ČERMÁK Jaroslav 16.7.1894-27.6.1946: Porovnání verzí
(ČERMÁK_Jaroslav_16.7.1894-27.6.1946) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jaroslav ČERMÁK | | jméno = Jaroslav ČERMÁK | ||
| obrázek = | | obrázek = Cermak Jaroslav portret1.gif | ||
| datum narození = 16.7.1894 | | datum narození = 16.7.1894 | ||
| místo narození = Ústí | | místo narození = Ústí nad Labem | ||
| datum úmrtí = 27.6.1946 | | datum úmrtí = 27.6.1946 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = | | povolání = 447- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br />32- Odborník dřevoprůmyslu nebo papírenství | ||
32- Odborník dřevoprůmyslu nebo papírenství | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 598 | ||
}} | |||
'''ČERMÁK, Jaroslav''', ''* 16. 7. 1894 Ústí nad Labem, † 27. 6. 1946 Praha, podnikatel, politik'' | |||
Za první světové války přešel z rakousko-uherské armády | |||
na ruskou stranu a vstoupil, stejně jako jeho dva bratři, do | |||
československých legií. Do vlasti se vrátil jako kapitán. Po | |||
návratu se bohatě oženil a stal se majitelem továrny na lepenkové | |||
zboží v Praze-Záběhlicích. Za první republiky se politicky | |||
neangažoval, teprve 1939 se zapojil do činnosti Vlajky, | |||
záhy jako člen jejího vedení (i proto, že na činnost českých | |||
fašistů věnoval značný obnos – 100 000 korun). Od února | |||
1940 velel její ozbrojené složce, Svatoplukovým gardám. | |||
Patřil k propagátorům bezvýhradného spojenectví s Německem, | |||
byl obdivovatelem Hitlera. Jeho továrna pracovala pro | |||
nacistickou zbrojní mašinérii (vyráběly se v ní raketové nábojnice). | |||
Č. se zařadil k nejaktivnějším českým fašistům a účastnil | |||
se ozbrojených akcí, mj. protižidovských útoků v Příbrami | |||
a Dobříši (22. 7. 1939) nebo útoku na pražské sídlo Národního | |||
souručenství (8. 8. 1940). Přes svůj radikalismus | |||
se ve vedení Vlajky nepohodl a 19. 2. 1941 rezignoval na | |||
funkci. Přešel (např. s F. Teunerem) k E. Moravcovi, který ho | |||
jmenoval vedoucím Veřejné osvětové služby v Praze III–VI. | |||
J. Rys-Rozsévač následně 8. 3. 1941 Č. a několik členů bývalého | |||
vedení z Vlajky vyloučil. Č. další role ve vývoji českého | |||
fašismu byla už jen pasivní (např. v jeho bytě na Palackého | |||
nábřeží se konala v únoru 1942 neúspěšná schůzka J. Rysa | |||
s E. Moravcem). Zůstal však nadšeným příznivcem nacismu | |||
a 1944 se dokonce neúspěšně pokusil o přijetí do zbraní SS. | |||
Jeho syn Boris Č. (* 1922) byl významným činitelem Kuratoria | |||
pro výchovu mládeže; naopak jeden z bratří sloužil | |||
v československé zahraniční armádě v Anglii a vrátil se v hodnosti | |||
plukovníka. | |||
Po válce byl Č. zatčen a v procesu s činiteli Vlajky odsouzen | |||
k trestu smrti; mj. mu bylo dáváno za vinu, že udal gestapu | |||
kazatele N. F. Čapka (to sice svědci vyvrátili, přesto | |||
byl Č. uznán vinným) a několik dalších lidí, včetně dělnic | |||
z vlastní továrny. Byl oběšen spolu s J. Rysem a J. Burdou | |||
v pankrácké věznici. | |||
'''L:''' T. Pasák, Český fašismus 1922–1945 a kolaborace 1939–1945, 1999, rejstřík; | |||
M. Nakonečný, Vlajka, 2001, s. 306 a passim. | |||
Jiří Martínek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Řádek 19: | Řádek 61: | ||
[[Kategorie:1894]] | [[Kategorie:1894]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Ústí nad Labem]] | ||
[[Kategorie:1946]] | [[Kategorie:1946]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 13. 10. 2019, 10:04
Jaroslav ČERMÁK | |
Narození | 16.7.1894 |
---|---|
Místo narození | Ústí nad Labem |
Úmrtí | 27.6.1946 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
447- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 32- Odborník dřevoprůmyslu nebo papírenství |
Citace | Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 598 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=133551 |
ČERMÁK, Jaroslav, * 16. 7. 1894 Ústí nad Labem, † 27. 6. 1946 Praha, podnikatel, politik
Za první světové války přešel z rakousko-uherské armády na ruskou stranu a vstoupil, stejně jako jeho dva bratři, do československých legií. Do vlasti se vrátil jako kapitán. Po návratu se bohatě oženil a stal se majitelem továrny na lepenkové zboží v Praze-Záběhlicích. Za první republiky se politicky neangažoval, teprve 1939 se zapojil do činnosti Vlajky, záhy jako člen jejího vedení (i proto, že na činnost českých fašistů věnoval značný obnos – 100 000 korun). Od února 1940 velel její ozbrojené složce, Svatoplukovým gardám. Patřil k propagátorům bezvýhradného spojenectví s Německem, byl obdivovatelem Hitlera. Jeho továrna pracovala pro nacistickou zbrojní mašinérii (vyráběly se v ní raketové nábojnice).
Č. se zařadil k nejaktivnějším českým fašistům a účastnil se ozbrojených akcí, mj. protižidovských útoků v Příbrami a Dobříši (22. 7. 1939) nebo útoku na pražské sídlo Národního souručenství (8. 8. 1940). Přes svůj radikalismus se ve vedení Vlajky nepohodl a 19. 2. 1941 rezignoval na funkci. Přešel (např. s F. Teunerem) k E. Moravcovi, který ho jmenoval vedoucím Veřejné osvětové služby v Praze III–VI. J. Rys-Rozsévač následně 8. 3. 1941 Č. a několik členů bývalého vedení z Vlajky vyloučil. Č. další role ve vývoji českého fašismu byla už jen pasivní (např. v jeho bytě na Palackého nábřeží se konala v únoru 1942 neúspěšná schůzka J. Rysa s E. Moravcem). Zůstal však nadšeným příznivcem nacismu a 1944 se dokonce neúspěšně pokusil o přijetí do zbraní SS. Jeho syn Boris Č. (* 1922) byl významným činitelem Kuratoria pro výchovu mládeže; naopak jeden z bratří sloužil v československé zahraniční armádě v Anglii a vrátil se v hodnosti plukovníka.
Po válce byl Č. zatčen a v procesu s činiteli Vlajky odsouzen k trestu smrti; mj. mu bylo dáváno za vinu, že udal gestapu kazatele N. F. Čapka (to sice svědci vyvrátili, přesto byl Č. uznán vinným) a několik dalších lidí, včetně dělnic z vlastní továrny. Byl oběšen spolu s J. Rysem a J. Burdou v pankrácké věznici.
L: T. Pasák, Český fašismus 1922–1945 a kolaborace 1939–1945, 1999, rejstřík; M. Nakonečný, Vlajka, 2001, s. 306 a passim.
Jiří Martínek