DOSUŽKOV Fjodor Nikolajevič ?12.1.1899-19.1.1982: Porovnání verzí
(DOSUŽKOV_Fjodor_Nikolajevič_25.1.1899-19.1.1982) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Fjodor Nikolajevič DOSUŽKOV | | jméno = Fjodor Nikolajevič DOSUŽKOV | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 25.1.1899 | | datum narození = 12.(25).1.1899 | ||
| místo narození = Baku | | místo narození = Baku (Ázerbájdžán) | ||
| datum úmrtí = 19.1.1982 | | datum úmrtí = 19.1.1982 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 337-338 | ||
}} | |||
'''DOSUŽKOV, Fjodor Nikolajevič''' ''(též Theodor, Bohodar), * 12. (25.) 1. 1899 Baku (Ázerbájdžán), † 19. 1. 1982 Praha, lékař-neurolog, psychoanalytik'' | |||
Pocházel z rodiny celního úředníka. Po maturitě na gymnáziu | |||
v Novorossijsku (1918) studoval na přírodovědecké fakultě | |||
univerzity v Rostově na Donu. 1919 studium přerušil | |||
a pracoval jako novinář v Novorossijsku. 1920 emigroval | |||
do Istanbulu, odkud přijel 1921 do Prahy, kde téhož roku | |||
zahájil studium na Lékařské fakultě UK, promoval 1927. Poté | |||
1927–34 působil jako asistent neurologické kliniky Lékařské | |||
fakulty UK; současně absolvoval několik zahraničních studijních | |||
pobytů (Francie, Estonsko). 1928 získal československé | |||
státní občanství. 1929 byl jmenován odborným lékařem-neurologem. Od 1935 pracoval zároveň jako obvodní nemocenský | |||
lékař v Praze. Později odešel z kliniky a do 1952 | |||
se věnoval soukromé praxi, kdy se jako obvodní neurolog | |||
a psychiatr stal zaměstnancem Ústavu národního zdraví | |||
v Praze-Vršovicích. 1954 nastoupil do Logopedického ústavu | |||
v Praze (do 1966). Přednášel též na Pedagogické fakultě UK. | |||
Jeho vědecká činnost se týkala více úseků neurologie a psychiatrie. | |||
Jako jeden z prvních v Československu seznamoval systematicky | |||
lékařskou veřejnost s pracemi I. P. Pavlova. Zabýval | |||
se především výzkumem neuróz a reflexologií. Významně přispěl | |||
k rozvoji psychoanalýzy. V Praze navštěvoval před válkou | |||
kroužek ruského psychoanalytika Nikolaje J. Osipova a sám | |||
se stal praktikujícím analytikem. Obor se v té době rozvíjel | |||
v rámci oficiálně existující Psychoanalytické společnosti. | |||
Během války se zájemci o psychoanalýzu mohli scházet jen | |||
na tajných soukromých seminářích. Za pražského povstání | |||
v květnu 1945 D. vedl stanici první lékařské pomoci, poté | |||
pomáhal likvidovat epidemii tyfu v Terezíně. | |||
Se svými žáky D. 1946 oficiálně obnovil pražskou psychoanalytickou | |||
skupinu. Navázal kontakty s Mezinárodní psychoanalytickou | |||
společností se sídlem v New Yorku a stal se jejím | |||
členem. Patřil k zakladatelům Psychoanalytické společnosti | |||
v ČSR, 1947–48 redigoval a vydal dva svazky ''Psychoanalytické'' | |||
''ročenky'', založil odbornou knihovnu a usiloval o zřízení pražského | |||
psychoanalytického institutu. K tisku připravoval obsáhlou | |||
práci ''Neurózy a láska'', ta však už nevyšla. Rok 1948 | |||
znamenal zásadní zlom i pro rozvoj psychoanalýzy, která byla | |||
v Československu jako věda zásadně odmítnuta a dalších dvacet | |||
let se mohla rozvíjet opět jen v tajných psychoanalytických | |||
seskupeních. O její nové oficiální uznání a založení institutu | |||
se pokusil ještě 1968, opět bezúspěšně. Přesto mu patří zásluha, | |||
že ve své osobě udržel kontinuitu psychoanalytické obce | |||
přes období nacistického a komunistického režimu. | |||
D. se věnoval také literatuře, mj. napsal básnické sbírky ''Igruški'' | |||
(1940) a ''Izbrannyje stichotvorenija'' (1943), ze staré do moderní | |||
ruštiny přeložil ''Slovo o polku Igorevom'' (1944). Ovlivnil myšlení | |||
surrealistického básníka a teoretika Zbyňka Havlíčka. | |||
Rovněž jeho manželka Věra, roz. Dorofejová (1899–1996), | |||
s níž se oženil 1919, vystudovala Lékařskou fakultu UK v Praze. | |||
Oba byli pochováni na pražských Olšanských hřbitovech. | |||
'''D:''' I. P. Pavlov a jeho dílo, 1934; O pojmu neurosy (psychoneurosy), 1936; | |||
Repetitorium neurologické syndromologie, 1938; Repetitorium speciální | |||
neurologie 1, 2, 1939; Psychoneurózy, choroby sociálních vztahů, 1946; | |||
Vznik a základy psychoanalysy, 1947; Nárys fyziologie vyšší nervové činnosti, | |||
1961. | |||
'''L:''' Československá psychiatrie 65, 1969, s. 205–207; tamtéž 70, 1974, | |||
s. 134–135; BSPLF 1, s. 180; ČBS, s. 116; Tomeš 1, s. 252–253; M. Borecký, | |||
MUDr. T. D., vědec, o problematice skoptophobie, in: Revue psychoanalytické | |||
psychoterapie 9, 2007, č. 1, s. 59–70; E. Fischer, MUDr. T. D. | |||
(1899–1982), in: tamtéž, s. 71–74; L. Haas, 65. narozeniny MUDr. B. D., | |||
in: Československá psychiatrie 60, 1964, s. 56n. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/274315 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Petr Svobodný, Jiří Vacek | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] |
Aktuální verze z 24. 10. 2019, 18:03
Fjodor Nikolajevič DOSUŽKOV | |
Narození | 12.(25).1.1899 |
---|---|
Místo narození | Baku (Ázerbájdžán) |
Úmrtí | 19.1.1982 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 15- Lékaři |
Citace | Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 337-338 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=68989 |
DOSUŽKOV, Fjodor Nikolajevič (též Theodor, Bohodar), * 12. (25.) 1. 1899 Baku (Ázerbájdžán), † 19. 1. 1982 Praha, lékař-neurolog, psychoanalytik
Pocházel z rodiny celního úředníka. Po maturitě na gymnáziu v Novorossijsku (1918) studoval na přírodovědecké fakultě univerzity v Rostově na Donu. 1919 studium přerušil a pracoval jako novinář v Novorossijsku. 1920 emigroval do Istanbulu, odkud přijel 1921 do Prahy, kde téhož roku zahájil studium na Lékařské fakultě UK, promoval 1927. Poté 1927–34 působil jako asistent neurologické kliniky Lékařské fakulty UK; současně absolvoval několik zahraničních studijních pobytů (Francie, Estonsko). 1928 získal československé státní občanství. 1929 byl jmenován odborným lékařem-neurologem. Od 1935 pracoval zároveň jako obvodní nemocenský lékař v Praze. Později odešel z kliniky a do 1952 se věnoval soukromé praxi, kdy se jako obvodní neurolog a psychiatr stal zaměstnancem Ústavu národního zdraví v Praze-Vršovicích. 1954 nastoupil do Logopedického ústavu v Praze (do 1966). Přednášel též na Pedagogické fakultě UK. Jeho vědecká činnost se týkala více úseků neurologie a psychiatrie. Jako jeden z prvních v Československu seznamoval systematicky lékařskou veřejnost s pracemi I. P. Pavlova. Zabýval se především výzkumem neuróz a reflexologií. Významně přispěl k rozvoji psychoanalýzy. V Praze navštěvoval před válkou kroužek ruského psychoanalytika Nikolaje J. Osipova a sám se stal praktikujícím analytikem. Obor se v té době rozvíjel v rámci oficiálně existující Psychoanalytické společnosti. Během války se zájemci o psychoanalýzu mohli scházet jen na tajných soukromých seminářích. Za pražského povstání v květnu 1945 D. vedl stanici první lékařské pomoci, poté pomáhal likvidovat epidemii tyfu v Terezíně.
Se svými žáky D. 1946 oficiálně obnovil pražskou psychoanalytickou skupinu. Navázal kontakty s Mezinárodní psychoanalytickou společností se sídlem v New Yorku a stal se jejím členem. Patřil k zakladatelům Psychoanalytické společnosti v ČSR, 1947–48 redigoval a vydal dva svazky Psychoanalytické ročenky, založil odbornou knihovnu a usiloval o zřízení pražského psychoanalytického institutu. K tisku připravoval obsáhlou práci Neurózy a láska, ta však už nevyšla. Rok 1948 znamenal zásadní zlom i pro rozvoj psychoanalýzy, která byla v Československu jako věda zásadně odmítnuta a dalších dvacet let se mohla rozvíjet opět jen v tajných psychoanalytických seskupeních. O její nové oficiální uznání a založení institutu se pokusil ještě 1968, opět bezúspěšně. Přesto mu patří zásluha, že ve své osobě udržel kontinuitu psychoanalytické obce přes období nacistického a komunistického režimu.
D. se věnoval také literatuře, mj. napsal básnické sbírky Igruški (1940) a Izbrannyje stichotvorenija (1943), ze staré do moderní ruštiny přeložil Slovo o polku Igorevom (1944). Ovlivnil myšlení surrealistického básníka a teoretika Zbyňka Havlíčka.
Rovněž jeho manželka Věra, roz. Dorofejová (1899–1996), s níž se oženil 1919, vystudovala Lékařskou fakultu UK v Praze. Oba byli pochováni na pražských Olšanských hřbitovech.
D: I. P. Pavlov a jeho dílo, 1934; O pojmu neurosy (psychoneurosy), 1936; Repetitorium neurologické syndromologie, 1938; Repetitorium speciální neurologie 1, 2, 1939; Psychoneurózy, choroby sociálních vztahů, 1946; Vznik a základy psychoanalysy, 1947; Nárys fyziologie vyšší nervové činnosti, 1961.
L: Československá psychiatrie 65, 1969, s. 205–207; tamtéž 70, 1974, s. 134–135; BSPLF 1, s. 180; ČBS, s. 116; Tomeš 1, s. 252–253; M. Borecký, MUDr. T. D., vědec, o problematice skoptophobie, in: Revue psychoanalytické psychoterapie 9, 2007, č. 1, s. 59–70; E. Fischer, MUDr. T. D. (1899–1982), in: tamtéž, s. 71–74; L. Haas, 65. narozeniny MUDr. B. D., in: Československá psychiatrie 60, 1964, s. 56n.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Petr Svobodný, Jiří Vacek