FILIPI Jiří 7.5.1918-25.11.1993: Porovnání verzí
(FILIPI_Jiří_7.5.1918-25.11.1993) |
Bez shrnutí editace |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 191-192 | ||
}} | |||
'''FILIPI, Jiří,''' ''* 7. 5. 1918 Praha, † 25. 11. 1993 Praha, loutkový režisér, loutkoherec'' | |||
Maturoval na obchodní akademii. Divadlu se věnoval zprvu | |||
ochotnicky, se studentským souborem 1938 inscenoval Nezvalovu | |||
hru ''Milenci z kiosku''. Aby se vyhnul totálnímu nasazení, | |||
působil koncem války v Novém divadle v Mladé Boleslavi jako | |||
herec. 1945–49 byl zaměstnán jako referent v Severočeském | |||
konzumním družstvu v Liberci a organizoval kulturní život celé | |||
oblasti. S B. Svatoněm založil 1948 amatérský loutkový soubor, | |||
v němž hrál, režíroval a připravoval jeho dramaturgický plán, | |||
pořádal zájezdová a pravidelná nedělní dětská představení. Jako | |||
loutkář se profesionalizoval 1949, stal se ředitelem a vrchním režisérem | |||
libereckého Krajského loutkového divadla. Od popisnosti | |||
stále zřetelněji směřoval k oproštěnému, emocionálně působivému | |||
jevištnímu tvaru. Za režii hry J. Borisovové ''Tajemství zlatého klíčku'' získal 1958 cenu na Mezinárodním loutkovém | |||
festivalu v Bukurešti. 1961–63 zastával funkci tajemníka loutkářské | |||
sekce Svazu československých dramatických umělců, | |||
v níž prokázal organizační schopnosti na celostátní úrovni. | |||
1963 nastoupil jako režisér do Ústředního loutkového divadla | |||
v Praze, 1967–80 scénu po odchodu J. Malíka do důchodu řídil. | |||
Československé odbočce loutkářské asociace UNIMA předsedal | |||
1980–87. V čele Ústředního loutkového divadla se zasloužil | |||
o jeho dramaturgický a inscenační rozkvět, navázal na | |||
Malíkovy režie, avšak oproti jejich důrazu na textovou složku se | |||
koncentroval i na výtvarné a herecké ztvárnění inscenací. Současně | |||
s úspěchem vedl poboční scénu divadla pro nejmenšího | |||
diváka Sluníčko v Dětském domě (Na Příkopě). Spolupracoval | |||
zvláště s výtvarníky V. Cinybulkem, R. Landrem, V. Havlíkem | |||
aj. Z jeho režií vyznačujících se lyrismem vynikly např. adaptace | |||
Puškinovy ''Pohádky o zlaté rybce'', ''Zlatovláska'' J. Kainara, ''Velký Ivan'' S. Obrazcova, ''Ďáblův most'' M. Markové. F. poprvé využil masky jako rovnocenné partnery loutek, experimentoval také | |||
s živým hercem. Jeho ženou byla loutkoherečka Eva F., roz. Vorlová | |||
(* 28. 12. 1920 Mnichovo Hradiště). | |||
'''L:''' ČBS, s. 144; Tomeš 1, s. 314; zh, Když se po špičkách přiblíží příležitost, | |||
in: Československý loutkář 18, 1968, č. 3, s. 88–90; J. F., tamtéž 44, 1994, | |||
č. 1, s. 23. | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Aktuální verze z 20. 11. 2019, 17:16
| Jiří FILIPI | |
 | |
| Narození | 7.5.1918 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 25.11.1993 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 191-192 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69171 |
FILIPI, Jiří, * 7. 5. 1918 Praha, † 25. 11. 1993 Praha, loutkový režisér, loutkoherec
Maturoval na obchodní akademii. Divadlu se věnoval zprvu ochotnicky, se studentským souborem 1938 inscenoval Nezvalovu hru Milenci z kiosku. Aby se vyhnul totálnímu nasazení, působil koncem války v Novém divadle v Mladé Boleslavi jako herec. 1945–49 byl zaměstnán jako referent v Severočeském konzumním družstvu v Liberci a organizoval kulturní život celé oblasti. S B. Svatoněm založil 1948 amatérský loutkový soubor, v němž hrál, režíroval a připravoval jeho dramaturgický plán, pořádal zájezdová a pravidelná nedělní dětská představení. Jako loutkář se profesionalizoval 1949, stal se ředitelem a vrchním režisérem libereckého Krajského loutkového divadla. Od popisnosti stále zřetelněji směřoval k oproštěnému, emocionálně působivému jevištnímu tvaru. Za režii hry J. Borisovové Tajemství zlatého klíčku získal 1958 cenu na Mezinárodním loutkovém festivalu v Bukurešti. 1961–63 zastával funkci tajemníka loutkářské sekce Svazu československých dramatických umělců, v níž prokázal organizační schopnosti na celostátní úrovni. 1963 nastoupil jako režisér do Ústředního loutkového divadla v Praze, 1967–80 scénu po odchodu J. Malíka do důchodu řídil. Československé odbočce loutkářské asociace UNIMA předsedal 1980–87. V čele Ústředního loutkového divadla se zasloužil o jeho dramaturgický a inscenační rozkvět, navázal na Malíkovy režie, avšak oproti jejich důrazu na textovou složku se koncentroval i na výtvarné a herecké ztvárnění inscenací. Současně s úspěchem vedl poboční scénu divadla pro nejmenšího diváka Sluníčko v Dětském domě (Na Příkopě). Spolupracoval zvláště s výtvarníky V. Cinybulkem, R. Landrem, V. Havlíkem aj. Z jeho režií vyznačujících se lyrismem vynikly např. adaptace Puškinovy Pohádky o zlaté rybce, Zlatovláska J. Kainara, Velký Ivan S. Obrazcova, Ďáblův most M. Markové. F. poprvé využil masky jako rovnocenné partnery loutek, experimentoval také s živým hercem. Jeho ženou byla loutkoherečka Eva F., roz. Vorlová (* 28. 12. 1920 Mnichovo Hradiště).
L: ČBS, s. 144; Tomeš 1, s. 314; zh, Když se po špičkách přiblíží příležitost, in: Československý loutkář 18, 1968, č. 3, s. 88–90; J. F., tamtéž 44, 1994, č. 1, s. 23.
Martin Kučera