DEMARTINI Eduard 13.6.1892-26.11.1961: Porovnání verzí
(DEMARTINI_Eduard_13.6.1892-26.11.1961) |
Bez shrnutí editace |
||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.6.1892 | | datum narození = 13.6.1892 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 26.11.1961 | | datum úmrtí = 26.11.1961 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 164 | ||
}} | |||
'''DEMARTINI, Eduard''', * 13. 6. 1892 Praha, † 26. 11. 1961 Praha, malíř, ilustrátor | |||
Pocházel z rodiny, která přišla do Prahy v 16. století a věnovala | |||
se kominickému řemeslu (Matěj de Martini, zakladatel | |||
rodiny, dostal privilegium od císaře Rudolfa II.). D. byl synem | |||
Eduarda (* 1865) a Isabely ze Starého Města pražského, | |||
později žil na Královských Vinohradech. 1913 absolvoval | |||
pražskou AVU u prof. Vojtěcha Hynaise a podnikl cestu do | |||
Mnichova. Během první světové války pobýval v Itálii, 1925 | |||
navštívil Paříž, cestoval také po Jugoslávii (několikrát namaloval | |||
Dubrovník). Ve 20. letech ilustroval časopisy ''Zlatá Praha'' | |||
a ''Světozor''. Věnoval se portrétní tvorbě, zejména maloval reprezentativní | |||
podobizny předních podnikatelů a finančníků, | |||
mj. dnes nezvěstný portrét arch. A. Krofty, 1924, prof. dr. | |||
K. Engliše, 1938 (Česká národní banka) ad. V období druhé | |||
světové války tvořil převážně zátiší, výjimečně krajinu, v 50. | |||
letech také několik souborů ilustrací pro školní učebnice chemie | |||
a biologie. | |||
'''D:''' samostatné výstavy: Praha, Weinertova umělecká a aukční síň, 1920; tamtéž, | |||
Rubešův salon, 1926; kolektivní výstavy: členské výstavy SVU Myslbek, | |||
1920–34; ilustrace: O. Štěpánek, Naše lovné ptactvo, 1962; Biologie člověka, | |||
1963. | |||
'''L:''' Toman 1, s. 155; SČSVU 2, s. 38; Saur 26, s. 28. | |||
Tomáš Sekyrka | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
[[Kategorie:1892]] | [[Kategorie:1892]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1961]] | [[Kategorie:1961]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 21. 10. 2019, 16:41
Eduard DEMARTINI | |
![]() | |
Narození | 13.6.1892 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 26.11.1961 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 164 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45370 |
DEMARTINI, Eduard, * 13. 6. 1892 Praha, † 26. 11. 1961 Praha, malíř, ilustrátor
Pocházel z rodiny, která přišla do Prahy v 16. století a věnovala se kominickému řemeslu (Matěj de Martini, zakladatel rodiny, dostal privilegium od císaře Rudolfa II.). D. byl synem Eduarda (* 1865) a Isabely ze Starého Města pražského, později žil na Královských Vinohradech. 1913 absolvoval pražskou AVU u prof. Vojtěcha Hynaise a podnikl cestu do Mnichova. Během první světové války pobýval v Itálii, 1925 navštívil Paříž, cestoval také po Jugoslávii (několikrát namaloval Dubrovník). Ve 20. letech ilustroval časopisy Zlatá Praha a Světozor. Věnoval se portrétní tvorbě, zejména maloval reprezentativní podobizny předních podnikatelů a finančníků, mj. dnes nezvěstný portrét arch. A. Krofty, 1924, prof. dr. K. Engliše, 1938 (Česká národní banka) ad. V období druhé světové války tvořil převážně zátiší, výjimečně krajinu, v 50. letech také několik souborů ilustrací pro školní učebnice chemie a biologie.
D: samostatné výstavy: Praha, Weinertova umělecká a aukční síň, 1920; tamtéž, Rubešův salon, 1926; kolektivní výstavy: členské výstavy SVU Myslbek, 1920–34; ilustrace: O. Štěpánek, Naše lovné ptactvo, 1962; Biologie člověka, 1963.
L: Toman 1, s. 155; SČSVU 2, s. 38; Saur 26, s. 28.
Tomáš Sekyrka