DOUBRAVA Jaroslav 2.2.1921-26.6.1997: Porovnání verzí
(DOUBRAVA_Jaroslav_2.2.1921-21.6.1997) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jaroslav DOUBRAVA | | jméno = Jaroslav DOUBRAVA | ||
| obrázek = | | obrázek = Doubrava Jaroslav portret1.jpg | ||
| datum narození = 2.2.1921 | | datum narození = 2.2.1921 | ||
| místo narození = | | místo narození = Litovel | ||
| datum úmrtí = | | datum úmrtí = 26.6.1997 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 85- Filmař nebo filmový podnikatel | | povolání = 85- Filmař nebo filmový podnikatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 343-344 | ||
}} | |||
'''DOUBRAVA, Jaroslav''', ''* 2. 2. 1921 Litovel, † 26. 6. 1997 Praha, animátor, scenárista, výtvarník, režisér animovaných filmů'' | |||
Po maturitě na reálném gymnáziu studoval do uzavření českých | |||
vysokých škol v době protektorátu na Škole uměleckých | |||
řemesel v Brně. 1942 získal v konkursu místo konturisty | |||
v pražském studiu AFIT (Ateliér filmových triků), kde se | |||
seznámil s výrobou kreslených filmů. Po skončení války | |||
spolupracoval v nově založeném pražském studiu Bratři v triku | |||
na prvních českých poválečných kreslených filmech nejprve | |||
jako fázař a asistent animátora, od 1948 jako samostatný animátor. | |||
V D. filmografii převažovaly snímky vytvořené technologií | |||
kresleného filmu, ale animoval i několik tzv. ploškových (např. | |||
''Do lesíčka na čekanou'', režie J. Brdečka, 1955). Své animační | |||
mistrovství prokázal v četných snímcích. 1972 zahájil dlouholetou | |||
úspěšnou spolupráci se spisovatelem M. Macourkem | |||
a výtvarníkem A. Bornem. Jejich sehraný autorský trojlístek | |||
podepisoval režii snímků (někdy i námět a scénář) jako Macourek | |||
– Born – Doubrava. Satirické morality i populární humorné | |||
příběhy pro děti z tvůrčí dílny této trojice patří k vrcholným | |||
snímkům tzv. české školy animovaného filmu, získaly | |||
řadu prestižních ocenění na festivalech (Oberhausen, | |||
Teherán, Ottawa, Tampere ad.) i úspěch u publika. S osobitým | |||
humorem a bez zbytečného moralizování autoři kritizovali | |||
lidské chyby v nadsázce tematické, výtvarné i pohybové. | |||
První snímek ''Co kdyby...'' (1972) vypráví o lidech, kteří z obavy | |||
před možnými důsledky svých činů raději nedělají nic. Anekdota | |||
''Ze života ptáků'' (1973) byl absurdní příběh o ženě, která | |||
díky získané schopnosti létat na chvíli unikla stereotypům | |||
svého postavení v rodině. Následující snímek ''Nesmysl'' (1974) | |||
ironizoval vztahy mezi lidmi s fantazií a těmi, kteří ji postrádají. | |||
''Hugo a Bobo'' (1975) je příběhem o člověku a jeho psu, | |||
ale i kritikou kariérismu a zrady přátelství. Úplatkářství, které | |||
se šíří jako lavina, zesměšnili autoři ve snímku ''Cirkulace'' | |||
(1976). Vtipnou oslavou dětské fantazie a kritikou omezenosti | |||
některých dospělých se stal film ''Ze života dětí'' (1977). Kriminální groteska ''Mindrák'' (1981) vyprávěla o vzdělaném a kultivovaném | |||
psovi a jeho primitivním pánovi. Nejen dětem byla | |||
určena satira ''O Matyldě s náhradní hlavou'' (1985), v níž si | |||
holčička poslušně zaplnila hlavu zbytečnými informacemi. | |||
Velkou popularitu přinesl autorskému trojlístku kreslený seriál | |||
pro děti o žácích 3. B Machovi a Šebestové a jejich kouzelném | |||
sluchátku. 1976–84 vzniklo třináct dílů seriálu: ''O utrženém'' | |||
''sluchátku'', ''Školní výlet'', ''Člověk neandrtálský'', ''Kropáček má angínu'', | |||
''Zoologická zahrada'', ''Piráti'', ''Přírodní zákony'', ''Vzorné chování'', | |||
''Páni tvorstva'', ''Oběť pro kamaráda'', ''Policejní pes'', ''Ukradené'' | |||
''sluchátko'' a ''Jak Mach a Šebestová hlídali dítě''. 1985 byl ze seriálu | |||
sestaven celovečerní film ''Mach a Šebestová k tabuli!'' Dalším | |||
populárním seriálem pro děti se staly příběhy o podnikavé | |||
orangutaní slečně, opičce a jejích zvířecích přátelích ze zoologické | |||
zahrady ''Žofka a její dobrodružství'' (1986–88). První | |||
samostatnou režii, kreslenou pohádku ''O chlapečkovi, který se'' | |||
''stal kredencí'', dokončil D. až 1989, podle námětu M. Macourka | |||
s A. Bornem jako výtvarníkem. Společně s Cecílií Dvořákovou režíroval D. třináctidílný kreslený seriál pro děti ''Kocour Vavřinec a jeho přátelé'' (1992). | |||
D. patřil k předním českým animátorům a režisérům. Kreslířským | |||
mistrovstvím, smyslem pro pohybovou a výtvarnou | |||
karikaturu i schopností přizpůsobit se rukopisu a umělecké | |||
stylizaci různých výtvarníků (např. A. Born, M. Štěpánek, | |||
J. Čapek, Z. Miler, J. Lada, J. Effel, K. Lhoták) výrazně přispěl | |||
k vysoké úrovni tzv. české školy animovaného filmu. | |||
'''D:''' výběr: Andělský kabát (režie E. Hofman); Vzducholoď a láska (režie | |||
J. Brdečka), 1948; O pejskovi a kočičce jak myli podlahu (režie E. Hofman), | |||
1950; Jak si pejsek roztrhl kalhoty (režie E. Hofman); Jak si pejsek | |||
s kočičkou dělali dort (režie E. Hofman); O pyšné noční košilce (režie | |||
E. Hofman), 1951; Hrnečku vař! (režie V. Bedřich), 1953; Čert a Káča | |||
(režie V. Bedřich), 1955; Jak krtek ke kalhotkám přišel (režie Z. Miler); | |||
Stvoření světa (režie E. Hofman), 1957; Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu | |||
(režie Z. Miler), 1960; Člověk je tvor společenský (režie J. Kábrt); O nejbohatším vrabci na světě (režie Z. Miler); Pošťácká pohádka (režie E. Hofman), | |||
1961; Doktorská pohádka (režie E. Hofman); Špatně namalovaná | |||
slepice (režie J. Brdečka), 1963; Slóvce M (režie J. Brdečka), 1964; Dezertér | |||
(režie J. Brdečka); Dvojník (režie V. Bedřich), 1965; Do lesíčka na čekanou | |||
(režie J. Brdečka), 1966; Sametka (režie Z. Miler), 1967; Metamorfeus | |||
(režie J. Brdečka); Krtek a zelená hvězda (režie Z. Miler); Krtek zahradníkem | |||
(režie Z. Miler), 1969; Jsouc na řece mlynář jeden (režie J. Brdečka), | |||
1971; Kamenáč Bill a ohromní moskyti (režie V. Bedřich); Co kdyby... | |||
(režie Macourek – Born – Doubrava); Kamenáč Bill a jeho přepevné laso | |||
(režie V. Bedřich); Půlnoční dezertéři (režie Z. Smetana); Tulácká pohádka | |||
(režie E. Hofman), 1972; Ušatá Cecílie (režie P. Řezníčková), 1973; Tvář | |||
(režie J. Brdečka); Horníkova růže (režie J. Brdečka), 1974; Kaštanka (režie | |||
V. Bedřich), 1976; Muž, který dovedl lítat (režie V. Bedřich), 1979; Mindrák | |||
(režie Macourek – Born – Doubrava), 1981; O chlapečkovi, který se | |||
stal kredencí (režie J. Doubrava), 1989; O vodovodu, který zpíval v opeře | |||
(režie Macourek – Born – Doubrava), 1990. | |||
'''L:''' K. Pošová, Ze života ptáků, in: Film a doba 21, únor 1975, č. 2, s. 117 | |||
až 119; J. D.–H. Fridrichová, Zastavení s animátorem J. D., in: Kino 31, | |||
1976, č. 11, s. 2; T. Brdečková, M B D po třinácti letech, in: Film a doba | |||
32, duben 1986, č. 4, s. 237–239; J. D.–M. Čaňková, 7krát pro J. D., in: | |||
Záběr 19, 26. 8. 1986, č. 17, s. 7; -jabl- (V. Jablonská), Nový seriál trojice | |||
Macourek – Born – Doubrava, in: Zpravodaj československého filmu 13, | |||
1987, č. 6, s. 7–12. | |||
Michaela Mertová | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:85- Filmař nebo filmový podnikatel]] | [[Kategorie:85- Filmař nebo filmový podnikatel]] | ||
[[Kategorie:1921]] | [[Kategorie:1921]] | ||
[[Kategorie:Litovel]] | |||
[[Kategorie:1997]] | [[Kategorie:1997]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 3. 1. 2020, 12:37
Jaroslav DOUBRAVA | |
Narození | 2.2.1921 |
---|---|
Místo narození | Litovel |
Úmrtí | 26.6.1997 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 85- Filmař nebo filmový podnikatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 343-344 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45762 |
DOUBRAVA, Jaroslav, * 2. 2. 1921 Litovel, † 26. 6. 1997 Praha, animátor, scenárista, výtvarník, režisér animovaných filmů
Po maturitě na reálném gymnáziu studoval do uzavření českých vysokých škol v době protektorátu na Škole uměleckých řemesel v Brně. 1942 získal v konkursu místo konturisty v pražském studiu AFIT (Ateliér filmových triků), kde se seznámil s výrobou kreslených filmů. Po skončení války spolupracoval v nově založeném pražském studiu Bratři v triku na prvních českých poválečných kreslených filmech nejprve jako fázař a asistent animátora, od 1948 jako samostatný animátor.
V D. filmografii převažovaly snímky vytvořené technologií kresleného filmu, ale animoval i několik tzv. ploškových (např. Do lesíčka na čekanou, režie J. Brdečka, 1955). Své animační mistrovství prokázal v četných snímcích. 1972 zahájil dlouholetou úspěšnou spolupráci se spisovatelem M. Macourkem a výtvarníkem A. Bornem. Jejich sehraný autorský trojlístek podepisoval režii snímků (někdy i námět a scénář) jako Macourek – Born – Doubrava. Satirické morality i populární humorné příběhy pro děti z tvůrčí dílny této trojice patří k vrcholným snímkům tzv. české školy animovaného filmu, získaly řadu prestižních ocenění na festivalech (Oberhausen, Teherán, Ottawa, Tampere ad.) i úspěch u publika. S osobitým humorem a bez zbytečného moralizování autoři kritizovali lidské chyby v nadsázce tematické, výtvarné i pohybové. První snímek Co kdyby... (1972) vypráví o lidech, kteří z obavy před možnými důsledky svých činů raději nedělají nic. Anekdota Ze života ptáků (1973) byl absurdní příběh o ženě, která díky získané schopnosti létat na chvíli unikla stereotypům svého postavení v rodině. Následující snímek Nesmysl (1974) ironizoval vztahy mezi lidmi s fantazií a těmi, kteří ji postrádají. Hugo a Bobo (1975) je příběhem o člověku a jeho psu, ale i kritikou kariérismu a zrady přátelství. Úplatkářství, které se šíří jako lavina, zesměšnili autoři ve snímku Cirkulace (1976). Vtipnou oslavou dětské fantazie a kritikou omezenosti některých dospělých se stal film Ze života dětí (1977). Kriminální groteska Mindrák (1981) vyprávěla o vzdělaném a kultivovaném psovi a jeho primitivním pánovi. Nejen dětem byla určena satira O Matyldě s náhradní hlavou (1985), v níž si holčička poslušně zaplnila hlavu zbytečnými informacemi. Velkou popularitu přinesl autorskému trojlístku kreslený seriál pro děti o žácích 3. B Machovi a Šebestové a jejich kouzelném sluchátku. 1976–84 vzniklo třináct dílů seriálu: O utrženém sluchátku, Školní výlet, Člověk neandrtálský, Kropáček má angínu, Zoologická zahrada, Piráti, Přírodní zákony, Vzorné chování, Páni tvorstva, Oběť pro kamaráda, Policejní pes, Ukradené sluchátko a Jak Mach a Šebestová hlídali dítě. 1985 byl ze seriálu sestaven celovečerní film Mach a Šebestová k tabuli! Dalším populárním seriálem pro děti se staly příběhy o podnikavé orangutaní slečně, opičce a jejích zvířecích přátelích ze zoologické zahrady Žofka a její dobrodružství (1986–88). První samostatnou režii, kreslenou pohádku O chlapečkovi, který se stal kredencí, dokončil D. až 1989, podle námětu M. Macourka s A. Bornem jako výtvarníkem. Společně s Cecílií Dvořákovou režíroval D. třináctidílný kreslený seriál pro děti Kocour Vavřinec a jeho přátelé (1992).
D. patřil k předním českým animátorům a režisérům. Kreslířským mistrovstvím, smyslem pro pohybovou a výtvarnou karikaturu i schopností přizpůsobit se rukopisu a umělecké stylizaci různých výtvarníků (např. A. Born, M. Štěpánek, J. Čapek, Z. Miler, J. Lada, J. Effel, K. Lhoták) výrazně přispěl k vysoké úrovni tzv. české školy animovaného filmu.
D: výběr: Andělský kabát (režie E. Hofman); Vzducholoď a láska (režie J. Brdečka), 1948; O pejskovi a kočičce jak myli podlahu (režie E. Hofman), 1950; Jak si pejsek roztrhl kalhoty (režie E. Hofman); Jak si pejsek s kočičkou dělali dort (režie E. Hofman); O pyšné noční košilce (režie E. Hofman), 1951; Hrnečku vař! (režie V. Bedřich), 1953; Čert a Káča (režie V. Bedřich), 1955; Jak krtek ke kalhotkám přišel (režie Z. Miler); Stvoření světa (režie E. Hofman), 1957; Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu (režie Z. Miler), 1960; Člověk je tvor společenský (režie J. Kábrt); O nejbohatším vrabci na světě (režie Z. Miler); Pošťácká pohádka (režie E. Hofman), 1961; Doktorská pohádka (režie E. Hofman); Špatně namalovaná slepice (režie J. Brdečka), 1963; Slóvce M (režie J. Brdečka), 1964; Dezertér (režie J. Brdečka); Dvojník (režie V. Bedřich), 1965; Do lesíčka na čekanou (režie J. Brdečka), 1966; Sametka (režie Z. Miler), 1967; Metamorfeus (režie J. Brdečka); Krtek a zelená hvězda (režie Z. Miler); Krtek zahradníkem (režie Z. Miler), 1969; Jsouc na řece mlynář jeden (režie J. Brdečka), 1971; Kamenáč Bill a ohromní moskyti (režie V. Bedřich); Co kdyby... (režie Macourek – Born – Doubrava); Kamenáč Bill a jeho přepevné laso (režie V. Bedřich); Půlnoční dezertéři (režie Z. Smetana); Tulácká pohádka (režie E. Hofman), 1972; Ušatá Cecílie (režie P. Řezníčková), 1973; Tvář (režie J. Brdečka); Horníkova růže (režie J. Brdečka), 1974; Kaštanka (režie V. Bedřich), 1976; Muž, který dovedl lítat (režie V. Bedřich), 1979; Mindrák (režie Macourek – Born – Doubrava), 1981; O chlapečkovi, který se stal kredencí (režie J. Doubrava), 1989; O vodovodu, který zpíval v opeře (režie Macourek – Born – Doubrava), 1990.
L: K. Pošová, Ze života ptáků, in: Film a doba 21, únor 1975, č. 2, s. 117 až 119; J. D.–H. Fridrichová, Zastavení s animátorem J. D., in: Kino 31, 1976, č. 11, s. 2; T. Brdečková, M B D po třinácti letech, in: Film a doba 32, duben 1986, č. 4, s. 237–239; J. D.–M. Čaňková, 7krát pro J. D., in: Záběr 19, 26. 8. 1986, č. 17, s. 7; -jabl- (V. Jablonská), Nový seriál trojice Macourek – Born – Doubrava, in: Zpravodaj československého filmu 13, 1987, č. 6, s. 7–12.
Michaela Mertová