FÁROVÁ Anna 1.6.1928-27.2.2010: Porovnání verzí
(FÁROVÁ_Anna_1.6.1928-27.2.2010) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Anna FÁROVÁ | | jméno = Anna FÁROVÁ | ||
| obrázek = | | obrázek = Farova Anna portret.jpg | ||
| datum narození = 1.6.1928 | | datum narození = 1.6.1928 | ||
| místo narození = Paříž | | místo narození = Paříž (Francie) | ||
| datum úmrtí = 27.2.2010 | | datum úmrtí = 27.2.2010 | ||
| místo úmrtí = Slavonice | | místo úmrtí = Slavonice | ||
| povolání = 87- Fotograf | | povolání = 87- Fotograf | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 75-76 | ||
}} | |||
'''FÁROVÁ, Anna''' ''(roz. Šafránková, Annette), * 1. 6. 1928 Paříž (Francie), † 27. 2. 2010 Slavonice, historička umění, překladatelka'' | |||
Pocházela z rodiny diplomata a znalce umění Miloše Šafránka | |||
(1894–1982) a francouzské středoškolské profesorky Anne | |||
Moussuové. Po časném rozchodu rodičů žila střídavě v Plzni | |||
a Paříži, od 1939 v Praze na Spořilově, kde se jako gymnazistka | |||
setkala se skupinou mladých surrealistů, mj. s básníkem a teoretikem Z. Havlíčkem a s budoucím manželem, malířem | |||
Liborem Fárou (1925–1988). V dětství poznala B. Martinů, | |||
J. Zrzavého, J. Šímu, F. Tichého. 1947 maturovala na francouzském | |||
gymnáziu v Praze, dějiny umění studovala na Filozofické | |||
fakultě UK u A. Matějčka, její diplomová práce o A. | |||
Chittussim nebyla 1951 přijata kvůli zdůraznění vazeb malíře | |||
na Francii. Doktorát získala až 1974 na základě práce ''Vztahy fotografie a malířství:'' ''F. Drtikol''. Od 1949 žila s L. Fárou, kterého | |||
si 1952 vzala. Dočasně byla spolu s ním členkou Surrealistické | |||
skupiny, poznala K. Teigeho, V. Effenbergera, básníka | |||
K. Hynka, uzavřela přátelství s malíři M. Medkem a J. Istlerem, | |||
fotografkou E. Tláskalovou-Medkovou. Manžel jí pomohl | |||
objevit fotografii jako výtvarnou disciplínu, které se rozhodla | |||
odborně věnovat. 1956 navštívila Francii, setkala se s M. Ernstem | |||
a fotografem H. Cartier-Bressonem. Byla tehdy lektorkou | |||
francouzské literatury v nakladatelství Odeon, 1958 tam | |||
publikovala monografii o H. Cartier-Bressonovi, jíž založila | |||
edici Umělecká fotografie, první svého druhu v Evropě. Začala | |||
se zabývat dějinami a teorií výtvarné fotografie. Publikovala | |||
monografie o A. Kertészovi, W. Bischofovi, R. Capovi, E. Erwittovi. | |||
Prosadila J. Koudelku, M. Jodase, J. Severa a E. Davidovou, | |||
psala o J. Jeníčkovi, E. Wiškovském, J. Lauschmanovi, | |||
M. Hákovi, D. Hochové, Z. Feyfarovi, Z. Tmejovi, V. Chocholovi, | |||
E. Medkové aj. 1967 zorganizovala průkopnickou | |||
výstavu 7+7, kde poprvé konfrontovala dokumentární a výtvarnou | |||
fotografii. Mapovala současnou fotografii v Československu, | |||
zahraniční skupinu Magnum Photos (B. Davidson, | |||
B. Glinn, D. Stock, D. Seymour), 1974 uspořádala výstavu | |||
Osobnosti československé fotografie I. 1969–76 byla kurátorkou | |||
fotografické sbírky Uměleckoprůmyslového muzea, kterou | |||
uspořádala, a externě učila na FAMU, objevila depozitní | |||
fotografie F. Drtikola a vystavila je doma (1972) i v zahraničí, | |||
od Toyen kupovala fotografie J. Štyrského, získala pozůstalost | |||
J. Sudka. Po podpisu Charty 77 byla ve svobodném povolání, | |||
publikovala a přednášela v USA, Velké Británii, Francii | |||
a SRN, monograficky zpracovala fotografické dílo J. Štyrského | |||
(1982), J. Sudka (1983, 1995, 2002), J. Funkeho (1984), | |||
F. Drtikola (1986, 1998). V opuštěném klášteře v Plasích nedaleko | |||
Plzně 1981 zorganizovala expozici osmnácti domácích | |||
i zahraničních fotografů, v níž ukázala život v Československu | |||
bez příkras. Po 1989 se zabývala dílem R. Doisneaua, L. Fáry, | |||
B. Holomíčka, I. Stehliové. Překládala z francouzštiny (divadelní | |||
texty s J. Gillarem), zaměřila se na francouzské prózy | |||
V. Linhartové. 2006 byla uspořádána výstava o jejím přínosu | |||
fotografii, 2009 vyšel výbor z jejího díla ''Dvě tváře''. Za rekonstrukci | |||
domu na Horním náměstí ve Slavonicích v duchu | |||
estetiky svého manžela, nazvaného Fárův dům, kde uložila | |||
jeho i svoji pozůstalost, dostala Grand Prix Obce architektů. | |||
Její dcera Isabela F. (* 1961) je sochařkou, Gabriela F. – Gabina | |||
(* 1963) fotografkou. F. se výrazně zasloužila o propracování | |||
teorie vizuality, o prosazení fotografie jako samostatného | |||
uměleckého oboru, o recepci světové výtvarné fotografie v českých | |||
zemích a o prezentaci vrcholných hodnot české fotografie | |||
v zahraničí. Získala řadu vyznamenání, např. 2002 Medaili za | |||
zásluhy, ve Francii byla pasována na rytíře umění. | |||
'''L:''' SČSVU 2, s. 214; A. F., Dvě tváře, 2009, s. 867–1046 (bibliografie | |||
s. 1070–1139, uspoř. P. Bregantová); http://cs.wikipedia.org/wiki/Anna_F%C3%A1rov%C3%A1 . | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/74546 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:87- Fotograf]] | [[Kategorie:87- Fotograf]] |
Aktuální verze z 25. 3. 2020, 09:51
Anna FÁROVÁ | |
Narození | 1.6.1928 |
---|---|
Místo narození | Paříž (Francie) |
Úmrtí | 27.2.2010 |
Místo úmrtí | Slavonice |
Povolání | 87- Fotograf |
Citace | Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 75-76 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=68331 |
FÁROVÁ, Anna (roz. Šafránková, Annette), * 1. 6. 1928 Paříž (Francie), † 27. 2. 2010 Slavonice, historička umění, překladatelka
Pocházela z rodiny diplomata a znalce umění Miloše Šafránka (1894–1982) a francouzské středoškolské profesorky Anne Moussuové. Po časném rozchodu rodičů žila střídavě v Plzni a Paříži, od 1939 v Praze na Spořilově, kde se jako gymnazistka setkala se skupinou mladých surrealistů, mj. s básníkem a teoretikem Z. Havlíčkem a s budoucím manželem, malířem Liborem Fárou (1925–1988). V dětství poznala B. Martinů, J. Zrzavého, J. Šímu, F. Tichého. 1947 maturovala na francouzském gymnáziu v Praze, dějiny umění studovala na Filozofické fakultě UK u A. Matějčka, její diplomová práce o A. Chittussim nebyla 1951 přijata kvůli zdůraznění vazeb malíře na Francii. Doktorát získala až 1974 na základě práce Vztahy fotografie a malířství: F. Drtikol. Od 1949 žila s L. Fárou, kterého si 1952 vzala. Dočasně byla spolu s ním členkou Surrealistické skupiny, poznala K. Teigeho, V. Effenbergera, básníka K. Hynka, uzavřela přátelství s malíři M. Medkem a J. Istlerem, fotografkou E. Tláskalovou-Medkovou. Manžel jí pomohl objevit fotografii jako výtvarnou disciplínu, které se rozhodla odborně věnovat. 1956 navštívila Francii, setkala se s M. Ernstem a fotografem H. Cartier-Bressonem. Byla tehdy lektorkou francouzské literatury v nakladatelství Odeon, 1958 tam publikovala monografii o H. Cartier-Bressonovi, jíž založila edici Umělecká fotografie, první svého druhu v Evropě. Začala se zabývat dějinami a teorií výtvarné fotografie. Publikovala monografie o A. Kertészovi, W. Bischofovi, R. Capovi, E. Erwittovi. Prosadila J. Koudelku, M. Jodase, J. Severa a E. Davidovou, psala o J. Jeníčkovi, E. Wiškovském, J. Lauschmanovi, M. Hákovi, D. Hochové, Z. Feyfarovi, Z. Tmejovi, V. Chocholovi, E. Medkové aj. 1967 zorganizovala průkopnickou výstavu 7+7, kde poprvé konfrontovala dokumentární a výtvarnou fotografii. Mapovala současnou fotografii v Československu, zahraniční skupinu Magnum Photos (B. Davidson, B. Glinn, D. Stock, D. Seymour), 1974 uspořádala výstavu Osobnosti československé fotografie I. 1969–76 byla kurátorkou fotografické sbírky Uměleckoprůmyslového muzea, kterou uspořádala, a externě učila na FAMU, objevila depozitní fotografie F. Drtikola a vystavila je doma (1972) i v zahraničí, od Toyen kupovala fotografie J. Štyrského, získala pozůstalost J. Sudka. Po podpisu Charty 77 byla ve svobodném povolání, publikovala a přednášela v USA, Velké Británii, Francii a SRN, monograficky zpracovala fotografické dílo J. Štyrského (1982), J. Sudka (1983, 1995, 2002), J. Funkeho (1984), F. Drtikola (1986, 1998). V opuštěném klášteře v Plasích nedaleko Plzně 1981 zorganizovala expozici osmnácti domácích i zahraničních fotografů, v níž ukázala život v Československu bez příkras. Po 1989 se zabývala dílem R. Doisneaua, L. Fáry, B. Holomíčka, I. Stehliové. Překládala z francouzštiny (divadelní texty s J. Gillarem), zaměřila se na francouzské prózy V. Linhartové. 2006 byla uspořádána výstava o jejím přínosu fotografii, 2009 vyšel výbor z jejího díla Dvě tváře. Za rekonstrukci domu na Horním náměstí ve Slavonicích v duchu estetiky svého manžela, nazvaného Fárův dům, kde uložila jeho i svoji pozůstalost, dostala Grand Prix Obce architektů. Její dcera Isabela F. (* 1961) je sochařkou, Gabriela F. – Gabina (* 1963) fotografkou. F. se výrazně zasloužila o propracování teorie vizuality, o prosazení fotografie jako samostatného uměleckého oboru, o recepci světové výtvarné fotografie v českých zemích a o prezentaci vrcholných hodnot české fotografie v zahraničí. Získala řadu vyznamenání, např. 2002 Medaili za zásluhy, ve Francii byla pasována na rytíře umění.
L: SČSVU 2, s. 214; A. F., Dvě tváře, 2009, s. 867–1046 (bibliografie s. 1070–1139, uspoř. P. Bregantová); http://cs.wikipedia.org/wiki/Anna_F%C3%A1rov%C3%A1 .
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera