ČERNOHOUZ František Jan 16.1.1810-8.11.1891: Porovnání verzí
(ČERNOHOUZ_František_16.1.1810-8.11.1891) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = František ČERNOHOUZ | | jméno = František Jan ČERNOHOUZ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 16.1.1810 | | datum narození = 16.1.1810 | ||
| místo narození = | | místo narození = Turnov | ||
| datum úmrtí = 8.11.1891 | | datum úmrtí = 8.11.1891 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Dobrovice u Mladé Boleslavi | ||
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />50- Náboženský publicista<br />64- Překladatel<br /> | ||
50- Náboženský publicista | |||
64- Překladatel | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 16 | ||
}} | |||
'''ČERNOHOUZ, František Jan''', ''* 16. 1. 1810 Turnov, † 8. 11. 1891 Dobrovice u Mladé Boleslavi, římskokatolický kněz, spisovatel, překladatel'' | |||
V literatuře uváděná jiná data narození a úmrtí jsou chybná. | |||
Jeho synovcem byl spisovatel Jan Nepomuk Č. (1836–1919). | |||
Podle přání rodičů se Č. měl vyučit kamenickému řemeslu, | |||
a to jako brusič kamenů. Jeho vlohy ke studiu rozpoznal však | |||
pozdější biskup Petr Krejčí a Č. byl určen pro kněžskou dráhu. | |||
Studoval nejprve soukromě, pak v Mladé Boleslavi, 1829 | |||
filozofii v Praze a teologii v Litoměřicích. Studia zakončil | |||
v Praze. 1834 byl vysvěcen na kněze. Poté se stal kaplanem | |||
na Mladoboleslavsku, krátce působil v Rejšicích. 1834 však | |||
již nastoupil v Dobrovici, 1846 se stal farářem ve Všejanech, | |||
1851 povýšil na děkana. Dráhu katolického kněze završil | |||
v místě druhého působiště v Dobrovici, kde na faře zemřel. | |||
Pohřben byl na dobrovickém hřbitově, po 1950 zrušeném | |||
a přeměněném na sad. Deska s Č. jménem a daty byla na místě | |||
bývalého hřbitova zachována. | |||
Vedle povolání římskokatolického kněze skládal v obrozeneckém | |||
duchu básně a psal homiletické a náboženské spisy, které | |||
vydal až v pokročilém věku (''Duchovní řeči na neděle a svátky'' | |||
''celého roku'', 1876; ''Věnec z řečí duchovních od hrobu Božího'' | |||
''velikonočního až do neděle poslední po sv. Duchu a z řečí příležitostných'', | |||
1884, aj.). Do řady dobových časopisů přispíval | |||
od 1832 verši a zejména do ''České včely'' epigramy. (Publikoval | |||
také v ''Blahověsti'', ''Jindy a nyní'', ''Čechoslavu'', ''Květech'', ''Časopisu'' | |||
''katolického duchovenstva'', ''Škole a životě''). Několik děl příležitostně | |||
přeložil (kapitolu o Africe v Balbiho ''Zeměpisu'') či adaptoval | |||
z němčiny a angličtiny. | |||
Zájem o divadlo projevil jako pořadatel a režisér místních scén, | |||
především představení pro školní děti a mládež. Dílo ''Malá'' | |||
''divadla pro okresy domácí'', které přeložil podle Ch. Schmida | |||
a do něhož vložil i své hry dvouaktovku ''Emma, aneb dítěcí'' | |||
''láska'', jednoaktovku ''Květný věnec'' či spolu s Karlem Hausmannem | |||
přeloženou divadelní hru pro děti ''Krádce vajec dle Šmída'', | |||
se stalo jako samostatná knižní publikace divadelních her | |||
pro děti prvním svého druhu v Čechách. Se synovcem Janem | |||
Nepomukem Č. se podílel na Veverkově vydávání ''Sbírky kázání'' | |||
''a výkladů'' (od 1854) a na ''Encyklopedii obrazův, obsahující'' | |||
''připodobnění, podobenství, paraboly, allegorie, paramythie, bájky'' | |||
''a hádanky'' (1881–84, J. N. Č. dílo dokončil a vydal). Č. užíval | |||
pseudonym F. Turnovský a řadu šifer: F. T. …ovský, F. Č., | |||
Fr. Č. V místech svého působení organizoval zejména ve 30. a | |||
40. letech 19. století vlastenecké a společenské kulturní dění. | |||
'''L:''' nekrolog: sine, Úmrtí, in: Listy pojizerské 5, 1891, č. 22, s. 5, 15. 11. | |||
1891; OSN 6, s. 629; RSN 2, s. 512; Osobnosti Mladoboleslavska, s. 160; | |||
Věstník bibliografický 5, 1871, s. 215; J. Vopravil, Slovník pseudonymů | |||
v české a slovenské literatuře, 1973, s. 474; O české satiře. Sborník statí (ed. | |||
F. Buriánek a kol.), 1959, s. 50, 54; BOS 3, s. 311; KSN 2, s. 457; Bibliografie | |||
české katolické literatury náboženské od roku 1828 až do konce | |||
roku 1913, 1–5 (ed. J. Tumpach – A. Podlaha), 1912–1923, passim; LČL | |||
1, s. 447–448; V. Brožová, Povídka v pedagogickém časopisu druhé poloviny | |||
19. století, in: Povídka, román a periodický tisk v 19. a 20. století (ed. M. | |||
Jareš – P. Janáček – P. Šámal), 2004, s. 57. | |||
'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha. | |||
Marcella Husová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
Řádek 18: | Řádek 78: | ||
[[Kategorie:1810]] | [[Kategorie:1810]] | ||
[[Kategorie:Turnov]] | |||
[[Kategorie:1891]] | [[Kategorie:1891]] | ||
[[Kategorie:Dobrovice]] |
Aktuální verze z 14. 10. 2019, 12:55
František Jan ČERNOHOUZ | |
Narození | 16.1.1810 |
---|---|
Místo narození | Turnov |
Úmrtí | 8.11.1891 |
Místo úmrtí | Dobrovice u Mladé Boleslavi |
Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista 64- Překladatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 16 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44836 |
ČERNOHOUZ, František Jan, * 16. 1. 1810 Turnov, † 8. 11. 1891 Dobrovice u Mladé Boleslavi, římskokatolický kněz, spisovatel, překladatel
V literatuře uváděná jiná data narození a úmrtí jsou chybná. Jeho synovcem byl spisovatel Jan Nepomuk Č. (1836–1919). Podle přání rodičů se Č. měl vyučit kamenickému řemeslu, a to jako brusič kamenů. Jeho vlohy ke studiu rozpoznal však pozdější biskup Petr Krejčí a Č. byl určen pro kněžskou dráhu. Studoval nejprve soukromě, pak v Mladé Boleslavi, 1829 filozofii v Praze a teologii v Litoměřicích. Studia zakončil v Praze. 1834 byl vysvěcen na kněze. Poté se stal kaplanem na Mladoboleslavsku, krátce působil v Rejšicích. 1834 však již nastoupil v Dobrovici, 1846 se stal farářem ve Všejanech, 1851 povýšil na děkana. Dráhu katolického kněze završil v místě druhého působiště v Dobrovici, kde na faře zemřel. Pohřben byl na dobrovickém hřbitově, po 1950 zrušeném a přeměněném na sad. Deska s Č. jménem a daty byla na místě bývalého hřbitova zachována.
Vedle povolání římskokatolického kněze skládal v obrozeneckém duchu básně a psal homiletické a náboženské spisy, které vydal až v pokročilém věku (Duchovní řeči na neděle a svátky celého roku, 1876; Věnec z řečí duchovních od hrobu Božího velikonočního až do neděle poslední po sv. Duchu a z řečí příležitostných, 1884, aj.). Do řady dobových časopisů přispíval od 1832 verši a zejména do České včely epigramy. (Publikoval také v Blahověsti, Jindy a nyní, Čechoslavu, Květech, Časopisu katolického duchovenstva, Škole a životě). Několik děl příležitostně přeložil (kapitolu o Africe v Balbiho Zeměpisu) či adaptoval z němčiny a angličtiny.
Zájem o divadlo projevil jako pořadatel a režisér místních scén, především představení pro školní děti a mládež. Dílo Malá divadla pro okresy domácí, které přeložil podle Ch. Schmida a do něhož vložil i své hry dvouaktovku Emma, aneb dítěcí láska, jednoaktovku Květný věnec či spolu s Karlem Hausmannem přeloženou divadelní hru pro děti Krádce vajec dle Šmída, se stalo jako samostatná knižní publikace divadelních her pro děti prvním svého druhu v Čechách. Se synovcem Janem Nepomukem Č. se podílel na Veverkově vydávání Sbírky kázání a výkladů (od 1854) a na Encyklopedii obrazův, obsahující připodobnění, podobenství, paraboly, allegorie, paramythie, bájky a hádanky (1881–84, J. N. Č. dílo dokončil a vydal). Č. užíval pseudonym F. Turnovský a řadu šifer: F. T. …ovský, F. Č., Fr. Č. V místech svého působení organizoval zejména ve 30. a 40. letech 19. století vlastenecké a společenské kulturní dění.
L: nekrolog: sine, Úmrtí, in: Listy pojizerské 5, 1891, č. 22, s. 5, 15. 11. 1891; OSN 6, s. 629; RSN 2, s. 512; Osobnosti Mladoboleslavska, s. 160; Věstník bibliografický 5, 1871, s. 215; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 474; O české satiře. Sborník statí (ed. F. Buriánek a kol.), 1959, s. 50, 54; BOS 3, s. 311; KSN 2, s. 457; Bibliografie české katolické literatury náboženské od roku 1828 až do konce roku 1913, 1–5 (ed. J. Tumpach – A. Podlaha), 1912–1923, passim; LČL 1, s. 447–448; V. Brožová, Povídka v pedagogickém časopisu druhé poloviny 19. století, in: Povídka, román a periodický tisk v 19. a 20. století (ed. M. Jareš – P. Janáček – P. Šámal), 2004, s. 57.
P: Biografický archiv ÚČL Praha.
Marcella Husová