DONATH Eduard 8.12.1848-30.5.1932: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(DONATH_Eduard_8.12.1848-30.5.1932)
 
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 9: Řádek 9:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Eduard DONATH
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 311
}}
'''DONATH, Eduard''', ''* 8. 12. 1848 Vsetín, † 30. 5. 1932 Brno, chemický technolog, pedagog, odborný spisovatel''


== Literatura ==
Pocházel z německé židovské rodiny pachtýře. Studoval 1866–
69 na polytechnice ve Vídni, pak pracoval v městské chemické
laboratoři v Berlíně. 1870–73 působil jako asistent v Ústavu
chemické technologie na brněnské německé technice. Odešel
do Vídně, kde byl asistentem v zemědělsko-chemické zkušební
stanici. 1875–88 zastával místo adjunkta a vrchního
asistenta pro metalurgickou chemii a prubířství na báňské
akademii v rakouském Leobenu. Mezitím přestoupil 1876
na křesťanskou víru a stal se německým evangelíkem. 1888
se vrátil na německou techniku do Brna. Tam se habilitoval,
1888 byl jmenován mimořádným a 1890 řádným profesorem
chemické technologie. Působil opět v Ústavu chemické
technologie (anorganická a část organické chemické technologie)
a až do 1920 stál v jeho čele. Zastával 1894/95 úřad
rektora a v období 1891–94 úřad děkana chemické fakulty.
1920 byl penzionován, ale na škole působil nadále, suploval
zemědělsko-chemickou technologii. Byl promován čestným
doktorem: poprvé 1921 na brněnské technice a podruhé 1927
na leobenské akademii.
 
Zabýval se chemickou technologií a technicko-chemickou
analýzou, zejména však chemií a geologií uhlí. Jako jeden
z prvních studoval složení různých druhů paliv a vyslovil hypotézu
o rozdílných výchozích látkách při vzniku uhlí, přispěl
do diskuse o původu humusové složky a humusových kyselin
v rašelině a v uhlí. Spolu s A. Lissnerem (1922) se domníval,
že huminové kyseliny vznikají jednak z ligninů (ligninová
teorie F. Fischera a H. Schradera, 1922), jednak činností
bakterií i z celulózy a z proteinů. Výzkumy shrnul do více
než 300 monografií a příspěvků ve sbornících i časopisech
(mj. ''Monatshefte für Chemie'', ''Journal of the Chemical Society''
a ''Zeitschrift für analytische Chemie''). D. popel byl uložen
do rodinné hrobky v Leobenu.
 
'''D:''' výběr: Der Chemismus der chlorophyllhaltigen Pflanze, 1872; Einleitung
in der Gährungstechnik, 1873; Monographie der Alkohol-Gährung
als Einleitung in das Studium der Gährungstechnik, 1874; Prüfung der
Schmiermaterialien, Leoben 1879 (s K. Pollakem); Die Entzinnung und Verwerthung
der Weissblechabfälle, Leoben 1888; Neuerungen in der Chemie
des Kohlenstoffes und seiner anorganischen Verbindungen, in: Sammlung
chemischer- und chemisch-technischer Vorträge, Stuttgart 1898 (s B. M.
Margoschesem); Über die Beheizung unserer Wohnungen, 1895; Das Wollfett,
Stuttgart 1901 (s B. M. Margoschesem); Zug und Kontrolle der Dampfkesselfeuerung,
1902; Der Graphit, Leipzig 1904; Die technische Ausnutzung
des atmosphärischen Stickstoffes, Leipzig – Wien 1907 (s K. Frenzlem);
Lehrbuch der Spiritusfabrikation, 1908 (s A. Grögerem); Ersatz des H2S
in der mineralchemischen Analyse, 1909; Die Oxydation des Ammoniaks
zu Salpetersäure und salpetriger Säure, Stuttgart 1913; Die flüssigen Brennstoffe.
Ihre Bedeutung und Beschaffung, Braunschweig 1914 (s A. Grögerem);
Die Treibmittel der Kraftfahrzeuge, Berlin 1917 (s týmž); Die Kohlensuboxyde,
Stuttgart 1920 (s O. Burianem); Kohle und Erdöl, Stuttgart 1920
(s A. Lissnerem); Die Verfeuerung der Mineralkohle und die Aufbereitung
der Feuerungsrückstände, 1924; Die Chemie des Ziegelmauerwerkes, 1928;
Der Braunstein und seine Anwendungen, Stuttgart 1929 (s H. Leopoldem).
 
'''L:''' Heller 3, 1889, s. 24n.; OSND 2/1, s. 207; BL 1, s. 271 (kde neúplný
soupis díla a literatury); ÖBL 1, s. 195 (kde neúplný soupis díla a literatury);
Poggendorff 3, s. 370 (kde neúplný soupis díla a literatury); DBE 2, s. 593;
Verzeichnis der an der k. k. technischen Hochschule in Brünn thätigen Lehrkräfte,
Beamten und Diener während ihres Bestandes in den Studienjahren
1849/50 bis 1898/99 und der in dieser Zeit eingeschriebenen, 1899, passim;
V. Havlena a kol., Geologie uhelných ložisek 1, 1963, s. 31–32; P. Šišma,
Učitelé na německé technice v Brně 1849–1945, 2004, s. 88n., 99.
 
'''P:''' NA Praha, matrika narozených židovské náboženské obce, kontrolní matrika
Vsetín 1791–1848, fol. 4 (s. 7); MZA Brno, fond B 34 Německá vysoká
škola technická v Brně 1849–1945, inv. č. 561, osobní spisy zaměstnanců
(Do) – E. D. (kde soupis D. publikací), tamtéž, inv. č. 637, obsazování profesorských
stolic 1850–89, tamtéž, inv. č. 638, obsazování profesorských stolic
1890–91, tamtéž, inv. č. 668, čestné doktoráty 1900–21, tamtéž, inv. č. 460,
sign. 50, semináře a ústavy, chemická technologie.
 
Petra Tomášková, Alžběta Skákalová, Gustav Novotný
   
   
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]

Aktuální verze z 2. 1. 2020, 09:16

Eduard DONATH
Narození 8.12.1848
Místo narození Vsetín
Úmrtí 30.5.1932
Místo úmrtí Brno
Povolání 3- Chemik nebo alchymista
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 311
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=67350

DONATH, Eduard, * 8. 12. 1848 Vsetín, † 30. 5. 1932 Brno, chemický technolog, pedagog, odborný spisovatel

Pocházel z německé židovské rodiny pachtýře. Studoval 1866– 69 na polytechnice ve Vídni, pak pracoval v městské chemické laboratoři v Berlíně. 1870–73 působil jako asistent v Ústavu chemické technologie na brněnské německé technice. Odešel do Vídně, kde byl asistentem v zemědělsko-chemické zkušební stanici. 1875–88 zastával místo adjunkta a vrchního asistenta pro metalurgickou chemii a prubířství na báňské akademii v rakouském Leobenu. Mezitím přestoupil 1876 na křesťanskou víru a stal se německým evangelíkem. 1888 se vrátil na německou techniku do Brna. Tam se habilitoval, 1888 byl jmenován mimořádným a 1890 řádným profesorem chemické technologie. Působil opět v Ústavu chemické technologie (anorganická a část organické chemické technologie) a až do 1920 stál v jeho čele. Zastával 1894/95 úřad rektora a v období 1891–94 úřad děkana chemické fakulty. 1920 byl penzionován, ale na škole působil nadále, suploval zemědělsko-chemickou technologii. Byl promován čestným doktorem: poprvé 1921 na brněnské technice a podruhé 1927 na leobenské akademii.

Zabýval se chemickou technologií a technicko-chemickou analýzou, zejména však chemií a geologií uhlí. Jako jeden z prvních studoval složení různých druhů paliv a vyslovil hypotézu o rozdílných výchozích látkách při vzniku uhlí, přispěl do diskuse o původu humusové složky a humusových kyselin v rašelině a v uhlí. Spolu s A. Lissnerem (1922) se domníval, že huminové kyseliny vznikají jednak z ligninů (ligninová teorie F. Fischera a H. Schradera, 1922), jednak činností bakterií i z celulózy a z proteinů. Výzkumy shrnul do více než 300 monografií a příspěvků ve sbornících i časopisech (mj. Monatshefte für Chemie, Journal of the Chemical Society a Zeitschrift für analytische Chemie). D. popel byl uložen do rodinné hrobky v Leobenu.

D: výběr: Der Chemismus der chlorophyllhaltigen Pflanze, 1872; Einleitung in der Gährungstechnik, 1873; Monographie der Alkohol-Gährung als Einleitung in das Studium der Gährungstechnik, 1874; Prüfung der Schmiermaterialien, Leoben 1879 (s K. Pollakem); Die Entzinnung und Verwerthung der Weissblechabfälle, Leoben 1888; Neuerungen in der Chemie des Kohlenstoffes und seiner anorganischen Verbindungen, in: Sammlung chemischer- und chemisch-technischer Vorträge, Stuttgart 1898 (s B. M. Margoschesem); Über die Beheizung unserer Wohnungen, 1895; Das Wollfett, Stuttgart 1901 (s B. M. Margoschesem); Zug und Kontrolle der Dampfkesselfeuerung, 1902; Der Graphit, Leipzig 1904; Die technische Ausnutzung des atmosphärischen Stickstoffes, Leipzig – Wien 1907 (s K. Frenzlem); Lehrbuch der Spiritusfabrikation, 1908 (s A. Grögerem); Ersatz des H2S in der mineralchemischen Analyse, 1909; Die Oxydation des Ammoniaks zu Salpetersäure und salpetriger Säure, Stuttgart 1913; Die flüssigen Brennstoffe. Ihre Bedeutung und Beschaffung, Braunschweig 1914 (s A. Grögerem); Die Treibmittel der Kraftfahrzeuge, Berlin 1917 (s týmž); Die Kohlensuboxyde, Stuttgart 1920 (s O. Burianem); Kohle und Erdöl, Stuttgart 1920 (s A. Lissnerem); Die Verfeuerung der Mineralkohle und die Aufbereitung der Feuerungsrückstände, 1924; Die Chemie des Ziegelmauerwerkes, 1928; Der Braunstein und seine Anwendungen, Stuttgart 1929 (s H. Leopoldem).

L: Heller 3, 1889, s. 24n.; OSND 2/1, s. 207; BL 1, s. 271 (kde neúplný soupis díla a literatury); ÖBL 1, s. 195 (kde neúplný soupis díla a literatury); Poggendorff 3, s. 370 (kde neúplný soupis díla a literatury); DBE 2, s. 593; Verzeichnis der an der k. k. technischen Hochschule in Brünn thätigen Lehrkräfte, Beamten und Diener während ihres Bestandes in den Studienjahren 1849/50 bis 1898/99 und der in dieser Zeit eingeschriebenen, 1899, passim; V. Havlena a kol., Geologie uhelných ložisek 1, 1963, s. 31–32; P. Šišma, Učitelé na německé technice v Brně 1849–1945, 2004, s. 88n., 99.

P: NA Praha, matrika narozených židovské náboženské obce, kontrolní matrika Vsetín 1791–1848, fol. 4 (s. 7); MZA Brno, fond B 34 Německá vysoká škola technická v Brně 1849–1945, inv. č. 561, osobní spisy zaměstnanců (Do) – E. D. (kde soupis D. publikací), tamtéž, inv. č. 637, obsazování profesorských stolic 1850–89, tamtéž, inv. č. 638, obsazování profesorských stolic 1890–91, tamtéž, inv. č. 668, čestné doktoráty 1900–21, tamtéž, inv. č. 460, sign. 50, semináře a ústavy, chemická technologie.

Petra Tomášková, Alžběta Skákalová, Gustav Novotný