BOČEK Antonín 20.5.1802-13.1.1847: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BOČEK_Antonín_20.5.1802-11.1.1847)
 
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Antonín BOČEK
| jméno = Antonín BOČEK
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = Bocek Antonin portret.jpg
| datum narození = 20.5.1802
| datum narození = 20.5.1802
| místo narození = Bystřice nad Pernštejnem
| místo narození = Bystřice nad Pernštejnem
| datum úmrtí = 11.1.1847
| datum úmrtí = 13.1.1847
| místo úmrtí = Brno
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 53- Historik
| povolání = 53- Historik


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Antonín BOČEK
| citace = Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 578-579
}}


== Literatura ==
'''BOČEK, Antonín,''' ''* 20. 5. 1802 Bystřice nad Pernštejnem, † 13. 1. 1847 Brno, historik a archivář''
 
Narodil se v rodině kožešnického mistra, jeho starším bratrem
byl numismatik František Boček (1791–1855). Studoval
na gymnáziích v Těšíně, Znojmě a Brně a na filozofii
v Litomyšli a Brně. Po nedokončeném studiu práv na
vídeňské univerzitě si zvolil učitelskou dráhu a 1824–26
působil jako adjunkt na brněnském gymnáziu. Poté se stal
vychovatelem v rodině hrabat Mitrovských na zámku Dolní
Rožínka. Ovlivněn svými učiteli a přáteli, Řehořem Volným
a Christianem F. d’Elvertem, se věnoval studiu moravské historie
a získané poznatky publikoval: genealogii Pernštejnů ve
Volného soukromém časopisu ''Taschenbuch'' ''für die'' ''Geschichte''
''Mährens'' ''und Schlesiens'', studii o rodu Kostků z Postupic či
o pikartech v Bystřici v časopise ''Brünner'' ''Wochenblatt''. 1828
nastoupil službu u guberniální registratury v Brně, kde dostal
za úkol nově uspořádat archivy 59 zrušených moravských
klášterů. Od října 1830 byl v univerzitní knihovně v Olomouci
a v srpnu 1831 se stal prvním učitelem českého jazyka
a literatury při tamní stavovské akademii. V Olomouci, kde
získal přístup do arcibiskupského i kapitulního archivu, začal
s podporou svého mecenáše, nejvyššího kancléře hraběte
Antonína Bedřicha Mitrovského, pracovat na moravském diplomatáři,
který měl přinést co nejúplnější pramenný materiál
k dějinám Moravy ve středověku. První svazek díla ''Codex''
''diplomaticus'' ''et epistolaris'' ''Moraviae'', obsahující listiny vydané
v moravských záležitostech do roku 1199, vyšel 1836 a setkal
se s velkým zájmem a uznáním moravských stavů. Na jejich
návrh císař v dubnu 1837 udělil B. titul moravského zemského
historiografa. V září 1838 stavové B. vyvázali ze služeb
olomoucké akademie a rozhodli o zřízení místa stavovského
zemského archiváře, v červenci 1839 byl B. jmenován, a tak
vznikl i moravský zemský archiv v Brně. Hlavním úkolem
B. jako stavovského archiváře bylo zmapování veškerého pramenného
materiálu k moravským dějinám, a proto podnikl
řadu studijních cest po moravských, českých a rakouských
archivech a knihovnách. Roční cestovní zprávy a impozantní
sbírka tisíců opisů a výpisů zůstávají cenným zdrojem informací,
především o dnes již nedochovaných dokumentech.
Někteří B. současníci poukazovali však na nesystematičnost
a povrchnost jeho sběratelské činnosti, která zahrnovala i archeologické
nálezy, mince a etnografický materiál. Zároveň
se B. věnoval přípravě dalších svazků ''Codexu'', stejně jako
v prvním svazku však postupoval značně nekriticky a své dílo
znehodnotil i vlastními falzy. Zaštítil se při tom autoritou
historika J. V. Monseho, když předstíral, že staré dokumenty objevil v jeho pozůstalosti. Ve své padělatelské činnosti byl
zřejmě veden snahou vyrovnat se nálezům vzácných pramenů
v Čechách a uspokojit tak své mecenáše. 1839–45 publikoval
II., III. a IV. svazek tohoto díla, a dovedl tak diplomatář
do roku 1293; pátý svazek pro léta 1294–1306 vydal až
z pozůstalosti 1850 Josef Chytil. Kromě již zmíněných prací
stačil B. otisknout ještě historické studie ''Mähren'' ''unter'' ''dem
König'' ''Rudolph I.'' (1838) a ''O vítězi'' ''nad Mongoly'' (1841). Po
jeho smrti vyšel ''Přehled'' ''knížat'' ''a markrabat'' ''a jiných'' ''nejvyšších''
''důstojníků'' ''zemských'' ''v markrabství'' ''moravském'' (1850); řada
dalších drobných pojednání zůstala v rukopise. Předčasná
smrt B. ukončila naději stavů na sepsání moravských dějin.
Hlavní zásluha B. zůstala v realizaci myšlenky moravského
diplomatáře.
 
'''L:''' J. Šebánek, Moderní padělky v moravském diplomatáři B. do roku 1306,
in: ČMM 60, 1936, s. 27n., 455n.; Průvodce po Státním archivu v Brně 1,
1954, s. 10n.; M. Meluzín, A. B. a národní obrození na Moravě, in: VVM
11, 1956, s. 54n., 101n.; E. Schieche, František Palacký, A. B. und der
mährische Separatismus, in: Bohemia-Jahrbuch des Collegium Carolinum
13, 1972, s. 211n.; H. Valášek, A. B. – několik črt ze života, in: 155 let archivnictví
v českých zemích, 1995, s. 85n.; J. Hoffmannová – J. Pražáková,
Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 92n. (zde i další literatura),
OSN 4, s. 219n.; OSND 1/1, s. 654; BL 1, s. 113n.; ÖBL 1, s. 95;
MČE 1, s. 495.
 
'''P:''' MZA Brno, inventář B. sbírka Libuše Urbánkové a Milady Wurmové
(1954).
 
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/12879 Bibliografie dějin Českých zemí]
 
Milada Svobodová
   
   
[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:53- Historik]]
[[Kategorie:53- Historik]]
[[Kategorie:1802]]
[[Kategorie:1802]]
[[Kategorie:Bystřice_nad_Pernštejnem]]
[[Kategorie:Bystřice nad Pernštejnem]]
[[Kategorie:1847]]
[[Kategorie:1847]]
[[Kategorie:Brno]]
[[Kategorie:Brno]]

Aktuální verze z 3. 10. 2019, 17:59

Antonín BOČEK
Narození 20.5.1802
Místo narození Bystřice nad Pernštejnem
Úmrtí 13.1.1847
Místo úmrtí Brno
Povolání 53- Historik
Citace Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 578-579
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41918

BOČEK, Antonín, * 20. 5. 1802 Bystřice nad Pernštejnem, † 13. 1. 1847 Brno, historik a archivář

Narodil se v rodině kožešnického mistra, jeho starším bratrem byl numismatik František Boček (1791–1855). Studoval na gymnáziích v Těšíně, Znojmě a Brně a na filozofii v Litomyšli a Brně. Po nedokončeném studiu práv na vídeňské univerzitě si zvolil učitelskou dráhu a 1824–26 působil jako adjunkt na brněnském gymnáziu. Poté se stal vychovatelem v rodině hrabat Mitrovských na zámku Dolní Rožínka. Ovlivněn svými učiteli a přáteli, Řehořem Volným a Christianem F. d’Elvertem, se věnoval studiu moravské historie a získané poznatky publikoval: genealogii Pernštejnů ve Volného soukromém časopisu Taschenbuch für die Geschichte Mährens und Schlesiens, studii o rodu Kostků z Postupic či o pikartech v Bystřici v časopise Brünner Wochenblatt. 1828 nastoupil službu u guberniální registratury v Brně, kde dostal za úkol nově uspořádat archivy 59 zrušených moravských klášterů. Od října 1830 byl v univerzitní knihovně v Olomouci a v srpnu 1831 se stal prvním učitelem českého jazyka a literatury při tamní stavovské akademii. V Olomouci, kde získal přístup do arcibiskupského i kapitulního archivu, začal s podporou svého mecenáše, nejvyššího kancléře hraběte Antonína Bedřicha Mitrovského, pracovat na moravském diplomatáři, který měl přinést co nejúplnější pramenný materiál k dějinám Moravy ve středověku. První svazek díla Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, obsahující listiny vydané v moravských záležitostech do roku 1199, vyšel 1836 a setkal se s velkým zájmem a uznáním moravských stavů. Na jejich návrh císař v dubnu 1837 udělil B. titul moravského zemského historiografa. V září 1838 stavové B. vyvázali ze služeb olomoucké akademie a rozhodli o zřízení místa stavovského zemského archiváře, v červenci 1839 byl B. jmenován, a tak vznikl i moravský zemský archiv v Brně. Hlavním úkolem B. jako stavovského archiváře bylo zmapování veškerého pramenného materiálu k moravským dějinám, a proto podnikl řadu studijních cest po moravských, českých a rakouských archivech a knihovnách. Roční cestovní zprávy a impozantní sbírka tisíců opisů a výpisů zůstávají cenným zdrojem informací, především o dnes již nedochovaných dokumentech. Někteří B. současníci poukazovali však na nesystematičnost a povrchnost jeho sběratelské činnosti, která zahrnovala i archeologické nálezy, mince a etnografický materiál. Zároveň se B. věnoval přípravě dalších svazků Codexu, stejně jako v prvním svazku však postupoval značně nekriticky a své dílo znehodnotil i vlastními falzy. Zaštítil se při tom autoritou historika J. V. Monseho, když předstíral, že staré dokumenty objevil v jeho pozůstalosti. Ve své padělatelské činnosti byl zřejmě veden snahou vyrovnat se nálezům vzácných pramenů v Čechách a uspokojit tak své mecenáše. 1839–45 publikoval II., III. a IV. svazek tohoto díla, a dovedl tak diplomatář do roku 1293; pátý svazek pro léta 1294–1306 vydal až z pozůstalosti 1850 Josef Chytil. Kromě již zmíněných prací stačil B. otisknout ještě historické studie Mähren unter dem König Rudolph I. (1838) a O vítězi nad Mongoly (1841). Po jeho smrti vyšel Přehled knížat a markrabat a jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství moravském (1850); řada dalších drobných pojednání zůstala v rukopise. Předčasná smrt B. ukončila naději stavů na sepsání moravských dějin. Hlavní zásluha B. zůstala v realizaci myšlenky moravského diplomatáře.

L: J. Šebánek, Moderní padělky v moravském diplomatáři B. do roku 1306, in: ČMM 60, 1936, s. 27n., 455n.; Průvodce po Státním archivu v Brně 1, 1954, s. 10n.; M. Meluzín, A. B. a národní obrození na Moravě, in: VVM 11, 1956, s. 54n., 101n.; E. Schieche, František Palacký, A. B. und der mährische Separatismus, in: Bohemia-Jahrbuch des Collegium Carolinum 13, 1972, s. 211n.; H. Valášek, A. B. – několik črt ze života, in: 155 let archivnictví v českých zemích, 1995, s. 85n.; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 92n. (zde i další literatura), OSN 4, s. 219n.; OSND 1/1, s. 654; BL 1, s. 113n.; ÖBL 1, s. 95; MČE 1, s. 495.

P: MZA Brno, inventář B. sbírka Libuše Urbánkové a Milady Wurmové (1954).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Milada Svobodová