická studia. První poznatky o vyšších houbách získával z francouzského spisu Nouvelle Flore des Champignons. Dalším pilným studiem domácí a zahraniční mykologické literatury a praktickými poznatky o houbách v jejich přírodním prostředí se vypracoval u nás i v cizině ve známého a uznávaného mykologa. Jeho poznatků využíval botanik Josef Velenovský i mnozí lékaři a učitelé a B. zásluhou byly mykologicky probádány některé české regiony. B. se stal prvním poradním členem mykologického odboru České botanické společnosti a členem Mykologické společnosti v Paříži, dále byl od 1894 přispívajícím členem Klubu přírodovědeckého v Praze a od 1901 spolupracovníkem časopisu Příroda. Velkou popularitu u učitelů a u široké veřejnosti si získal pořádáním mykologických přednášek a vícedenních kursů. Přednášek uskutečnil více než sto a houbařských kursů, z nichž první se konal v Jílovém u Prahy 10.–15. 9. 1907, více než čtyřicet. 1914 přednášel o rodu muchomůrka (Amanita) v botanické sekci 5. sjezdu českých přírodovědců a lékařů v Praze. B. si nedlouho před skončením své učitelské dráhy předsevzal, že sestaví velké dílo o houbách, do kterého snese své poznatky získané dlouholetým pozorováním hub v přírodě a usilovným studiem starých i novějších mykologických spisů a ve kterém opraví omyly a chyby svých předchůdců. Ve svém úsilí se spojil s Václavem Luňáčkem, akademickým malířem a dlouholetým přítelem, který do dvoudílného atlasu Houby jedlé a jim podobné jedovaté vytvořil věrné ilustrace. Ačkoliv bylo toto jedinečné dílo zpracováním textu a obrazů v českém odborném písemnictví původní, museli ho oba autoři za cenu velkých finančních obětí vydat vlastním nákladem, a tak další zpracované části atlasu zůstaly jen v rukopise. Drobnější odborné články B. psal především do časopisu Příroda a do Almanachu praktického člověka. Zpracoval rovněž několik desítek hesel z oboru mykologie pro Ottův a Hospodářský slovník naučný.
D: Houby jedlé a jim podobné jedovaté, I–II, 1901 a 1905; Zužitkování hub, 1905; Kritické studium mykologických publikací Dr. J. Macků, 1917.
L: OSN 28, s. 104; J. Macků, Houbařský kurs J. B. v Jílovém, in: Příroda 6, 1907–08, s. 63n.; Příroda a škola 12, 1913–14, s. 108n.; Příroda 13, 1918 až 1919, s. 29n.; Časopis českých houbařů 1, 1919, s. 2n., a tamtéž 10, 1930, s. 66n., 105n.; Česká mykologie 13, 1959, s. 129n.; I. Klášterský a kol., Botanikové na českém a moravském území od nejstarších dob, in: Zprávy Československé společnosti pro dějiny věd a techniky, 1970, č. 14–15, s. 59; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 30n.; J. Prchal, Biografický slovník Polenska, 2002, s. 9.
Zdeněk Koleška