FAGELLUS Villaticus Šimon ?1473-31.1.1549: Porovnání verzí

Aktuální verze z 17. 3. 2020, 10:49

Šimon FAGELLUS Villaticus
Narození	asi 1473
Místo narození	Kyšice (u Plzně)
Úmrtí	31.1.1549
Místo úmrtí	Praha
Povolání	56- Filozof 49- Náboženský nebo církevní činitel 63- Spisovatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 46-47
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69310

FAGELLUS VILLATICUS, Šimon (vl. jm. Bouček, též Venceslai, Villa, Šimon z Rokycan), * asi 1473 Kyšice (u Plzně), † 31. 1. 1549 Praha, římskokatolický kněz, básník, pedagog

Pocházel z rodiny poddaného plzeňské městské rady a rychtáře Václava Boučka, řečeného Lazara. Nižšího školního vzdělání nabyl v Plzni, kam se rodiče před 1488 přestěhovali a kde otec získal měšťanské právo, a v Rokycanech, nejspíše v augustiniánském klášteře. Pak působil jako kantor v západních a jižních Čechách. 1499 odešel na univerzitu do Krakova a 1501 získal hodnost bakaláře. Pobýval ve Vídni, Trenčíně, kde řídil školu, a v Olomouci. Byl vysvěcen na kněze. Poznal významné osobnosti středoevropského humanismu a nabyl přehled o dobové literatuře i epikurejské filozofii. Po návratu do Čech získal titulární hodnost člena kapituly u sv. Apolináře na Novém Městě pražském. Působil i jako školní rektor v Plzni. 1510 odešel do Českého Krumlova jako vychovatel Jindřicha z Rožmberka, 1511–12 ho provázel na studiích v Bologni. Sám tam asi do 1516 studoval, pobýval také v Modeně. Preceptorství se 1512 vzdal. Po návratu do Čech se patrně 1517 stal kanovníkem kapituly u sv. Víta na Pražském hradě. Zastával i další církevní funkce: 1521 byl arciděkanem v Litoměřicích, 1525 děkanem vyšehradské kapituly, 1534 proboštem kapituly u Všech svatých v Praze. S ostatními kapituláry však vedl neustálé spory. F. zahynul (snad sebevraždou) po pádu z Prašného mostu do Jeleního příkopu.

Jméno Bouček začal používat v latinské formě Fagellus. Od konce 15. století skládal latinské básně. F. rozsáhlé dílo mělo kolísavou hodnotu, v pozdějších letech se častěji vyskytovaly básně průměrné, opakování témat i napodobeniny jiných autorů. Pro jeho lyrickou poezii byly příznačné drobné skladby v elegickém distichu, jedenáctislabičný falécký verš a menší sapfická strofa. V Lipsku 1535 publikoval svoji lyriku ve sbírce Opuscula (Dílka). Její třetí vydání 1538 zahrnulo kromě tří úvodních kázání další čtyři oddíly: Hymny, Epigramy, Hroby a Dvojverší. Zejména Epigramy a Dvojverší obsahovaly F. příležitostné skladby, v nichž oslavoval politické události a své příznivce (císaře Ferdinanda I. a jeho rodinu, J. Pisoa, a především J. Hodějovského z Hodějova). Objevily se v nich zdravice přátelům, děkovné, dedikační, autostylizační i gnómické básně. Sbírka, kterou sepisoval převážně za pobytu v Plzni, odrazila nejen vlivy dobové evropské humanistické poezie a antických literatur, ale zařadila se k významným dílům raného českého renesančního humanistického básnictví. Byla intimní výpovědí o F. životě, líčila život rozverných plzeňských společností, F. milenek a přátel. Po dvou dalších dnes nezvěstných sbornících začal vydávat od 1543 další tři knihy. Shrnuly příležitostné a panegyrické skladby: první Ad serenissimos regulos nostros ... versus encomiastici... (1543), druhá De foelicissimo Caesarae Maiestatis in Galliis successu... (1545) a třetí De rebus ... Karoli ... Quinti ... foelicissime gestis...(1547 nebo 1548). V letech 1561–62 se objevila F. díla v prvním a čtvrtém svazku Farragines poematum. (Jednalo se o sbírku básní šesti desítek dobových autorů, které uspořádal Matouš Collinus z Chotěřiny. Setkala se s velkým ohlasem a ovlivnila humanistickou poezii v Čechách.) Českou formu F. jména Šimon Bouček Venkovánek vytvořil až J. Hejnic, novodobý vydavatel díla Chvíle rozkošné, vážné i teskné… (1979). F. tuto podobu jména sám nikdy nepoužíval. Chybná je i forma Flagellus, která vznikla posměšným zkomolením jeho jména v době sporů v kapitule. České překlady F. tří básní do češtiny zařadila do výboru Renesanční poezie (1975) H. Businská.

L: OSN 26, s. 702; MČE 6, s. 553; MSN 7, s. 658; J. Jireček, Jan Hodějovský z Hodějova, jeho rod i působení a latinští básníci tovaryšstva jeho, 1884, s. 27–29; A. Podlaha, Š. F. V., 1930; J. Hejnic, Š. F. V. Literatura, dílo, úkoly, in: Strahovská knihovna 11, 1976 (vyd. 1978), s. 189–205; týž, Textově kritické úvahy nad dílem Š. F. V., in: Vědecké informace Základní knihovny ČSAV supplement, 1977, č. 2, s. 5–41; týž, Š. F. V. a jeho sbírka Opuscula poetica z r. 1538, in: ČNM – řada historická 146, 1977, s. 50–65; týž, Š. F. V. a Frantova práva, in: Listy filologické 101, 1978, s. 25–38; týž, Plzeňská latinská škola v období humanismu (1450–1620), in: Minulostí Západočeského kraje 14, 1978, s. 111–135 (zejm. s. 118–120); týž, in: S. F. V., Chvíle rozkošné, vážné i teskné, 1979; týž, in: Latinská škola v Plzni a její postavení v Čechách 13. –18. stol., 1979, passim; RHB 5, s. 490–500 (jako Villaticus, s detailní bibliografií); V. Viktora, Šimon Bouček – F. a raně humanistická Plzeň, in: Kultura, historie a současnost Plzně, 1996, s. 22–32; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 419–420; LČL 1, s. 678 (zde další literatura); K. Beránek, Bakaláři a mistři promovaní na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v létech 1586–1620, 1989, rejstřík.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová