DVORSKÝ Viktor 22.9.1882-26.11.1960: Porovnání verzí
(DVORSKÝ_Viktor_22.9.1882-26.11.1960) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Viktor DVORSKÝ | | jméno = Viktor DVORSKÝ | ||
| obrázek = | | obrázek = Dvorsky Viktor portret.jpeg | ||
| datum narození = 22.9.1882 | | datum narození = 22.9.1882 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 26.11.1960 | | datum úmrtí = 26.11.1960 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 12- Geograf | | povolání = 12- Geograf<br />63- Spisovatel<br />61- Pedagog<br /> | ||
63- Spisovatel | | jiná jména = | ||
61- Pedagog | | citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 459 | ||
}} | |||
'''DVORSKÝ, Viktor''' ''(Josef), * 22. 9. 1882 Praha, † 26. 11. 1960 Praha, geograf'' | |||
Narodil se jako syn úředníka městské spořitelny Viktora D. | |||
a jeho druhé ženy Johanny, roz. Tintěrové. Na gymnáziu | |||
v Žitné ulici byl jeho spolužákem pozdější etnograf K. Chotek, | |||
mezi učitele patřili A. Jirásek a J. L. Píč. Na české univerzitě | |||
D. vystudoval práva (u národohospodářů A. Bráfa a C. Horáčka; | |||
JUDr. 1905), potom geografii (PhDr. 1907 na základě | |||
práce ''Ekonomicko-geografická studie z Černé Hory''). Jako asistent | |||
(od 1909) na Geografickém ústavu UK u V. Švambery | |||
se 1910 habilitoval z antropogeografie na základě studie o černohorsko-tureckých hranicích, i nadále si asistentské místo udržoval. | |||
Spolu s bratrancem J. Čermákem podnikal od 1903 kratší cesty | |||
k Jaderskému moři a hlavně do slovinských Alp. Podílel se | |||
na činnosti českého odboru Slovinského horského družstva, | |||
spoluvydával ''Alpský věstník'' (1905–14 redaktor) a podílel se | |||
na napsání několika průvodců (''Slovinské Alpy'', 1910; ''Moře'' | |||
''Adriatické'', 1911). Od 1906 opakovaně podnikal cesty do | |||
Černé Hory, 1911 bádal v Itálii (Apuánské Alpy). 1913 se | |||
účastnil mezinárodního geografického kongresu v Římě. Téhož roku procestoval spolu s J. V. Danešem a srbským geografem J. Cvijićem centrální část Balkánu, oblasti Sandžaku, | |||
pohoří Prokletije, Černou Horu a Makedonii. Působil i v České společnosti zeměvědné (zeměpisné), od 1911 byl členem redakce jejího ''Sborníku''. | |||
Za první světové války se po neúspěšném pokusu o emigraci | |||
zapojil do odboje a usiloval o vznik národního státu. Již 1917 | |||
publikoval v časopise ''Národ'' studii ''Hranice českého území'', v níž | |||
načrtl podobu budoucího Československa (jako první vyslovil | |||
požadavek hranice na Dunaji). Geografické znalosti uplatnil | |||
i později. Účastnil se jako odborník práce československé delegace na mírové konferenci v Paříži, v létě 1919 spolu s J. V. | |||
Danešem a K. Dominem podnikl průzkumnou cestu po Slovensku, další rok pracoval jako zástupce komisaře v československo-polské rozhraničovací komisi, kdy při nepokojích na | |||
Těšínsku jen těsně unikl smrti. Podílel se i na vymezení hranic | |||
s Rakouskem. | |||
Z univerzity (1919 mimořádný profesor) přešel 1920 na nově | |||
zřízenou Vysokou školu obchodní při ČVUT (na ní se 1921 | |||
habilitoval), 1928 byl souběžně jmenován ředitelem Svobodné | |||
školy politických nauk. Přitom přednášel a vedl oddělení geografického | |||
semináře na UK, kde byla jeho profesura 1929 | |||
změněna na řádnou. Téhož roku D. v Londýně na služební | |||
cestě ranila mrtvice a zbytek života byl těžkým onemocněním | |||
vyřazen z vědecké práce. 1952 byl jako první československý | |||
geograf jmenován akademikem. Dále publikoval jen drobné | |||
populární příspěvky, vzácně odbornější díla (posuzoval Häuflerovy ''Horské oblasti v Československu'', 1953). | |||
Původně se věnoval geomorfologii (''Tvorba oken'', 1906), těžištěm D. práce se však stala antropogeografie, za jejíhož zakladatele | |||
je v českých zemích považován. Napsal několik prací | |||
z oboru, v dalších letech se soustředil na výzkum odlehlých sídel, | |||
např. vsi Trenta v Julských Alpách. Pro potřeby Vysoké | |||
školy obchodní sestavil učebnice ''Všeobecný zeměpis obchodní'' | |||
''1–3'' (1921) a Speciální zeměpis obchodní 1–5 (1923). Následoval | |||
stručný ''Hospodářský přehled světa'' (1928). Zabýval se | |||
i dalšími tématy (článek ''K otázce vodních drah uvnitř ČSR'' ve | |||
Švamberově sborníku, 1926). Metodicky ho ovlivnili němečtí | |||
autoři a J. Cvijić. Syntézu oboru, byť do značné míry závislou | |||
na německých (a v menší míře též francouzských) pramenech, | |||
publikoval pod názvem ''Všeobecný životopis člověka'' (pro Machátův ''Illustrovaný zeměpis'', 1910, v upravené podobě 1923). | |||
Zvláštní místo měly D. práce z oboru politické geografie, zejména | |||
''Území českého národa'' (1918) a ''Základy politické geografie'' | |||
''a československý stát'' (1923), na něž navázal jeden z mála jeho | |||
žáků, J. Korčák. | |||
Psal i beletrii, která se nedočkala většího ohlasu (''Pozůstalost'' | |||
''Jana Sohra'', 1913; ''Mramorová panna'', 1929; některá díla vydal | |||
pod pseudonymem Postumus). Náležel ke svobodným zednářům, | |||
byl jedním ze zakladatelů lóže Národ (1919). | |||
'''D:''' soupis: V. Häufler, Akademik V. D. (1882–1952–1960–1982), in: | |||
Zprávy Geografického ústavu ČSAV 20, 1983, č. 2, s. 7–20 (bibliografie | |||
s. 13–20). | |||
'''L:''' OSN 28, s. 313; OSND 2/1, s. 314–315; MSN 2, s. 464; Album representantů, | |||
s. 353, 930; J. Stěhule, Prof. dr. V. D. – šedesátník, in: Sborník | |||
Československé společnosti zeměpisné 50, 1945, s. 79–83; J. Korčák, | |||
K sedmdesátinám akademika V. D., in: tamtéž 58, 1953, s. 6–13; J. Kunský, | |||
Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 317–330; NGS, s. 692; V. Häufler, Dějiny | |||
geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 114, 151, 158–160, | |||
391; MČE 2, s. 464; ČBS, s. 125; DUK 4, s. 175, 176, 486; J. Martínek | |||
– M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 128 | |||
až 129; Tomeš 1, s. 272; J. Galandauer, Pokus českého vědce o překlenutí | |||
rozporu v českém politickém programu, in: Semináře a studie Výzkumného | |||
centra pro dějiny vědy z let 2002–2003, A. Kostlán (ed.), Práce z dějin vědy | |||
6, 2003, s. 89–95; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 98; Lidová kultura. | |||
Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, R. Jeřábek – S. Brouček | |||
(ed.), 2007, s. 47; J. Martínek, Geografové v českých zemích 1800 až | |||
1945 (biografický slovník), 2008, s. 82–84; J. Chodějovský, V. D. (1882 | |||
až 1960), in: Akademický bulletin, č. 1, 2010, s. 40. | |||
'''P:''' Masarykův ústav – Archiv AV ČR Praha. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/93490 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Jiří Martínek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:12- Geograf]] | [[Kategorie:12- Geograf]] |
Aktuální verze z 7. 2. 2020, 13:38
Viktor DVORSKÝ | |
Narození | 22.9.1882 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 26.11.1960 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
12- Geograf 63- Spisovatel 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 459 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46056 |
DVORSKÝ, Viktor (Josef), * 22. 9. 1882 Praha, † 26. 11. 1960 Praha, geograf
Narodil se jako syn úředníka městské spořitelny Viktora D. a jeho druhé ženy Johanny, roz. Tintěrové. Na gymnáziu v Žitné ulici byl jeho spolužákem pozdější etnograf K. Chotek, mezi učitele patřili A. Jirásek a J. L. Píč. Na české univerzitě D. vystudoval práva (u národohospodářů A. Bráfa a C. Horáčka; JUDr. 1905), potom geografii (PhDr. 1907 na základě práce Ekonomicko-geografická studie z Černé Hory). Jako asistent (od 1909) na Geografickém ústavu UK u V. Švambery se 1910 habilitoval z antropogeografie na základě studie o černohorsko-tureckých hranicích, i nadále si asistentské místo udržoval.
Spolu s bratrancem J. Čermákem podnikal od 1903 kratší cesty k Jaderskému moři a hlavně do slovinských Alp. Podílel se na činnosti českého odboru Slovinského horského družstva, spoluvydával Alpský věstník (1905–14 redaktor) a podílel se na napsání několika průvodců (Slovinské Alpy, 1910; Moře Adriatické, 1911). Od 1906 opakovaně podnikal cesty do Černé Hory, 1911 bádal v Itálii (Apuánské Alpy). 1913 se účastnil mezinárodního geografického kongresu v Římě. Téhož roku procestoval spolu s J. V. Danešem a srbským geografem J. Cvijićem centrální část Balkánu, oblasti Sandžaku, pohoří Prokletije, Černou Horu a Makedonii. Působil i v České společnosti zeměvědné (zeměpisné), od 1911 byl členem redakce jejího Sborníku.
Za první světové války se po neúspěšném pokusu o emigraci zapojil do odboje a usiloval o vznik národního státu. Již 1917 publikoval v časopise Národ studii Hranice českého území, v níž načrtl podobu budoucího Československa (jako první vyslovil požadavek hranice na Dunaji). Geografické znalosti uplatnil i později. Účastnil se jako odborník práce československé delegace na mírové konferenci v Paříži, v létě 1919 spolu s J. V. Danešem a K. Dominem podnikl průzkumnou cestu po Slovensku, další rok pracoval jako zástupce komisaře v československo-polské rozhraničovací komisi, kdy při nepokojích na Těšínsku jen těsně unikl smrti. Podílel se i na vymezení hranic s Rakouskem.
Z univerzity (1919 mimořádný profesor) přešel 1920 na nově zřízenou Vysokou školu obchodní při ČVUT (na ní se 1921 habilitoval), 1928 byl souběžně jmenován ředitelem Svobodné školy politických nauk. Přitom přednášel a vedl oddělení geografického semináře na UK, kde byla jeho profesura 1929 změněna na řádnou. Téhož roku D. v Londýně na služební cestě ranila mrtvice a zbytek života byl těžkým onemocněním vyřazen z vědecké práce. 1952 byl jako první československý geograf jmenován akademikem. Dále publikoval jen drobné populární příspěvky, vzácně odbornější díla (posuzoval Häuflerovy Horské oblasti v Československu, 1953).
Původně se věnoval geomorfologii (Tvorba oken, 1906), těžištěm D. práce se však stala antropogeografie, za jejíhož zakladatele je v českých zemích považován. Napsal několik prací z oboru, v dalších letech se soustředil na výzkum odlehlých sídel, např. vsi Trenta v Julských Alpách. Pro potřeby Vysoké školy obchodní sestavil učebnice Všeobecný zeměpis obchodní 1–3 (1921) a Speciální zeměpis obchodní 1–5 (1923). Následoval stručný Hospodářský přehled světa (1928). Zabýval se i dalšími tématy (článek K otázce vodních drah uvnitř ČSR ve Švamberově sborníku, 1926). Metodicky ho ovlivnili němečtí autoři a J. Cvijić. Syntézu oboru, byť do značné míry závislou na německých (a v menší míře též francouzských) pramenech, publikoval pod názvem Všeobecný životopis člověka (pro Machátův Illustrovaný zeměpis, 1910, v upravené podobě 1923). Zvláštní místo měly D. práce z oboru politické geografie, zejména Území českého národa (1918) a Základy politické geografie a československý stát (1923), na něž navázal jeden z mála jeho žáků, J. Korčák.
Psal i beletrii, která se nedočkala většího ohlasu (Pozůstalost Jana Sohra, 1913; Mramorová panna, 1929; některá díla vydal pod pseudonymem Postumus). Náležel ke svobodným zednářům, byl jedním ze zakladatelů lóže Národ (1919).
D: soupis: V. Häufler, Akademik V. D. (1882–1952–1960–1982), in: Zprávy Geografického ústavu ČSAV 20, 1983, č. 2, s. 7–20 (bibliografie s. 13–20).
L: OSN 28, s. 313; OSND 2/1, s. 314–315; MSN 2, s. 464; Album representantů, s. 353, 930; J. Stěhule, Prof. dr. V. D. – šedesátník, in: Sborník Československé společnosti zeměpisné 50, 1945, s. 79–83; J. Korčák, K sedmdesátinám akademika V. D., in: tamtéž 58, 1953, s. 6–13; J. Kunský, Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 317–330; NGS, s. 692; V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 114, 151, 158–160, 391; MČE 2, s. 464; ČBS, s. 125; DUK 4, s. 175, 176, 486; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 128 až 129; Tomeš 1, s. 272; J. Galandauer, Pokus českého vědce o překlenutí rozporu v českém politickém programu, in: Semináře a studie Výzkumného centra pro dějiny vědy z let 2002–2003, A. Kostlán (ed.), Práce z dějin vědy 6, 2003, s. 89–95; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 98; Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, R. Jeřábek – S. Brouček (ed.), 2007, s. 47; J. Martínek, Geografové v českých zemích 1800 až 1945 (biografický slovník), 2008, s. 82–84; J. Chodějovský, V. D. (1882 až 1960), in: Akademický bulletin, č. 1, 2010, s. 40.
P: Masarykův ústav – Archiv AV ČR Praha.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Martínek