CORTÉS Rudolf 15.3.1921-12.12.1986

Rudolf CORTÉS
Narození	15.3.1921
Místo narození	Plzeň
Úmrtí	12.12.1986
Místo úmrtí	Krásná Lípa u Rumburka
Povolání	78- Hudební interpret
Citace	Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 460-461
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44135

CORTÉS, Rudolf (pův. jm. Kraisinger), * 15. 3. 1921 Plzeň, † 12. 12. 1986 Krásná Lípa u Rumburka, zpěvák, herec

Otec byl pivovarským bednářem, pracoval v Uruguaji, odkud si přivezl ženu Mercedes Cortés. C. po otcově smrti prošel sirotčincem, učil se kožešníkem a 1935–42 v tomto povolání pracoval v Praze. Hodiny zpěvu bral u D. K. Lewitzkého a D. Vitiče, zpíval pod původním jménem ve sborech a zkoušel vystupovat sólově i s písněmi a áriemi. 1942–44 byl členem operního sboru německého divadla v Ostravě, po pracovním nasazení v Plzni zpíval 1945 v Praze ve sboru Opery 5. května, v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a v Pěveckém sboru Československého rozhlasu. Svůj původně pseudonym si úředně změnil na jméno 1955, někdy byl chybně psán též Cortez, Cortéz, resp. také Kreuzinger.

Záhy se věnoval též populární hudbě, která se později stala jeho hlavním oborem. Vystupoval se skupinou Metropolitan J. Podlahy (s ní poprvé zpíval na mikrofon 11. 1. 1941), s orchestry J. Maliny, E. Ludvíka, S. E. Nováčka. Důležité pro jeho kariéru bylo poválečné účinkování v Orchestru Ladislava Habarta, kde začal získávat širší publikum. Skutečným zlomem se však stala spolupráce s Orchestrem Karla Vlacha a s Janem Werichem (1947–56), v jejichž pořadech vystupoval po boku dalších populárních zpěváků (sestry Allanovy, J. Salačová, L. Hermanová ad.). Tehdy získal i výraznou roli Woodyho v přelomovém uvedení amerického muzikálu Divotvorný hrnec v Hudebním divadle v Karlíně (1948, režie J. Voskovec, v úloze Čochtana J. Werich, spolupráce Orchestru K. Vlacha). Karlínské hudební divadlo se pak stalo C. mateřskou scénou. Účinkoval tam i v operetních či kvazimuzikálových představeních, včetně nezvalovských inscenací Milenci z kiosku a Tři mušketýři. 1968 tam hrál a zpíval v titulní roli muzikálu Muž jménem La Mancha. V Divadle ABC byl úspěšný v inscenaci César a Kleopatra (1955) a hlavně v titulní roli divadelního představení hry J. Brdečky Limonádový Joe (1956); působil i v Divadle na Fidlovačce. Nadále vystupoval v rozhlasových půlhodinkách Orchestru K. Vlacha (s V. Dvořákem), při koncertech v divadle ABC a v Lucerně (včetně jejich živých rozhlasových a televizních přenosů). Ačkoli na gramofonové desky zpíval již dříve (první nahrávky pořídil s E. Ludvíkem, pak nahrával s L. Habartem), těžištěm jeho bohaté diskografie (na 350 písniček, z nichž mnohé byly dobovými hity) se staly snímky z doby spolupráce s K. Vlachem. K úspěchům patřily např. tituly Až budeš má, Kdybych já uměl psát básně, Kdybych tě neměl rád, Marita, Někdo mě má rád, Nelly Gray, Očím snad uvěříš, Prostý lék, Que sera, sera, Růžový pahorek, S čertem si hrát, Starý honec krav, Ten kdo nemá rád, Tiše den začíná, Váš dům šel spát, Vystavím zeď kolem tebe, Už bude šest. Hrál též v různě velkých rolích v řadě filmů: Divotvorný klobouk, Hlavní výhra, Hvězda jede na jih, Limonádový Joe, Pyšná princezna, Romance za korunu, Z mého života (zde hrál úlohu Dalibora ve scéně ze Smetanovy opery). Absolvoval četná vystoupení v hudebních apod. pořadech Československé televize (seriály Hledáme písničku pro všední den, Hádej, hádej, hádači, aj.), zúčastnil se řady zájezdů do zahraničí (země tzv. socialistického bloku, Německo, Rakousko).

Od druhé poloviny 50. let vystupoval C. s vlastní estrádně revuální skupinou, s níž absolvoval bezpočet zájezdů doma i v zahraničí a též dlouhodobé angažmá v pražském nočním podniku Alhambra (1959–63, později pohostinsky). Ve skupině účinkovali hlavně jeho generační souputníci (L. Hermanová ad.), ve scénkách spolupůsobila dcera Dáša Cortésová. Během působení u K. Vlacha a ve své skupině oslovil C. široké obecenstvo doma i v zahraničí a těšil se značné popularitě.

K jeho pěveckým vzorům patřili P. Boone, B. Crosby, D. Mar tin, F. Sinatra, sám se stal vzorem pro další české zpěváky, např. Richarda Adama či Jiřího Vašíčka. Měl jadrný a zároveň sametově zbarvený baryton, oceňována byla jeho intonace a péče o srozumitelnost textu, jeho doménou se staly pomalé lyrické písničky; jazzový feeling neměl. I když se zprvu objevily pochyby o jeho hereckých možnostech, přece se v tomto oboru uplatňoval s úspěchem. Proměna dobového vkusu (přechod od zpěváků s hlubším hlasem k rockovým a popovým tenorům, k jazzovějšímu frázování apod.) spolu s pokračující Alzheimerovou chorobou jej postupně vytlačovaly z povědomí veřejnosti (ještě 1978 byl jmenován zasloužilým umělcem), nicméně v historické perspektivě i ve vzpomínkách pamětníků zůstal jednou ze stěžejních postav české populární hudby poloviny 20. století.

D: výběr: gramofonová alba Supraphonu: Setkání po letech, 1972; Poslouchej, 1979; Vzpomínky mně zůstanou, 1988; z televizních medailonků portrét Lístky vytržené z památníku, dvě nově kompilovaná CD alba Čert ví proč, 2005; Rudolf Cortés – Čert ví proč (včetně snímků s L. Habartem), 2005.

L: ABC skladatelů, textařů, interpretů, publicistů, in: příloha sborníku Taneční hudba a jazz 1960, 1960; V. Dvořák, Začínáme od Adama, 1960; L. Dorůžka – I. Poledňák, Československý jazz. Minulost a přítomnost, 1967, rejstřík; S. Titzl, Vzpomínka na legendu, in: Gramorevue 1986, č. 3, s. 9; EJ, s. 81; J. Kotek – J. Hořec, Kronika české synkopy 2, 1990, rejstřík; V. Březina, Lexikon českého filmu, 1997; J. Kotek, Dějiny české populární hudby a zpěvu 1918–1968, 1998, rejstřík; L. Dorůžka – M. Ducháč, Karel Vlach – 50 let života s hudbou, 2003, rejstřík; O. Suchý – D. Cortésová, R. C. milovaný i zatracovaný, 2004 (zde výňatky z deníku a obrana proti zřejmě falešnému nařčení z kolaborace); tíž, Werich, C. a Vlachovci, 2006, passim (v obou knihách dvojice autorů další literatura a fotografie); Tomeš 1, s. 175; M. Fikejz, Český film. Herci a herečky 1, 2006, s. 153; www. musicologica.cz/slovnik.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ivan Poledňák