BRONEC František Václav Karel 12.7.1914-5.12.1987: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BRONEC_František_12.7.1914-5.12.1987)
 
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = František BRONEC
| jméno = František Václav Karel BRONEC
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 12.7.1914
| datum narození = 12.7.1914
| místo narození =  
| místo narození = Malé Žernoseky u Litoměřic
| datum úmrtí = 5.12.1987
| datum úmrtí = 5.12.1987
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Olomouc
| povolání = 17- Veterinář
| povolání = 17- Veterinář<br />62- Osvětový nebo veřejný činitel
62- Osvětový nebo veřejný činitel


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>František BRONEC
| citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 197
}}
 
'''BRONEC, František Václav Karel,''' ''* 12. 7. 1914 Malé Žernoseky u Litoměřic, † 5. 12. 1987 Olomouc, zvěrolékař, propagátor veterinární osvěty, pedagog''
 
Pocházel z rodiny šafáře zaměstnaného na schwarzenberském
velkostatku. Vystudoval Státní československé reformní
reálné gymnázium v Ústí nad Labem, kde maturoval
12. 6. 1933. Po studiích Vysoké školy zvěrolékařské v Brně
(1933–38) obhájil diplomovou práci s názvem ''Kvalitativní''
''vyšetření moče koní a psů Diurocitem'', 26. 4. 1938 složil
rigorózní zkoušky a byl promován doktorem veterinárního
lékařství (MVDr.). Do 1941 působil na interní klinice školy
jako asistent prof. Františka Krále. V Přerově se 15. 11.
1941 oženil s Věrou Kleinovou. S manželkou vychoval tři
dcery, z nichž dvě se v dospělosti odstěhovaly do zahraničí.
Nastoupil na místo obvodního veterinárního lékaře v Dubu
nad Moravou, kde působil 1941–52. Tam vybudoval prosperující
praxi a dopracoval se uznání chovatelů hospodářských
a domácích zvířat na Hané. Osvětově působil mezi chovateli
a zdůrazňoval preventivní přístupy v léčbě. Po zestátnění veterinární
služby byl 1952 jmenován okresním veterinárním
lékařem a vedoucím veterinární ošetřovny v Zábřehu na Moravě.
Po územní reorganizaci byl 1960 přeložen do Olomouce,
kde se ujal vedení Krajské veterinární nemocnice. 1967
převzal funkci zástupce ředitele Okresního veterinárního zařízení
a okresního veterinárního dietetika.
 
B. byl znám jako horlivý propagátor osvětové veterinární
činnosti v celém tehdejším Československu. Podílel se na založení
Ústavu veterinární osvěty v Pardubicích, s nímž také
úzce spolupracoval. Napsal několik metodických pomůcek
a skript, aby tak šířil chovatelské poznatky. Osvětové příspěvky
uveřejňoval zejména ve ''Stráži lidu'' (mj. pravidelná rubrika
''Chvilka s veterinářem'' – 1971) a v ''Zemědělských novinách'',
navíc se postaral o uspořádání několika výstav a o vydání
plakátů a letáků. Kladl důraz i na vedení kronik a sbíral podklady
pro poznání historie veterinární činnosti především
na Hané. Byl i vášnivým myslivcem a pracoval v Mysliveckém
sdružení Křelov.
 
'''D:''' Základy veterinární osvěty, 1962.
 
'''P:''' Městský úřad Lovosice, matrika narozených Malé Žernoseky, sv. XIV, fol.
40, pořadové č. 6; Archiv Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, fond
Biografie, Z. B.
 
Jiří Šindlář
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:17- Veterinář]]
[[Kategorie:17- Veterinář]]
[[Kategorie:62- Osvětový nebo veřejný činitel]]
[[Kategorie:62- Osvětový nebo veřejný činitel]]
[[Kategorie:1914]]
[[Kategorie:1914]]
[[Kategorie:Malé Žernoseky]]
[[Kategorie:1987]]
[[Kategorie:1987]]
[[Kategorie:Olomouc]]

Aktuální verze z 7. 10. 2019, 15:09

František Václav Karel BRONEC
Narození 12.7.1914
Místo narození Malé Žernoseky u Litoměřic
Úmrtí 5.12.1987
Místo úmrtí Olomouc
Povolání 17- Veterinář
62- Osvětový nebo veřejný činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 197
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77620

BRONEC, František Václav Karel, * 12. 7. 1914 Malé Žernoseky u Litoměřic, † 5. 12. 1987 Olomouc, zvěrolékař, propagátor veterinární osvěty, pedagog

Pocházel z rodiny šafáře zaměstnaného na schwarzenberském velkostatku. Vystudoval Státní československé reformní reálné gymnázium v Ústí nad Labem, kde maturoval 12. 6. 1933. Po studiích Vysoké školy zvěrolékařské v Brně (1933–38) obhájil diplomovou práci s názvem Kvalitativní vyšetření moče koní a psů Diurocitem, 26. 4. 1938 složil rigorózní zkoušky a byl promován doktorem veterinárního lékařství (MVDr.). Do 1941 působil na interní klinice školy jako asistent prof. Františka Krále. V Přerově se 15. 11. 1941 oženil s Věrou Kleinovou. S manželkou vychoval tři dcery, z nichž dvě se v dospělosti odstěhovaly do zahraničí. Nastoupil na místo obvodního veterinárního lékaře v Dubu nad Moravou, kde působil 1941–52. Tam vybudoval prosperující praxi a dopracoval se uznání chovatelů hospodářských a domácích zvířat na Hané. Osvětově působil mezi chovateli a zdůrazňoval preventivní přístupy v léčbě. Po zestátnění veterinární služby byl 1952 jmenován okresním veterinárním lékařem a vedoucím veterinární ošetřovny v Zábřehu na Moravě. Po územní reorganizaci byl 1960 přeložen do Olomouce, kde se ujal vedení Krajské veterinární nemocnice. 1967 převzal funkci zástupce ředitele Okresního veterinárního zařízení a okresního veterinárního dietetika.

B. byl znám jako horlivý propagátor osvětové veterinární činnosti v celém tehdejším Československu. Podílel se na založení Ústavu veterinární osvěty v Pardubicích, s nímž také úzce spolupracoval. Napsal několik metodických pomůcek a skript, aby tak šířil chovatelské poznatky. Osvětové příspěvky uveřejňoval zejména ve Stráži lidu (mj. pravidelná rubrika Chvilka s veterinářem – 1971) a v Zemědělských novinách, navíc se postaral o uspořádání několika výstav a o vydání plakátů a letáků. Kladl důraz i na vedení kronik a sbíral podklady pro poznání historie veterinární činnosti především na Hané. Byl i vášnivým myslivcem a pracoval v Mysliveckém sdružení Křelov.

D: Základy veterinární osvěty, 1962.

P: Městský úřad Lovosice, matrika narozených Malé Žernoseky, sv. XIV, fol. 40, pořadové č. 6; Archiv Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, fond Biografie, Z. B.

Jiří Šindlář