ČERNOV Viktor Michajlovič 19.11.1873-15.4.1952

Viktor Michajlovič ČERNOV
Narození	19.11.1873
Místo narození	Novouzensk u Saratova (Rusko)
Úmrtí	15.4.1952
Místo úmrtí	New York (USA)
Povolání	47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace	Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 19
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44853

ČERNOV, Viktor Michajlovič, * 19. 11. 1873 Novouzensk u Saratova (Rusko), † 15. 4. 1952 New York (USA), politik, publicista

Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Od 1883 navštěvoval gymnázium v Saratově a potom v Derptu (Tartu, Estonsko), kde maturoval. 1892 se zapsal na právnickou fakultu moskevské univerzity. Účastnil se studentského hnutí, tíhl k narodnictví, ač si uvědomoval, že ve své patriarchální podobě nemá naději se prosadit. Začal hledat střední cestu při řešení sporu mezi narodniky a marxisty o osud kapitalismu v Rusku. Od 1899 žil, s výjimkou 1905–07, převážně v západní Evropě. 1901 vstoupil do nově založené strany socialistů revolucionářů (eserů) a stal se jejím hlavním teoretikem a ideologem. Po únorové revoluci 1917 se vrátil do Ruska a zastupoval stranu eserů ve vládě Kerenského jako ministr zemědělství. V lednu 1918 byl zvolen předsedou Ústavodárného shromáždění, které bylo rozehnáno bolševiky. Za občanské války spatřoval hlavní úkol nejen ve svržení bolševické diktatury, ale i v uchování socialistické perspektivy ve vývoji revoluce. Podle něho měli eseři hrát úlohu třetí síly svádějící zápas o demokracii na dvou frontách – proti bílým i proti bolševikům. V Jekatěrinburgu ho zastihl Kolčakův převrat, podílel se na založení komitétu odporu, byl zatčen Kolčakovými vojáky, avšak záhy díky zásahu českých legionářů osvobozen. V září 1920 v souvislosti s rozhodnutím ústředního výboru strany eserů přenést vydávání stranické literatury za hranice opustil Rusko. Založil a redigoval časopis Revoljucionnaja Rossija, vydávaný postupně v Revalu (Tallinn), Berlíně a od 1923 v Praze.

Tam 1927 vystoupil s myšlenkou založení Ligy nového Východu, sjednocující ukrajinské, běloruské a arménské představitele socialistických stran. 1929–30 podnikl cestu do USA a Kanady, mexické vládě navrhl zřídit v její zemi kolonie pro ruské emigranty. Od poloviny třicátých let usiloval o vytvoření lidové protifašistické fronty v evropských zemích za účasti komunistů. V říjnu 1938 předložil výkonnému výboru Socialistické internacionály návrh rezoluce, v níž byl zakotven požadavek napomáhat sblížení Velké Británie, Francie a USA se Sovětským svazem a zabránit tak spolupráci SSSR s nacistickým Německem. Současně opustil Československo a od října 1938 žil v Paříži. 1940 spolu s dalšími ruskými socialisty odjel do New Yorku. Po útoku Německa na SSSR uznal za nezbytné postavit se na obranu SSSR pod podmínkou, že sovětská vláda skoncuje s terorem proti vlastnímu lidu a vyhlásí politickou amnestii.

Ideově navazoval na představitele pozitivistického proudu v ruském narodnictví N. K. Michajlovského, odmítal Marxův historický materialismus a snažil se vytvořit syntézu sociálně revolučního světového názoru. Jako první vnesl do ruského radikálně demokratického myšlení, vyznačujícího se právním nihilismem, důraz na právo. Po etapě všestranné kritiky bolševického experimentu se v polovině dvacátých let dopracoval konceptu konstruktivního socialismu, jehož základem byla syntéza Michajlovského východisek s britsko-nizozemským gildním socialismem a některými prvky z T. G. Masaryka i E. Beneše. Používal pseudonymů J. Večev, Gardenin, V. Lenuar, B. Olenin, Tučin, B. Jurjev aj.

D: Agrarnyj vopros i sovremennyj moment, Moskva 1917; Vojna i treťja sila, Petrograd 1917; K obosnovaniju programmy partii socialistov-revoljucionerov, Petrograd 1918; Co jsem zažil v revolučním Rusku, 1922; Konstruktivnyj socializm, 1925; Rožděnije revoljucionnoj Rossii, Paříž–Praha–New York 1934; Pered burej, New York 1953.

L: Russkoje zarubežje. Zolotaja kniga emigracii, Moskva 1997, s. 685n.; OSND 1/2, s. 1035; MČE 4, s. 777; SČF, s. 87n.; Kdo byl kdo – proslulí návštěvníci, 2001, s. 126.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Vacek